Váš partner je rozumný, inteligentní, přívětivý člověk. Tak jak je možné, že vám všichni jeho přátelé připadají tak strašliví? Jsou podle vás primitivní, zaostalí v předpubertálním stádiu, dokážou se bavit jen o fotbale a o ženských.
Vůbec nejhorší to je, když s nimi sedíte zcela výjimečně a jen s nejvyšší dávkou odporu a ze slušnosti, někde na pivu v hospodě. Zatínáte zuby vzteky, když se smějí vtipům o prdění nebo ještě vulgárnějším věcem. Nejraději byste vlezla pod stůl, když cítíte ty pohledy lidí od okolních stolů, kteří samozřejmě jedním uchem poslouchají vaši pokleslou zábavu. Je vám stydno. Možná se i červenat začínáte.
Jak ráda byste všem vysvětlila, že s tím nemáte nic společného – jen jednoho z těch mužů a že se chová úplně jinak, když je s vámi doma. Nechápete, jak se s nimi může váš muž již deset, dvacet let přátelit! Kdykoli jde s nimi ven, trnete hrůzou nebo lépe řečeno odporem. Nejste malá holka a víte, že ani on není malý kluk, abyste mu styk s nimi zakázala úplně, ale kdyby se nehrálo na dospělé a kdybyste měla být opravdu upřímná, nejraději byste to udělala. Proč se s nimi stýká? A v čem je zakopaný problém?
Jeden za všechny?
První, na co se musíte podívat, je, jak moc obšírná je míra vašeho odporu. Jedná se o jednoho nebo dva lidi, které nemůžete vystát? Nebo to jsou vlastně VŠICHNI známí vašeho partnera, ať už z jakéhokoli důvodu? Ten je nudný, ten hloupý, ten líný, ten se opíjí, ten je rozvedený, další je na ženské?
Pokud je problém jen s jedním či dvěma lidmi, budete se vy i váš partner muset zřejmě smířit s tím, že vaše nastavení a nastavení jeho kamaráda prostě nejsou kompatibilní, a uzpůsobit tomu vaše životy. Tedy například tak, že s ním nepojedete na společnou dovolenou (i když by to možná mohlo vést k lepšímu poznání a tedy sblížení se jmenovaným člověkem, je to však velký risk – sblížení se konat může, ale také nemusí).
Pokud si však uvědomujete, že v podstatě nenajdete chlup čistý ani na jednom z přátel svého partnera, problém je zřejmě ve vás. Není to nic výjimečného, nelekejte se, zvlášť pokud jste spolu s partnerem poněkud čerstvě, řekněme rok nebo dva. Adaptovat se plně na druhého člověka spolu s celým balíkem, který si s sebou nese, tedy spolu s jeho rodinou, přáteli, historií, zájmy, slabostmi a dokonce i silnými stránkami, není jednoduché. Ale na druhé straně: nemělo by to být zase tak obtížné – pokud si udržíte určitou úroveň otevřenosti a ochoty to absolvovat.
Je to i na vás
Pravdou je, že někde v nás často dřímá větší snob, než bychom si přáli. Snob, který není snobem proto, že máme vysokou školu, úspěšnou firmu nebo chytré děti, ale prostě proto, že jsme netolerantní.
Tolerance, pokud se podíváme do slovníku, znamená snášenlivost, tj. ochotu, schopnost, případně možnost přijímat něco samo o sobě spíše nežádoucího nebo nepříjemného. Pro pojem tolerance je ovšem charakteristické, že zahrnuje také představu jisté meze, kam až lze odchylky od osobní, rodinné nebo společenské normy snášet čili tolerovat. Tato mez závisí na mnoha okolnostech – na zvyklostech a běžném očekávání, na vašem životním pocitu či náladě, na společenském postavení těch, které je třeba tolerovat, nebo na obecném hodnocení tolerance v dané společnosti a době.
http://gty.im/866219194
Netolerantnost na sebe dokáže brát velmi jemné a nenápadné podoby. Možná dokážeme nesoudit lidi podle jejich sociálního statusu, vzdělání nebo výše konta, ale přesto si udržujeme hranici toho, co jsme ochotni přijmout. Přijmout něco ale přece neznamená, že to musíme mít za každou cenu rádi! Přijmout znamená, že tomu dáme právo na existenci.
