Statoil Ice-Hockey - logička na ledě

Podle názvu dnešní hry - Statoil Ice-Hockey - bychom tipovali, že se bude jednat o nějakou sportovní gamesku na motivy nejoblíbenějšího sportu Čech - hokeje. Ale protentokrát vás zklamu, nebo možná ani ne - pokud byste dali přednost logickému rychlíku před hokejovým zápolením.

Podle názvu dnešní plné hry byste mohli soudit, že se bude jednat o sportovní hru, a to hokejovou. Nedá se ale nic dělat - obdivovatele tohoto pro mě bezvýznamného sportu asi zklamu, protože věřte nebo nevěřte, bude se jednat o logický rychlík. Určitě si pamatujete ještě na staré DOSovské hry, kde se na obrazovce proháněly takové dvě kuličky, které vás nesměly zasáhnout. Vy jste se vždycky rozjeli a jakoby ukousli kousek herní plochy, na kterém se objevila část jednoduchého obrázku. Při vaší jízdě vás nikdo nesměl zasáhnout. Takto jste získávali body. Úkolem bylo dokončit v časovém limitu celé kolo. Kolo jste ukončili tak, že jste ukousli daný počet procent obrázku. Her na tento způsob se objevilo dost, ale v poslední době jsem se s moc podobnými záležitostmi nesetkal, což mi sice nijak nevadilo, ale když jsem si po několika měsících opět jeden z nemnoha remaků této hry zahrál, docela dobře jsem se pobavil. Věřte mi, když tvrdím, že Statoil Ice-Hockey rozhodně žádná špatná hra není. Tato slova patří i bezprostředním přívržencům akčních brutalit, vždyť přece logický rychlík dokáže pobavit každého.

Hokej sám o sobě je pro nás Čechy něco takřka posvátného a pravidelně k televizoru na mistrovství světa zasedají tisíce chtivých vyznavačů tohoto sportovního odvětví. Já ovšem nepatřím mezi tu nesmírně dlouhou řadu obdivovatelů hokeje, ale uvítal jsem zimní hru v letní čas. Já zkrátka nemám rád léto, a chladivé počasí či ještě lépe chladivě osvěžující hry, to je tou pravou záplatou na chmurnou náladu z všudypřítomného horka a vysokých teplot. A já zde zrovna jednu takovou mám.

Statoil Ice-Hockey je jedna z dlouhé řady krátkých a někdy i zábavných malých her od E-game. Celá se vejde bez jakéhokoli instalování do jednoho souboru a zabírá jenom něco kolem čtvrt megabajtu. Spouští se v maličkém okně uprostřed obrazovky a je jí možno hrát jak v německém, tak v anglickém jazyce - horní lišta okna obsahuje obě tyto řeči. Po spuštění se objevíte v jednoduše provedené lokaci s názvem gamesky a ukázání log hry i vývojářů. Před startem hry samotné můžete navštívit menu v horní liště. Na nastavování zde nenajdete nic, k dispozici je tu jenom help ohledně toho, jak byste měli hru hrát. Můžete se podívat na High score nebo celou tu listinu přenést na internet, kde jsou pravidelně aktualizované žebříčky nejlepších gamesníků této hry. Vlastně po každém dohrátí se před vámi objeví tabulka, zda chcete výsledek zapsat na internet, či nikoliv. Pokud tak chcete učinit, stačí jen napsat své jméno a o zbytek se již postará samotná hra.

Hra jako taková se odehrává na obyčejném ledovém poli. Na hru se díváte normálně 2D pohledem shora. Okolo jsou rozmístěny tribuny, ale žádné obecenstvo v nich nenajdete. Vy sem přijdete jako jediný hráč Norska a zápasit budete proti Švédům. V první třetině to bude dva hráči na vás, ve druhé tři hráči na vás a ve třetí již čtyři. V dalších zápasech s jinými státy se každou třetinu ten počet o jednoho zvýší. A čím více protivníků, tím menší šance na úspěch. Každá třetina má dvacet minut. Ony minuty čítají pouze něco přes sekundu nebo dvě, takže budete muset pohnout kostrou, abyste to stihli.

Vždy je vaším úkolem zabrat osmdesát procent ledové plochy. Každá plocha, kterou odtrhnete, tak trochu zešedne. Jinak nepřátelské hráče můžete také zneškodnit. Pokud je oddělíte a jakoby ohraničíte, tak se vnoří do šedi a již se z ní nedostanou. Abyste měli co nejlepší skóre, nesmíte se bát. Musíte podnikat odvážné tahy, pořádně dlouhé - za ty je přiděleno nejvíc bodů. Není totiž umění někde piplat kousíčky, ale vypočítat ukradnutí pořádného fláku ledu je skutečně pěkný kousek a vězte, že je také náležitě odměněn. Máte tři životy a nikde není možné je dočerpat. Pokud nějaký ztratíte, již ho zpět nedostanete, takže si na ně dávejte pozor.

Co se týče ovládání, tak to je celkem snadné. Vše řídíte šipkami, pokud chcete jet ohraničovat nové plochy ledu, musíte mít přitom stisknutý mezerník. Grafika je na tom celkem dobře. V jednolokační hře není ale žádné umění mít grafiku propracovanou. Hratelnost je také celkem ucházející. Alespoň v poměru velikost/kvalita se dostáváme opravdu vysoko. Jinak zvuky jsou pěkně propracovány, různé jásoty nechybí, ale hudbu ani komentátorské poznámky pana Titelbacha zde nenajdeme. Celkově zrekapitulováno se jedná o celkem vydařený logický rychlík a pokud proti tomuto žánru nic závažného nemáte, doporučuji vám vzhledem k velikosti si hru zkusit na vlastní kůži.