V sexu vám to začalo trochu skřípat. Není to úplně špatné, ale také to není úplně dobré. Něco by to chtělo. Na odborníka nemáte čas, ale kamarádku by mohlo něco napadnout. První rada, které se vám od ní dostalo, zněla: „Zkus to něčím okořenit. Něčím trochu zvláštním, co jste ještě nedělali a co vás oba s partnerem překvapí.“ Následuje výčet toho, co byste mohla vyzkoušet. Nejde o nic, co by bylo na hranici perverzních milostných technik. Vesměs jsou to samé nevinné činnosti. Pro leckoho by byly dokonce velmi příjemné a vzrušující. Pro jiné jsou srovnatelné s fobiemi. Vzbuzují strach. A někdy až odpor.
Pro mě osobně jsou to chodidla. Skutečně hezká chodidla, dlouhá, štíhlá a s hezky tvarovanými prsty a nehty pohledem ocenit dokážu. Co nedokážu, anebo jenom se sebezapřením, je na ně sáhnout. Představa, že bych se cizího chodidla měla dotknout rukou, je mi tak nepříjemná, až mě děsí a vzbuzuje ve mně mrazení. Vadí mi i to, když se někdo dotýká chodidel mých, a není to pouze proto, že jsem na nich lechtivá. A líbání nožek? Cizí prsty a nehty v ústech? Hrůza. Nikdy. Opravdu v žádném případě. Dokonce ani „pouhé“ masáže bych nebyla schopná. Anebo pouze s jedinou výjimkou. Musela bych dotyčného skutečně velmi milovat. Přesto jsou právě chodidla pro spoustu lidí velmi erotická a je jim příjemné, když je někdo na chodidlech laská. Dají se na nich nalézt erotogenní zóny či erotogenní body, které, když se jemnými pohyby prstů mnou, vzbuzují až milostnou extázi. Je to možné. Pokud z nich ovšem nemáte fobii. Pak extázi nezažijete, ani kdyby na chodidlech bylo erotogenních bodů na tisíc.
Oprýskané nehty
Pětatřicetiletému Jakubovi chodidla jako taková nevadí. Co nesnese natolik, že by se dalo mluvit až o fobii, jsou špatně nalakované nehty na nohou, ale i na rukou žen. Především mu vadí starý oprýskaný lak, ten v něm vzbuzuje odpor. Často ho není schopný vůbec překonat, a když přece jenom ano, sex nakonec nestojí za nic. „Miluju se, ale spíš automaticky a bez chuti. Před sebou nevidím ženu, která je se mnou v pasteli. Vidím její červené, oprýskané, odrůstající nehty. Nesnáším to. Vždycky si říkám, když se s tím setkám, jak je možné, že to dotyčná dáma nevidí. Anebo to vidí a jenom jí to nevadí? Hlavně teď v zimě, kdy jsou celý den nohy schované v ponožkách a botách, na dobře nalakované nehty hodně žen nehledí. Proč si je tedy ale vůbec lakují, když je nejsou schopné udržovat hezké?“ Jakubova fobie zašla tak daleko, že má doma v koupelně odlakovač. „Ne vždycky ale můžete říct, běž si odlakovat nehty, jinak nebude žádný sex. To jsem jednou zkusil, dokonce šlo o moji tehdy stálou partnerku, ale stejně mi to neprošlo. Urazila se, že ji kritizuju, práskla dveřmi a šla spát do obývacího pokoje na rozkládací gauč. Přitom v ostatních věcech nejsem puntičkář, nemám sklony k dirigování ostatních. Oprýskaný lak na nehtech ale prostě nesnesu.“
A zase ty ponožky…