Naše netolerantnost se může projevovat v drobounkých odsouzeních nebo pohrdlivých postojích typu Ne dost chytrý. Ne dost zábavný. Ne dost zajímavý. Ne dost vzrušující. Ne dost reprezentativní. Prostě nedostatečný. Nedostatečný našich úžasných kvalit. Je to skoro jako bychom měli postoj ze známé písničky I’m too sexy for my hair... Možná byste se měla zamyslet, jestli náhodou nejste „příliš sexy pro přátele svého partnera...“
To, čemu říkáme Mít rád, až příliš často znamená „je to stejné jako já“. Tedy nemusím se nijak měnit, přizpůsobovat, transformovat, konfrontovat sám se sebou, mám potvrzenu vlastní úžasnost. Podstatou netolerantnosti je neschopnost cítit se přirozeně i vedle toho, respektive s tím, co je jiné než já. A ačkoli nikoho nechceme pranýřovat, zamyslete se, jestli není od netolerance a nesnášenlivosti už jen kousek ke xenofobii, kvůli které se v historii událo už hodně ošklivých věcí. Ale to vy víte...
Může to být jinak
Vtipy o nadýmavosti nebo ženských pohlavních orgánech, hurónské projevy a „chytré“ poznámky o fotbalovém výkonu jistě nemusí být šálkem čaje žádné ženy.
Jenže za prvé: ať se nám to líbí, nebo ne, je to jistá část mužského světa.
Za druhé: prostě není možné, že to je to jediné, co tahle partička dokáže vyprodukovat. Jsou-li pohromadě v hospodě, možná – tam to patří k folklóru a po pár pivech má málokdo chuť vést intelektuální debaty. Pokud k nim chcete najít cestu, musíte se na ně dívat ne jako na tlupu neandrtálců, ale na všechny jednotlivě. Naše mysl dokáže být tak pohlcená odsuzováním, že vlastně ani nestihneme všimnout si příjemnějších stránek.
Zkuste je poznat každého zvlášť v nějaké méně typické situaci, která v nich nebude vyvolávat „to nejhorší možné z testosteronu“. Možná vám teď vstanou vlasy hrůzou na hlavě, ale zkuste pozvat jednoho z nich (začít můžete tím nejvíce sympatickým) někam, kde ho běžně nevídáte. Výlet na hrad, let balónem, piknik v parku...
http://gty.im/640318747
Vyjměte je jednoho po druhém z kontextu, ve kterém nemůže být skutečně pohodlně snad žádné ženě, a postavte je na nějakou neutrální půdu, do prostředí, ve kterém jste ještě neměla tu čest je poznat. Někam, kde to snesete oba (návštěva kosmetické výstavy asi nebude to pravé místo k navázání kontaktu s ním). Zkuste na každém z nich najít jednu jedinou dobrou vlastnost (aspoň jednu jedinou má totiž každý z nás, aspoň v to věříme...).
A jestli chcete ujít opravdu kus cesty, zkuste najít ještě jednu, kterou máte společnou (můze to být sice těžké, ale pokud se vám to podaří, budete po zásluze odměněna). Zjistíte třeba, že ten, který se vám jeví jako nejprimitivnější, je velmi pracovitý. A stejně jako vy neumí lhát. Nebo najednou uvidíte, že ten, který je nejhlasitější, dává práci ve své firmě deseti lidem a stará se o ně poctivě. A stejně jako vy je ve společnosti trochu vystrašený – jen vy své nejistoty možná řešíte „zalézáním“ a on křikem. Zjistěte, čím je každý z nich jedinečný. Možná se dovíte i ledacos o sobě.
