Void Runner - 3D skákačka

Void Runner je hra, která dokáže uchvátit jednoduchým 3D zpracování, avšak honosí se poměrně vysokou obtížností, takže bacha na to - není to tak lehké, jak se může zdát. Celá hra probíhá na jednoduchých matematických útvarech - stále nějaké schody, pláty a kostičky, na které musíte skákat, nebo je s vámi konec.

Možná si pamatujete, že jsem tady nedávno recenzoval simulátor automobilových závodů Speed Delight: Time Attack a dnes se opět můžete setkat s hrou od Jordana Tuzsuzova, tentokrát však nebude mít jiný pouze název, ale i úkol. Škoda jen, že hru zasadili do dnes již ne zrovna originálního vesmírného prostředí, protože tím se hned ochudili o několik hráčů, kterým je totiž vesmír tak okoukaný, že si radši zahrají Tetris.

Tuto hru opět udělal pan Tuzsuzov po svém typickém způsobu. Je sice znova z 3D pohledu, ale moc 3D efektů ve hře nenajdete, navíc jste opět uvězněni na malém úzkém pruhu, a když z něho vyjedete, musíte startovat znovu. Téměř žádná skákačka či akce nemá příběh a nejinak je tomu u Void Runnera. Jediným úkolem je pro vás dostat se do cíle deseti (plus jednoho finálového) levelů, ale zase tak snadné to nebude - například při sebemenším nárazu nebo výjezdu z dráhy pro vás jízda končí a musíte znovu na start. Jak jsem se již zmiňoval, hra obsahuje deset úrovní a jedno finálové kolo, což by vám mělo zabrat dost času. Všechny levely jsou sestaveny na jiných pozadích a jiných útvarech, po kterých musíte doskákat až k vysněnému konci levelu, který však není nijak dobře označen, prostě jen končí plošina a dole je prázdno, do toho prázdna vy spadnete a už je před vámi další úroveň.

Celá podstata hry spočívá vlastně jen v přeskakování z plošiny na schod, ze schodu na druhý a tento způsob se s menšími obměnami opakuje až do konce. Hlavně nesmíte spadnout dolů do černé prázdnoty, což by znamenalo jet znovu od začátku kola. V jakém to skákadle si to mastíte po všech různých tělesech, to asi nezjistíte, vše je totiž uděláno na stejném principu jako všechny hry od Mordreda a to z vlastních očí, což si myslím, že není zrovna nejlepší způsob. Alespoň tedy já mám radši, když vidím objekt, s kterým absolvuji všechny nástrahy gamesky.

Hra se ovládá tím nejjednodušším způsobem, a to šipkami, nesetkáte se s žádnými klávesovými zkratkami, stačí vám ona čtyři tlačítka a Escape, rychlost si můžete zvolit jakou chcete, ale upozorním vás, že v této hře nejde dost dobře brzdit a když moc rychle narazíte do schodu nebo nějakého jiného tělesa, bude to s nejvyšší pravděpodobností váš konec. Hned po stisknutí startovacího souboru se před vámi objeví tabulka, kde si můžete vybrat jedno ze tří možných rozlišení, a jestliže nemáte dost síly na zdolání ať již jakéhokoli levelu, klidně si nastavte kolo, které si chcete zahrát, tato možnost je podle mě trochu srabácká, nicméně vám může pomoci v chvílích, kdy už si doopravdy nevíte rady. Po odkliknutí této tabulky, která zároveň slouží jako intro, setup, info a menu dohromady, se dostanete již přímo na začátek levelu, který jste si vybrali, a jízda může začít.

S hodnocením grafiky to není úplně nejlehčí, popravdě řečeno to žádná kvalita není, ale pixelová grafika vás rozhodně nepřivítá. Co se týče hratelnosti, tak to také žádný zázrak není - zábavy si užijete jistě pár desítek minut, ale jestli pár hodin, to si říct nedovolím. Přece jenom natolik kvalitní zase hra není, na poli freewarových her se opravdu najdou i lepší hry. Další chyba, o které bych se rád zmínil, je i fakt, že jsem nezaslechl žádnou hudbu nebo zvuky, což jsem si skoro myslel, že je v dnešní době povinnost každé freewarové hry.

Hra se může hodit hráčům se slabším výkonem PC, protože její hardwarové požadavky jsou opravdu malé; stačí mít cokoliv, kde jsou Windows. Doufám, že jsem před vámi hru neshodil natolik, abyste si jí nestáhli, protože těch několik kilobajtů zvládnou majitelé i těch nejpomalejších připojení, běhajících po maximálně přecpaných linkách českého monopolu SPT Telecom. Sečteno a podtrženo se jedná o průměrnou vesmírnou skákačku z pohledu vlastních očí, která vás může zabavit ve chvíli, kdy zrovna nemáte co dělat.