Ruská vývojářská firma Jonquil Software prezentovala Spells of Gold jako RPG z izometrického pohledu, ve kterém se kromě klasického plnění úkolů a obírání nevinného místního obyvatelstva dá na výzbroj, učení dovedností a pobývání v zakouřených hospodách vydělávat ještě obchodními aktivitami. Prostě to vypadalo jako hra přesně pro mě, podvody, machinace, vydírání, mučení... kdo si zkusil postavu zloděje v příšerně omezujícím světě AD&D pravidel (nesnáším AD&D pravidla – by Erina), pochopí, co všechno si takový kleptoman dokáže představovat pod titulem s podobnou charakteristikou.
Ocitám se v liduprázdném městečku s několika dřevěnými domky a mé počáteční nadšení mě ještě chvilku neopouští - za prvními dveřmi, do nichž jsem drze vrazila, mě čekal útulný obchůdek s ukecaným majitelem a všelijakým zbytečným harampádím na skladě. Po zběžném pozdravu na mě začal sypat úkoly a já jsem pomalu nabývala dojmu, že tenhle chlápek snad nedělá nic jiného, než celé noci popíjí s podobnými vykuky ve zdejší krčmě a celé dny pak žehlí maléry natropené ve stavu mírné společenské nedostatečnosti. Dozvídám se, že když se včera vracel z „noční směny“, někde ztratil láhev drahocenného vína, a jelikož já se určitě při svých cestách dostanu poblíž onoho ošidného místa, byl by rád, kdybych se po ní poohlédla. Pak si ještě vzpomene, jak se v některém předchozím deliriu s 
kumpány vsadil, že vymlátí skupinku nějakých nebohých zbojníků, termín splatnosti se neúprosně blíží a on nestíhá si na ty chudáky došlápnout. Asi ho vyděsil můj překvapený výraz, protože pak už přidal jen tři sucharské questy týkající se jeho obchodních aktivit (doručit společníkovi zprávu o cenách nebo dodat slíbenou zakázku na místo určení). Ještě si prohlédnu jeho zboží, ale jelikož nemám moc peněz na spekulativní koupi, navíc vůbec neznám zdejší poměry, raději tento způsob obživy nechávám na pozdější dobu a jdu se podívat do dalšího obydlí (na ulici stále ani noha a nevypadá to, že se někdy objeví).
Začíná mi docházet, že archaické technické zpracování odpovídající úrovni titulů tak někdy kolem roku 1997, nebude jediným nedostatkem téhle hry. Čeká mě totiž úplně ten samý pozdrav, úplně ty samé úkoly a úplně ta samá absence možnosti pokecat o čemkoli jiném než o požadavcích na mého hrdinu. Po prozkoumání všech pěti staveb, do kterých se dalo strčit nos, se situace vůbec nezlepšila, většina jejich obyvatel sice rozdává práci velice ráda, ale vy pomalu začínáte mít dojem, že nehrajete RPG, jen simulujete povolání poslíčka a sem tam zaskočíte za pořádkovou policii.
No nic, jedeme se podívat do sousedního města. Nejen, že tu najdu úplně stejné domečky s úplně stejnou funkcí jako v předchozí osadě (jen je tu navíc krámek alchymisty a chybí kovárna), ale jejich majitelé se sem snad přikradli chvilku přede mnou, sice si změnili jména, ale jinak to jsou ti samí vykukové z mé poslední zastávky. Ještěže v koloniálu mají na skladě poněkud odlišné zásoby a ceny odpovídají volnému obchodu, socialismus se evidentně zdejšímu hospodářství zdárně vyhnul. Po několika výrazně prodělečných transakcích spočívajících v nákupu zdánlivě levného zboží, jeho převozu do zdánlivě drahého kraje a vnucení zdejšímu kupci, mi nezbylo nic jiného, než vzít tužku a papír a u všech pěti měst si vypsat ceny veškerých směnitelných věciček.
Pak už to šlo jak po másle, otevřu tabulku, najdu nejvýraznější cenové rozdíly, naslibuji plnění několika questů týkajících se mé cílové destinace a spekuluji, hraji si na poslíčka o sto šest, občas vymlátím nějakou tu lokaci, prohlédnu si obsah pár truhel povalujících se všude kolem a z těžce vydělaných peněz si zaplatím kvalitnější vybavení a nějakou tu příjemnou chvilku ve společnosti sympatického učitele magických, obchodnických nebo bojových dovedností. Když přihlédnete k faktu, že plníte jen kolem osmi druhů questů, které se do nekonečna opakují, tak si jistě dokážete představit, 
jak dlouho vás vydrží hra bavit, než sklouzne do nudného stereotypu. K dispozici sice máte 28 světů, v nichž jsou průměrně k prozkoumání čtyři města, nicméně liší se jen grafickým zpracováním (pět typů terénu a architektury) a sem tam budovou s odlišnou funkcí, takže ve svém důsledku to nudu nijak neodstraní, jen oddálí její konec.
