Silent Dawn – výstřely za úsvitu

Střílení zombií v bezduché a špatně vyvážené akci, která používá krom zvuků z Counter-Strike i mnoho herních či příběhových klišé.

Silent Dawn

Hry, ve kterých se bráníme nespočetným přívalům krvelačných nepřátel nejsou žádnou hudbou moderní doby. Existuje spousta zástupců tohoto či alespoň podobného žánru již v dobách vpravdě herně-prehistorických. Silent Dawn se snaží být hrou tohoto žánru. Bohužel je na místě ono slůvko „snaží“, neboť jeho konání je daleko před cílovou páskou s názvem zábava.

Zastávám názor, že není hezké odsuzovat hru jen proto, že je napsána v Game Makeru. I když znám spoustu lidí, kteří k takovýmto skutečně přistupují již s předsudky a s nevelkým očekáváním. S pravdou však ven: Silent Dawn by byla špatná hra na jakémkoliv enginu.

O co vlastně jde? Náš hlavní hrdina se ocitá ve městě zrovna v dobách zombie nákazy (jak originální zápletka pro drama) a nezbývá mu nic jiného, než se na své pozici obrnit a přečkat 30 dní, dokud nedorazí slíbená záchrana. No, co se dá dělat, stokrát nastavovaná kaše je pořád kaší a o děj v Silent Dawn ani moc nejde. Hrdinovo počínání sledujeme z ptačí perspektivy, přičemž ten se může pohybovat pouze na velmi omezeném prostoru několika metrů ve svém úkrytu. Každá úroveň představuje jednu noc, kdy musí zprvu pomocí pouze pistole a později i jiných zbraní odrazit hladové zombie. K tomu mu slouží krom zbraně jeho baterka, která svým světelným kuželem odhaluje nepřátele, kterým příkrov tmy evidentně nevadí. Potud je vše v naprostém pořádku. Vše je prozatím trochu klišé, ale komu to vadí, hru se zombíky si asi nestáhne.

Problém je v tom, že toto a pouze toto, je celá náplň hry. Za každou vlnu nepřátel získáváte peníze, za které si můžete koupit nějakou z celkem šesti zbraní, granát, minu, noktovizor, nebo dalšího spolubojovníka. Bůh ví, kde si tyhle věci hráč kupuje, když je obklíčen monstry, ale to je jen malý detail. Mnohem větší problém (a vůbec největší problém celé hry) je fakt, že za celých 25 úrovní, co jsem byl ochoten vytrpět, jsem žádný granát, žádnou minu, ani žádného spolubojovníka nepoužil, protože náročnost celé věci je někde na úrovni retardovaného lachtana. Každou úroveň zabijete asi deset pajdajících a velmi pomalých nepřátel a to je vše. A to se děje 30x dokola! Žádní silnější, krvelačnější monstra, prostě jen pár nudným zombií a to je všechno. Po prvních pěti kolech si koupíte automatickou zbraň a ani nemusíte chodit, jen stát na místě a mačkat tlačítko myši! Je to děsná nuda.

Silent Dawn je skutečně příšerná hra. Neříkám, že není alespoň prvních několik kol stravitelná. Sice těžce, ale je. Pak ovšem křivka zábavy klesá na nulu, ze které se už nezvedne. Ptáte se, proč tedy, když je hra tak špatná, proč jsem si ji vlastně vybral k recenzi? Protože je občas hezké ukázat, jak špatné plné hry mohou být, abychom si více vážili těch dobrých nebo třeba jen průměrných. Pokud budeme zveřejňovat pouze kvalitní tituly, bude stupnice hodnocení, kterou používám znevážená, nepotřebná a irelevantní. Právě proto doporučuji, abyste si Silent Dawn zkusili. Třeba se vám bude líbit, ale pochybuji o tom.