Pavla na obědy nechodí. V práci už od rána musí nabrat takové tempo, že si sotva stihne vypít kafe. Polední jídlo řeší bagetou z automatu na chodbě, kde si odpoledne vyzvedne i nějakou tu čokoládovou tyčinku nebo sendvič ke svačině. Ze zaměstnání běží většinou na schůzku s přítelem nebo kamarádkami, takže před obligátním kinem s nimi zhltne pizzu nebo smažené kuře s kolou. Stává se, že noc pokračuje míchanými koktejly v baru. Přestože se Pavla vlastně pořádně nenají, dostane do těla tolik kalorií, jako kdyby se přejídala. Jak je to možné?
Osolíme si
David Kessler, autor knihy Konec přejídání: Ovládnout nenasytný americký apetyt, nabízí nový pohled na fakt, proč se část lidstva přejídá. Tvrdí totiž, že výrobci potravin manipulují přísadami svých výrobků a balí je tak lákavě, aby v nás vzbuzovaly chutě. Zní to logicky, potřebují přece své zboží prodávat. Problém pro vás nastává ve chvíli, kdy se v jejich obchodní strategii zacyklíte a vybudujete si na ní veškeré stravovací návyky. Kniha vysvětluje, proč je těžké odolat některým jídlům a proč se lidé přejídají, i když se zařekli, že nebudou. Svou roli hraje i fakt, že jídlo mnozí používají i jako náhražku citů nebo jako výraz lásky k sobě. Ale co dalšího?
Jsme hladové
Pro mnohé ženy jídlo představuje osobního nepřítele. Čím víc se s ním perou, tím víc dostávají na frak. Proč pořád jíme, i když bychom už dávno měly být plné? Výživová specialistka Mirka Šandlová tvrdí, že je to i tím, že nedostáváme z jídla do těla dost živin.
„Většina potravinového zboží prochází při výrobě zdlouhavým a tak zásadním zpracováním, že při něm ztrácí výživové hodnoty. Pocit, že nemáte nikdy dost, který vás nutí do dalšího jídla, má co do činění právě s hladem po živinách.“
David Kessler přednáší pediatrii, epidemiologii a biostatistiku na Univerzitě Kalifornie v San Francisku a byl také členem americké vládní komise pro jídlo a léky, která dohlíží na kvalitu potravin v USA. Ve svém pojednání konstatuje, že výrobci potravin záměrně přidávají do výrobků takové množství cukru, soli a tuku, že až mění způsob, jakým naše mozky a těla na tyto potraviny reagují, a způsobují, že jich chceme mlsat víc a víc. Kesslerův zdroj z velké potravinové firmy mu potvrdil, že výrobci vědí, že díky tuku, cukru a soli se nedá výrobkům odolat. Že vyvolávají radost z konzumace, kteroužto veličinu výrobci označují jako hédonickou hodnotu jídla.
Náš tip: 24 potravin, které pomáhají hubnout
Kessler rozděluje jídla na plněná a vrstvená. U plněných výrobků vůbec nemáme šanci odhadnout kvalitu a množství přísad, z nichž jsou vyrobeny – přesto je jíme. Tam jsou cukry, sůl a tuky přidávány dovnitř. U vrstvených jídel se přidávají navrch například formou dresinků. Na jejich chuť už jsme zvyklí tak, že nám přestávají chutnat pokrmy, které svatou trojici přísad neobsahují. Stáváme se na nich a na uspokojení, které nám poskytují, závislí tak, že jich chceme víc.
Postupem času si jedení mozek stále silněji spojuje právě s chutí na sladké / slané / tučné. Tyhle potraviny mají zklidňující účinky; jakmile si je dáte, uleví se vám. Špatná zpráva ale zní, že na ně znovu a znovu dostáváte nutkavou chuť. Je pravděpodobné, že v našich mozcích dochází ke změně – neurotransmitery ovládly naši reakci na jídlo. Jeden z těchto neurotransmiterů je dopamin, týž neurotransmiter, který hraje svou roli v drogových závislostech. Proto mohou nezdravá jídla vzbuzovat stejnou závislost jako třeba kokain.