Vývoj postavy kombinuje několik dobrých nápadů z již použitých RPG systémů a musím přiznat, že kdyby byl podpořen zajímavým příběhem, minimálně průměrným technickým zpracováním, přívětivějším interface, umožňujícím prohlížení cenových relací známých obchodních míst a několika dalšími možnostmi rozšiřujícími spektrum kupeckých aktivit, mohlo by se jednat o velmi chytlavou záležitost. Vaši postavu charakterizuje 6 základních vlastností (konstituce, síla, obratnost, inteligence, vůle a charisma), které se při každém přestupu na vyšší level vylepšují přidělováním bodů. Atributy se navíc permanentně zvyšují učením dovedností (například atletikou si vytrénujete sílu a obratnost, znalostí písma podpoříte inteligenci). Svoje šance na přežití lze také dočasně vylepšovat podplácením zdejšího nebeského osazenstva, které vám pak ze známosti přidá na několik měsíců trochu životů, bojových statistik nebo many. Jakmile se přehoupnete přes určitý level, můžete se stát členy gild, ať už magických, kupeckých nebo bojových, a 
po splnění několika úkolů a zaplacení daní využívat výhod svého členství, spočívající v přístupu k novým schopnostem.
Po stránce grafického zpracování asi chtěli autoři Spells of Gold vsadit na nostalgii hráčů RPG a připomenout jim, že dobrou zábavu dělá poutavý příběh a propracované herní prostředí, zatímco pěkné pozlátko má svoje opodstatnění jen u bezduchých akčních titulů. Terén je sice i přes rozlišení 800x600 dostatečně detailní a rozhodně nepatří k vizuálně odpudivým záležitostem, ale jednak obsahuje žalostně málo typů objektů, takže se lokace od sebe skoro neliší, jednak není dořešena přehlednost a často se stává, že vaše postava, případně nepřítel (NPC tu nepotkáte) se schovají za strom nebo skálu a zůstává zcela na vaší fantazii domyslet si, co tam asi tak mohou vyvádět. Architektuře obecně nebyla věnována přílišná pozornost a kromě malé prokreslenosti musím většině osad vytknout i podivnou barevnou paletu a nevhodnou kombinaci tvarů jednotlivých budov. Největším prohřeškem proti kodexu RPG je ale skutečnost, že máte přístup jen do měst, tedy jedné oblasti kolem hradeb a jedné oblasti uvnitř osady – každá taková lokace není větší než devět obrazovek, některé dokonce nacpete do necelých čtyř! Pokud se chcete podívat i do neobydlených koutů daného světa, musíte si nechat zadat nějaký vyhlazovací quest. Teprve pak se vám místo, které máte očistit od pobudů, zobrazí na mapě a vy můžete jít vraždit mrchy. Jakmile úkol 
dokončíte, území se pro vás opět stane zapovězeným tabu.
Pokud čekáte, že by snad alespoň nepřátelé a vzájemné vyřizování účtů mohlo hře trochu zvýšit prestiž, musím vás zklamat, AI je tu něčím zcela neznámým (tedy pokud AI neznamená Absolutní Ignorace). Všechny druhy nesouhlasně naladěného obyvatelstva světů Spells of Gold disponují stejným pohybovým nadáním jako vaše postava, takže pokud se necítíte na vraždění těch bezduchých mamlasů, není nic snazšího, než maličkou lokací proběhnout do bezpečí sousedního území. Aby toho nebylo málo, tak vaši protivníci mají neuvěřitelně zakrnělý akční rádius a flegmaticky čekají, až jim vlezete přímo pod nos. Pokud se pošťuchujete s jejich kumpány třeba jen pár metrů vedle, zastávají nekonfliktní názor, že si to dotyčný má vyřídit sám, jim do toho zatím nic není. O vizáži potvor se raději nebudu moc rozepisovat, jen uvedu můj ničím nepodložený dojem, že kromě kostlivců, kteří vypadají velmi dobře, byl snad bestiář vytvářen pro jinou hru. Boubelatí lupiči s batohy na zádech nebo jedovatě zelené zombie s hlavou větší než třetina jejich trupu asi mluví za vše.
Spells of Gold nabízejí velmi nelineární způsob hraní, který ale v důsledku opakování stále stejných činností velmi brzo přestane být něčím, co by vám nedovolilo odpoutat se od obrazovky. Slibný systém vývoje charakteru sám o sobě na dobrou hru nestačí a finální verze by se tak od té novinářské, ze které je psán tento článek, musela podstatně lišit, aby se vůbec dala nazvat zábavou a prodávat zákazníkům za cenu plnohodnotného titulu.
