Vampirjagd - zastřel si svého upíra

Tak už jsme je stříleli - tučňáky, slepičky, někdo z nás dokonce i cikány a nyní máme možnost zastřílet si na upíry. Nutno říct, že Vampirjagd je jedna z těch povedených parodií her typu ""zastřel si svého"" a můžeme ji s klidným svědomím doporučit.

Bojíte se rádi? Ne, zeptám se jinak, nahání vám strach upíři? A komu ne, že. Když v roce 1897 vydal Bram Stoker svůj román Drakula, dočkal se ohromného ohlasu. Čtenář se zde setkal s upírem, jenž nemilosrdně vysával krev ze svých obětí. Do cesty se mu však postavil mladý hrdina Harker a to by v tom byl čert, aby s tím něco neudělal. Od té doby se s upíry setkáváme snad opravdu všude. Upíři se zkrátka stali vděčným námětem filmových režisérů (Drakula, Blade...), spisovatelů, klidné vody nedávno rozvířila i muzikálová podoba a samozřejmě se bohatě dostalo i na počítačové hry. Nedovedu si představit fantasy RPG či strategii, ve které by nebyl zastoupen alespoň jeden upír, tvořící tak vděčnou základnu kreaturek ve hře.

Další z řady freewareových gamesek si bere za základ právě z vděčného upírského prostředí, což jste myslím pochopili, proč bych také jinak psal takhle obšírný úvod :-). Stažení Vampirjagd z jedné webovské stránky předcházelo prohlédnutí několika obrázků ze hry, které si mě okamžitě získaly. Grafické zpracování na "hru zdarma" totiž vypadalo velice vydařeně a mé původní představy o hře se po downloadnutí a rozbalení jenom potvrdily. Vampirejagd si z vašeho disku ukousne odhadem 2,5 MB, což není mnoho. Jenom mě po spuštění trochu zamrzela jedna věc, komunikace s hráčem probíhá v jazyku německém, nikoli anglickém. Nicméně vás ubezpečím v jedné věci, jedná se totiž o žánr arcade a tam se na nic takového nehraje. Pro mě za mě i v případě čínských znaků bych snad metodou pokus-omyl našel správné tlačítko, které spouští samotnou hru.

V menu laděné do svátečně černé na vás čeká dohromady celkem pět položek. Zmínka o obligátních tlačítkách "začátek" a "konec" si zaslouží přesně tolik místa, kolik zde právě dostala, nechybí však ani "tabulka nejlepších" či informace o samotné hře (rozuměj: vysvětlení bodování a podobně). Posledním tlačítkem se vypíná hudba, ale myslím si, že důvod k tomuto kroku mít rozhodně nebudete. Svižná lehce zpívaná melodie přesně vystihuje prostředí hry.

V samotné hře na vás čeká pohled na temnou a posmutnělou krajinku, zřejmě ležící kdesi v Rumunsku. Výhled naštěstí není omezen pouze na jednu část obrazovky, přiblížením zaměřovacího kříže ke kraji začínáte scrollovat do stran. A jelikož hra funguje pod rozlišením 800x600, velmi hrubým odhadem se pohybujete po ploše 1600x800. Scénu tak tvoří část kamenné hrobky, kopec, strom a nezbytný hrad v pozadí. To vše v několika vrstvách, Vampirejagd by mohl být krásným příkladem toho, jak vypadá paralaxní scrolling. Kůly zcela napravo dole reprezentují počet nábojů. Klesnou-li na nulu, stačí zmáčknout pravé tlačítko na myši a hnedle máte zase nabito. Nebudu vás dlouho napínat, po obrazovce létají v různých vzdálenostech netopýři, do kterých oním zaměřovacím kurzorem střílíte. Takto zasažený netopýr se obrátí naznak a padá směrem k dolu, jak káže zemská přitažlivost. Podaří-li se vám sestřelit nějakého hodně vzdáleného netopýra, počítejte s pětadvaceti body. Zatímco mihne-li se vám přímo před očima, bodů získáváte pouze pět.

Scénu obohacuje hned několik interaktivních předmětů, například není dobré střílet do česneku, zapálené louče a netopýra s reklamou. Přijdete tak o drahocenné body, které jediné vám mohou v určitém počtu přidat nějaké vteřiny navíc. V tom je ten háček, máte předem stanovený časový limit, po jehož vyprchání hra končí. Například sestřelení netopýra, jenž za sebou táhne reklamní vlečku na oficiální stránku hry (či spíše sponzora??) vás připraví o spoustu bodů. Docela vtipné mi připadalo, když se ze země vynořil sám hrabě Drakula a já do něj střelil, tak ještě než se zapotácel a odporoučel se tam, odkaď přišel, stačil mi ukázat vztyčený prostředníček na pravé ruce. Autorům rozhodně nechyběl smysl pro humor, to se musí nechat. Zvukovými efekty hra příliš nepřekypuje, uslyšíte snad akorát šum házení kůlu a smrtelný skřek netopýrů. Do toho všeho občas začne výt vlk a zahouká sýček. Ale stačí to.

Vampirjagd zcela určitě stojí za stažení, když už nic, tak si alespoň procvičíte svoje dozajista hbité prstíky. A mimochodem, knížku od Brama Stokera vám vřele doporučuji, pokud se nepletu, vyšla u nás zatím pouze dvakrát, naposledy v roce 1991.