Jednatřicetiletá Lucie mívá v posteli také problém. Ten přichází tehdy, když si její milenec zapomene, nebo nechce, sundat ponožky. Ponožky na nohou rovná se pro ni konec sexu. „Nahý muž s ponožkami je to nejošklivější, co znám. Vadí mi i to, když se muž svléká a nejdřív si sundá kalhoty, pak trenýrky, následuje košile nebo tričko a pořád má na nohách ponožky. Na které potom zapomene a chystá se na mě ‚skočit‘. Vím, že to může znít divně, ale s fobiemi se těžko bojuje. Mně zase zní divně, když někdo vypráví, jak se ani nemůže podívat na pavouka a jak by neusnul s pavoukem v jedné místnosti. Já naopak neusnu s mužem v ponožkách. Ani se s ním nepomiluju. Muž v ponožkách nesmí do mé postele.“
Orální sex
Některé ženy – a není jich málo – mají velké problémy s orálním sexem. Tyto problémy můžou být dokonce až takové, že odpor k orálnímu sexu nejsou schopné překonat. Spousta mužů však považuje orální sex za běžnou sexuální praktiku. Když ho odmítne milenka na jednu noc, příliš to neřeší. Když tak učiní stálá partnerka, berou si to často osobně. Jsou dokonce tací, kteří si odmítnutí vysvětlují nedostatkem lásky. Objasňovat jim, že to nesouvisí s nimi, nýbrž s fobií z této milostné praktiky, není vůbec nic jednoduchého. Na fobie sice někdy platí léčba šokem, ale to účinkuje spíše u běžných fobií, jakou jsou ty z hmyzu a podobně. V případě milostných fobií to může být spíše naopak. Tam bývá překážkou nejenom fobie jako taková, sama o sobě, ale ještě fakt, že nás partner ať už přímo nebo nepřímo nutí do něčeho, co nám není milé a že nerespektuje fakt, že my to či ono zkrátka a dobře dělat nechceme. V posteli bývá donucování kontraproduktivní.
Fobie z penisu
Další bizarní fobií je fobie z penisu. Čtete dobře, opravdu se to může stát. Mám známou, která se pokud možno na penis vůbec nedívá. Zatímco některé ženy si ho zvědavě, někdy zálibně, přeměřují pohledem, ona na mužském přirození nespatřuje vůbec nic hezkého, přitažlivého, ani nic sexy. Ještě víc jí vadí pohled na mužská varlata a dotýkání se jich. Snese to jakžtakž u partnera, ačkoli s určitým sebezapřením, snesla by to u muže, kterého miluje, ale s nikým, ke komu nechová vřelé city, by se nevyspala. I kdyby neměla mít sex třeba několik let. Pokud se nemusí muže na intimních místech dotýkat rukama a dívat se na ně, sex jako takový jí nevadí, dokonce ho má ráda. Její fobie spočívá v doteku rukou a v pohledu. „I u partnera mi trvalo dlouhé měsíce, než jsem byla schopná se dívat při sexu na jeho nahé tělo bez velkých rozpaků a nepříjemných pocitů. Ani po několika letech si ho ale neprohlížím s oblibou a nemám ráda, když jde ze sprchy nahý. Nešílím kvůli tomu, ale nevyhledávám to. Na intimní partie cizího muže bych se nepodívala, natož abych na ně sáhla. Jen ta samotná představa způsobí, že se otřesu odporem.“ Milostné fobie mohou být různé. Některé jsou především z pohledu ostatních až bizarní, jiné vyvolávají úsměv na tváři. Těmi neškodnými, které ani jednomu z partnerů nevadí, není třeba se příliš zabývat. Stačí se jim vyhnout, dá se jim společně zasmát. Tam, kde si jeden něco hodně přeje a druhý to kvůli fobii odmítá, může nastat problém. Ten je pak nutné řešit, ovšem nikudy ne tak, že jeden partner bude druhého nutit, aby dělal něco proti své vůli a aby se přemáhal. Sex by se měl oběma líbit. Když se nějaká praktika líbí pouze jednomu, měli by si partneři najít takovou, na které se shodnou oba dva. A fobie odbourávat pomalu a postupně.