Nesnesitelná lehkost jídla
Další důvod, proč se přejídáme, je ten, že do nás jídlo snadno klouže. A to doslova. Všechno je rozmixované, vykostěné, ze všeho se odstraňuje vláknina a zrníčka, aby se to dobře kousalo. Před třiceti lety běžný Američan přežvykoval jedno sousto pětadvacetkrát, dnes jen desetkrát.
David Kessler tvrdí, že naše epocha dala vzniknout novému druhu jídla – totiž baby jídlu pro dospělé, které nevyžaduje žádné velké úsilí při konzumaci. Báječně klouže krkem, takže až ztrácíte přehled, kolik toho sníte. Než nám do mozku pronikne zpráva, že se už žaludek nasytil, pošleme do něj další nadbytečnou stravu. Mnozí z nás jsou pod vlivem výchovy z dětství navíc zvyklí nenechávat na talíři zbytky. Protože ale tyhle měkké potraviny jsou zbavené vlákniny, která ručí za pocit nasycení, cítíme se po takovém jídle neuspokojení, hladoví.
Mohlo by vás zajímat: Superpotraviny: co jsou a proč je jíst?
Jíst kdykoliv
Pochutiny se balí do lákavých lesklých červených obalů, aby přitáhly naši pozornost. Reklamní slogany nás utvrzují v tom, že je legitimní jíst kdykoliv. (Kdykoliv, když máte chuť; kdykoliv, když máte chuť na něco malého; kdykoliv, když dostanete chuť mezi jídly...) Jídlo je neustále dostupné. Třeba chipsy koupíte na každém rohu. Nikdy nehladovíme – jakmile pocítíme hlad, něco malého je k dispozici. Hlavně pochoutky vystavované u pokladen skvěle lapají pozornost a zvyšují výrobcům prodeje. Když na vás mlsky útočí ze všech stran, zdá se být snadné a normální je konzumovat.
„Reklamní slogany nás utvrzují v názoru, že nemáme čas zdlouhavě vařit zdravá pracná jídla, a nabízejí rychlá a snadná řešení. Takže když vidíme v obchodě připravené jídlo, které vypadá dobře a navíc tak i chutná, je těžké odolat,“ uvádí Mirka Šandlová.
Krmte bestii
Ohledně jídla se pereme nejen s faktem, že ho používáme ke kompenzaci svých nenaplněných citových potřeb, ale také s přidávanými cukry, tuky a solemi, které v nás vyvolávají nutkavou chuť jíst daný výrobek znovu a znovu. Jak se za takových okolností máme soustředit na zdravé jídlo a jeho správné množství?
Profesor Kessler nabízí jediné východisko: Jíst plánovitě, ne chaoticky. Je přesvědčen, že mlsání tyčinek a zákusků není fyziologickou potřebou těla, ale vysloveně naší reakcí na podněty z okolí. Plánujme si svá jídla. Je velice důležité najíst se dřív, než dostanete záchvat bodavého hladu, a právě tak je nutné vyhýbat se citovým deprivacím, protože přesně v takovou chvíli rychle sáhnete po nějakém mlsu, abyste se utěšila. Přerušit nezdravý kruh stravování je pak ještě těžší. Udržujte pravidelné stravovací návyky.
„Když se snažíte přestat přejídat, je důležité mít plán,“ vysvětluje specialistka Šandlová „Abyste nejedla v rychlosti nezdravé dobroty, plánujte si dopředu, co budete jíst a kdy to budete jíst. Tahle taktika skýtá málo prostoru k přejídání.“
Řekněte sama sobě, že přestanete používat jídlo jako odměnu. Jde to. Když kuřáci letí letadlem, uloží si do mozku informaci, že let je nekuřácký, a fakticky se jim sníží chuť na cigarety. Nechoďte kolem cukrárny, když víte, že vždycky vejdete dovnitř. Změňte přístup k jídlu. S kouřením se to lidstvu už povedlo. Kdysi bylo kouření sexy a elegantní, dneska se považuje za něco smrdutého a nezdravého, co nikdo nechce. Místo toho, abyste se dívala na talíř zákusků nebo smažených hranolků jako na hříšnou dobrotu, kterou si jen nerada odepřete, potřebujete dojít k přesvědčení: „Po tomhle mi fakt nebude dobře, nic pozitivního to mému tělu nepřinese, spíš naopak.“
