Celeste, neviděly jsme se rok. Co jsi celou tu dobu dělala?
Vyšel mi na Slovensku první singl Blue Guitar a potom Nobody Knows, který vyšel v Čechách i na Slovensku. Původně to byla písnička pro děti s autismem na Slovensku, ale najednou se z toho stal singl, takže k tomu máme i videoklip. No a teď mi běží písnička Run Run Run, která vyšla 4. dubna a 30. května byla premiéra na MTV.
Jak je vidět, nezahálíš. Přesto v Česku nejsi skoro vidět. Ty ses soustředila hlavně na slovenský trh?
Na začátku ano, bylo to pro mě snadnější. Teď už ale pomalu přecházím i na Česko.
U nás je tolik zpěváků a zpěvaček. Říkám si: V čem jsi jiná než ti ostatní? Myslíš, že má cenu zkoušet prorazit, když se to už tolika lidem nepovedlo?
Vím, že mám talent, a vím, že umím zpívat, ale nechci být nějaká namyšlená, abych tvrdila, že jsem něco víc. Každá zpěvačka je jiná. Já jsem si našla své místo, kam patřím, kde jsem jedinečná. To není v tom, že jsem lepší než jiní, jen jsem si našla místečko, kde ostatní nejsou.
K dobrému umělci patří i dobrá agentura. Jak dlouho ti trvalo, než sis našla manažera Lumíra Matiho a jeho firmu?
Já jsem dlouho měla jen producenty a svou maminku. Moje maminka je moje hlavní manažerka, je úžasná, ona se stará o všechno. Potom jsem měla na Slovensku PR manažerku, která pracovala pro hodně agentur, a teprve pak jsme se setkali s Lumírem Matim. Lumír mi řekl, že si mě napřed vyzkouší a teprve potom se rozhodne, jestli mě vezme. A teď je to oficiálně můj český manažer.
Jakým směrem se budeš ubírat, co se týče žánru?
Jsem mainstream. I kvůli Superstar. Já nejsem moc alternativní. Chci dělat takový poprock.
Umíš velmi dobře anglicky vzhledem k tomu, že tvůj otec je Američan. Neuvažuješ nad tím rozšířit svou působnost i za oceán?
Ano, určitě. Právě nad tím přemýšlím, protože mě přijali na dvě hudební školy v Americe – Belmont University v Nash-villu a Berklee College of Music v Bostonu. I ve Vídni mě vzali, takže se ještě musím rozhodnout, kam vlastně půjdu. Asi do té Ameriky, ale není to jisté.
Slyšela jsem, že jsi velice nadaná studentka, a dokonce jsi přeskočila ročník a maturitu dělala o rok dřív.
Ano. Přeskočila jsem rok a odmaturovala jsem před Superstar. Věděla jsem, že to jinak nezvládnu. Učila jsem se v hotelu ve dvě ráno a skládala jsem maturitní zkoušky o rok dřív, takže jsem teď měla rok volna na hudbu.
Když už jsi zmínila Superstar, nemůžu se nezeptat: Vídáš se ještě s ostatními finalisty?
Určitě. Ne teda často, ale píšeme si. Na Slovensku má dost úspěch Martin Harich, mám s ním duet. A ještě s Noahem Ellenwoodem jsme nahrávali, takže si píšeme. On taky často cestuje do Ameriky. A moje oblíbená kamarádka je i Simona Fecková, ale tu jsem dlouho neviděla.
Plánuješ nějaké duety na desku?
Rozhodně tam dám ty, které už jsem nahrála s Martinem i Noahem. Taky mám písničku s Mikem Spiritem a plánuju ještě jednu, ale není to zatím jisté. Chtěli bychom udělat song s Danem Bártou, ale ještě nevím, jestli by měl vůbec zájem. Tak teprve uvidíme.
Jsi krásná dívka, a jak jsem pochopila, taky dost obletovaná. Jsi už zadaná?
Nejsem. Já to řeknu takhle: Je mi sedmnáct let a není to tak, že bych neměla zájem. Když vidím kluka, který se mi líbí, tak se za ním ráda otočím. Ale když mám takhle rozjetou kariéru, tak se mi nezdá, že někam tam chlap patří. Prostě se tam nevejde. Radši si nějaký čas počkám a jednou si někoho najdu, určitě.
V televizi běžela soutěž Hlas Česko Slovenska. Sledovala jsi to?
Nesledovala, ale dva soutěžící znám. Jeden z nich byl už se mnou v Superstar, ale nedostal se dál, což jsem teda nepochopila, protože byl asi nejlepší z nás všech. Jmenuje se Juraj a je fantastický. A ještě pak znám Zuzku přes své producenty. Ale nesledovala jsem to, bohužel. Ráda bych, jenže nemám čas. Vím, že je to náročná věc. Hlavně oni se dostali ještě dál než já, já byla desátá.
Za ten rok jsi měla možnost nakouknout do světa showbyznysu. Můžeš říct, co tě na něm nejvíc zklamalo?
Já jsem to všechno očekávala. Někteří jsou namyšlení, jiní se chovají opravdu jako VIP. Je to jiný svět, takže jsem byla připravená na jiný typ lidí, a proto mě to moc nezklamalo. Jen mě některé věci překvapily.
Například?
Třeba jak některé věci fungují. Že na VIP parties se všichni znají a nové lidi mezi sebe neberou, takže když jste noví, je to hodně těžké. Ale teď už jsem do toho nějak vplula. Když jsem v Praze, tak si ty večírky užívám. A hlavně když zpívám, tak to mám strašně ráda. Potkávám lidi, kteří tomu řemeslu rozumějí, kteří se tím živí, a můžeme si povídat o muzice. Dnes přede mnou zpívala Monika Bagárová. To je úžasná a krásná dívka a mě hrozně baví, že se na ni můžu dívat a pak si s ní povídat. To mě inspiruje. To nejsou Green Day, kteří vystoupí, vidíš je pět sekund a pak zmizí někde v zákulisí. V Česku normálně můžeš jít za nimi, povídat si, bavit se a probírat třeba hudbu. To je skvělý.
A co tě na showbyznysu naopak mile překvapilo?
Novináři! Člověk předtím něco četl na internetu nebo poslouchal nějaké rozhovory, ale vůbec nevěděl, co se děje v zákulisí a jak ty věci vznikají. A to mě šíleně baví. Je to vzrušující svět a je úžasné, že mám možnost ho teď poznávat.
Tak v tom případě doufám, že tě nezklamu... (smích)
