Ano, hormony s námi dokážou pěkně zamávat. Kamarádka si nedávno stěžovala, že se během osmadvacetidenního menstruačního cyklu stává hned několika osobami – jedna z nich je prsatá, jakoby nafouklá, má jasnou a čistou pleť a dobrou náladu. To prý docela ujde. Druhá je splasklá, naštvaná a má pleť jako v pubertě. Hrůza. Další je zase unylá, bez energie. Taky nic moc...
Čím dřív, tím líp!
Hormony produkují na různých místech těla žlázy s vnitřní sekrecí. Jsou odpovědné za regulaci metabolismu, plodnost, a dokonce i za naše nálady. Výzkumníci z Cambridgeské univerzity nedávno přišli na to, že hormony souvisejí i s naší chutí k jídlu. Objevili leptin, Homerův hormon, pojmenovaný po věčně slintajícím otci Barta Simpsona...
Je tedy nabíledni, že když jsou naše hormony „rozhozené“, objeví se zdravotní i psychické problémy. Deprese, ztráta libida, nabírání kil, nebo naopak hubnutí. Když tělo produkuje nadbytek růstového hormonu, může to vést až k rakovinnému bujení ve střevech. Kruh je to trošku začarovaný – když jsme psychicky v nepohodě, máme stres, nešťastné vztahy či jsme se sebou nebo životem nespokojené, náš systém vybočuje z rovnováhy, není energeticky harmonický. Což se samozřejmě podepíše i na fyzické úrovni, často je výsledkem hormonální nerovnováha. A ta zase přináší deprese a jiné problémy, a tak pořád dokola. Většina odborníků zabývající se klasickou či alternativní medicínou se shoduje, že objevíte-li jakékoli příznaky hormonální disbalance, je dobré začít s nimi něco dělat.
Hlavní aktéři
Co se všechno při hormonální nerovnováze může dít a o jaké hormony se vůbec jedná?
Štítná žláza
Je umístěna v oblasti krku a má na starost regulaci záležitostí okolo energie a metabolismu – převádí pomocí poslíčků-hormonů energii potravy do zásobáren těla. Má k tomu dva hlavní „společníky“ – hypofýzu a hypotalamus –, kteří produkují tyroxin a trijodtyronin. Co se děje, když je v nepořádku? Jestliže produkuje příliš mnoho hormonů, trpíte hypertyreoidismem, hyperfunkcí, což způsobuje Gravesovu nemoc – imunitní systém napadá sám sebe. To stimuluje štítnou žlázu k ještě větší nadprodukci.
Cysta nebo zvětšení štítné žlázy mohou být i příčinou její nadprodukce. Gravesovou nemocí trpí přibližně dvě procenta žen. Navenek se může projevovat podrážděním, stavy, kdy nemůžete nic – ani odpočívat, ani pracovat, či si jen číst. Hyperfunkce štítné žlázy se může projevovat i nechutenstvím, smutkem, hubnutím, studeným pocením, nepřítomným pohledem nebo také nepravidelnou menstruací. Když naopak štítná žláza produkuje nedostatek potřebných hormonů, trpí dotyčný člověk hypotyreoidismem. Příčinou může být zánět žlázy. Příčin však může být i více a některé souvisejí s procesem stárnutí. K problémům štítné žlázy často dochází po porodu. Hypofunkce štítné žlázy postihuje zhruba každou padesátou ženu. Projeví se navenek přibíráním na váze, přestože se nepřejídáte, mohou se objevit i deprese, suché vlasy, lámavé a suché nehty, časté pocity chladu a silná bolestivá menstruace.
Vaječníky
Jsou odpovědné za produkování sexuálních hormonů – estrogenu a progesteronu, které řídí vše kolem menstruačního cyklu, těhotenství a menopauzy.
Co se děje, když jsou v nepořádku? Může nastat polycystický syndrom, což je hormonální nerovnováha spojená s nedostatečnou ovulací a nadbytkem mužských hormonů androgenů. Trpí-li žena tímto syndromem, často ji sužují cysty ve vaječnících, které zapříčiňují nerovnováhu hladiny hormonů a mohou zabraňovat ovulaci. Tento problém je velmi častým důvodem neplodnosti a trápí zhruba každou desátou evropskou ženu. Lékaři a výzkumníci ho dávají do souvislosti s inzulinem, hormonem, který má na starost převod cukru do energie.
