Hru na pravdu a na lež spolu muži a ženy vybrušují odedávna. Na to, aby se věci nazývaly pravými jmény, totiž ani jedna strana nemá povahu. Já lžu nerad, protože se to příčí mé lenosti. Nicméně od chvíle, kdy jsem zjistil, že některé výmysly skvěle odměňujete, si dávám tu námahu. Na stáži ve Švýcarsku jsem totiž dostal tvrdou školu: tamní přítelkyně mi ve chvíli rozchodu poradila, co jí mám nabulíkovat, abychom se mohli obveselovat aspoň do chvíle, kdy moje studium skončí. Od úvodního „miluju“ tě až po závěrečné „nikdy jsem v posteli nic lepšího nezažil“ samé lži. Ale fungovaly. Dodnes úplně nechápu, proč to udělala, což ospravedlňuje nutnost lhát. Jsme natolik rozdílní tvorové, že s pravdou bychom se vůbec nedomluvili. Prozkoumejte následující mužské lži – možná mezi nimi najdete svou oblíbenou (nebo nenáviděnou) návnadu.
Taktická lež
„Ani si nepamatuju, s kolika ženami jsem spal.“ Tomu tedy nevěřte! Spíš zapomeneme datum narození než počet úspěšných zásahů svého milostného kanonu. A proč s vámi hrajeme hru na sklerotika? Prostě si musíme zachovat trochu záhadnosti – zvláště když sbíráme první úlovky nebo máme za sebou naopak stohlavé žně. Kdo by se přiznával k nezkušenosti, případně vás děsil pomyšlením, že se stanete dalším korálkem na niti? Jestli nechcete marnit čas jalovým výslechem bez naděje na jasnou odpověď, na počet svých předchůdkyň se nás neptejte.
Zdvořilostní lež
„Tak já se někdy ozvu.“ Možná jste to už zažila; potkala jste ho někde v baru nebo na večírku a hodinu jste procvičovali své konverzační umění. „Konečně zajímavý chlap,“ napadlo vás. Při loučení pak čekáte, že z něj vypadne datum další schůzky, ale máte smůlu. V kritické chvíli vykoktá, že někdy vytočí vaše číslo. Vy však cítíte, že to neudělá. Může k tomu mít dva důvody: 1. potěšení bylo pouze na vaší straně, 2. právě se do vás zamiloval, ale z kouta jeho mysli vyskočila současná přítelkyně a vztyčila prst. Tuhle berli zkrátka používáme ve chvílích, kdy vás nechceme urazit. A má výhodu: nic nevylučuje. Takže si u vašeho čísla můžeme udělat otazník s poznámkou „záloha“.
Absolutní lež
„Nikdy jsem ti nelhal!“ Když se zamyslíte, pochopíte, že tahle věta vyvrací sama sebe.
Pokrytecká lež
„Tobě to šlechtění trvá, já jsem hotový za pět minut!“ Na rozdíl od vás působíme před zrcadlem směšně. Muži, který by v kanceláři s kapesním zrcátkem dlouze zkoušel, jestli se mu kštice kadeří tím správným směrem, a vtíral si do kůže (vaše) krémy, by kolegové nejspíš brzy vymysleli nelichotivou přezdívku. Což ovšem neznamená, že tyhle kousky neprovádíme tajně. A strach z odhalení musíme zamaskovat – nejlépe hlasitým zlehčováním své posedlosti dokonale nedbalým vzhledem. Až vám přítel bude příště vyčítat dlouhé fintění, raději si zkontrolujte hladinu svého krému proti vráskám. Poté, co na hodinu zmizel v garáži, z něj nejspíš dost ubylo.
Zoufalá lež
„Fakt mi nevadí, že vyděláváš víc.“ Nechat nad sebou čnít naditou ženskou peněženku je pro nás těžko stravitelná životní okolnost. Ne, nezávidíme vám. Jen nás žere pomyšlení, že jsme zatím nenaplnili tradiční mužský sen: udělat z koníčka zaměstnání a ještě tím skvěle uživit sebe i vás. Co zbývá? Tvářit se, že je všechno v pořádku, a zatínat kariéře ostruhy do slabin.
Galantní lež
„Líbíš se mi taková, jaká jsi.“ Vždycky je co vylepšovat. Ale přece vás nebudeme zraňovat obtížně splnitelnými požadavky!
Vypočítavá lež
„Taky se chci o domácí práce dělit rovným dílem.“ Založili jste si společné hnízdo a právě vytváříte jízdní řád své domácnosti? „Budeme všechno dělat napůl,“ navrhujete a každý uvážlivý muž vám přitaká. Proč vytvářet problémy dřív, než nastanou? Zkušenost totiž napovídá, že v péči o doupě vás nikdy nedostihneme. Nám totiž nevadí ponožky uprostřed obýváku, zaprášená okenní římsa ani pavučiny. Spolehneme se na vaši vrozenou pečlivost. A my? Občas vyluxujeme a vyvrtáme díru do zdi. Zbytek je na vás. Vždyť vás přece chráníme a vozíme autem, ne?
Milosrdná lež
„Dám si jedno a hned jsem doma!“ Slyšela byste snad raději: „Přijdu ve tři ráno, před domem porazím popelnice, opřu se o sousedčin zvonek, v předsíni upadnu a nechám se odtáhnout do ložnice, v níž zamořím vzduch pivními výpary, a usnu na tvé půlce postele“?
Láskyplná lež
„Na svatbu se těším!“ V divadelním představení o bílé víle a černém panákovi se cítíme mnohem lépe mezi komparzem než v hlavní roli. Opíjet se za cizí peníze, ukusovat ze svatebního dortu a nahazovat udice mezi svatebčanky – tohle je jediná účast na veselce, kterou si vychutnáme. Naopak stát v pozoru před pantátou se starostovskou šerpou přes břicho, vykviknout očekávané slovo a pak poslouchat rady do života od náhle zmoudřelého příbuzenstva znamená pro každého ženicha těžkou zkoušku nervů. Nemylte se však – nejde o to, že bychom nemilovali své nastávající ženy a nechtěli se alespoň pokusit o věrnost až na věky. Jenže na rozdíl od vás si svatbu příliš nespojujeme s láskou, což mohou dosvědčit všichni, kdo už slyšeli jednu z obměn obludné rovnice „nechceš si mě vzít, takže mě nemáš rád!“ Když se vám tedy váš milenec pokusí namluvit, že se nemůže dočkat, až ho maminka přivede k oltáři, nespílejte mu do lhářů. Máte tu čest s hrdinou, který pro vás skočí i do svatebního ohně!