Prokázalo se totiž, že ženy trpící polycystickým syndromem mívají příliš mnoho inzulinu. To vede k nadprodukci androgenu a s tím je spojeno zákonitě „zmužnění“. Syndrom se projevuje menstruačními problémy, přibíráním na váze, zvýšeným růstem chloupků na těle i tváři, vyrážkami, akné a depresemi. Může mít na svědomí i dlouhodobé problémy, jako je infarkt, cukrovka či rakovina prsu.
Nadledvinky
Jsou nalepené těsně na ledvinách a produkují hormony adrenalin a noradrenalin. Ty pomáhají tělu poradit si ve stresových situacích. Nadledvinky produkují také další hormony, například kortizol. Ten pomáhá posilovat imunitní systém. Co se děje, když jsou v nepořádku? Když neprodukují dostatek kortizolu nebo aldosteronu, může nastat Addisonova nemoc. Imunitní systém nemocného napadá vlastní tělo, třeba jeho orgány. Když se včas neléčí, mohou být vážně poškozeny ledviny, a problém může být dokonce smrtelný. Symptomy Addisonovy nemoci jsou únava, nízký krevní tlak, podrážděnost, úbytek váhy a častá potřeba močení. Když naopak nadledvinky produkují hormonů příliš mnoho, můžeme najednou přibírat na váze, trpět depresemi, ochlupení může zesílit, libido naopak zeslabuje.
Co s tím?
Léčení hormonální nerovnováhy bývá běh na dlouhou trať. Klasická medicína ji řeší hormonálními pilulkami či injekcemi nebo operací – odstraněním žláz nebo jejich částí. V některých případech jsou vyhlídky nepříliš nadějné – pacient musí dorovnávat hladinu hormonů zvnějšku po zbytek života. Naděje na zlepšení tu je však vždycky. Mnohdy totiž stačí jinak myslet, jinak jíst a změnit své staré vzorce chování, abyste se srovnala.
UMĚNÍ ZMĚNIT SE
Podobnou zkušenost má pětatřicetiletá editorka Markéta. Nestačila se divit, když se ze své obvyklé velikosti 34 během pár měsíců vyhoupla na čtyřicítku. Zašla si na opakované naléhání přítele a kamarádek k lékaři a zjistilo se, že trpí hypofunkcí štítné žlázy. „Bylo to těžké – byla jsem zvyklá být pořád hodně štíhlá a moje tělo bylo krásně pevné. Najednou jsem si připadala strašně oplácaná, přestože jsem se vůbec nepřejídala, ba naopak. Zpočátku jsem to sváděla na nedostatek cvičení – měla jsem v tom období často v práci hektiku a nestíhala se hýbat. Co bylo snad ještě horší než kila navíc – cítila jsem, že se mi mění i povaha. Najednou se ze mě stala ponurá a zapšklá můra, upadala jsem často do letargických depresí.
Nálady se mi měnily jako aprílové počasí – byla jsem chvilku v euforii a pak z minuty na minutu jsem nemohla depresí ani mluvit, jen jsem chtěla ležet doma pod peřinou – všem jsem měla sto chutí říct: ‚Nechte mě být, nevšímejte si mě, jděte si po svém!‘ Můj přítel si jednoho dne všiml, že mám oteklou oblast krku a štítné žlázy. Když mi pak lékař řekl diagnózu, vyděsila jsem se – brát hormony na vyrovnání po zbytek života se mi vůbec nechtělo. Doktor mě však ujistil, že se to po prášcích za půl roku snad spraví. Spravilo, ale když jsem je pak vysadila, během dalšího půlroku se problém vrátil. Rozhodla jsem se proto pro alternativní přístup – pomohla mi hodně homeopatie, japonská tlaková masáž shiatsu, která pomůže vyrovnat energii v meridiánech a dostat tak systém do rovnováhy, a hlavně pravidelné cvičení tai-či. To s sebou však samozřejmě neslo i změny v mém osobním životě – musela jsem se dát do rovnováhy. Změnila jsem přítele, byt, práci, jídelníček a hlavně způsob přemýšlení. Zhubla jsem, dostala se do pohody a po lékařské kontrole byla vyhlášena za zdravou, čemuž nikdo nevěřil. Byla to pro mě cenná lekce.“
