Hlavní hrdinkou se prostě musela stát drobná blonďatá dívenka, symbol nevinnosti a naprosté bezmocnosti. Ta se totiž objeví v bludišti obřích rozměrů, zcela sama a bude jen na vás, jestli v něm zůstane nebo se posune alespoň o pár levelů dále. Toho lze docílit jen jedním způsobem, který si zakládá na principech známých z klasiky jménem Sokoban. Ta se ze nachází v trochu pozměněném a lehce maskovaném hávu, díky čemuž ji nemusíte odhalit úplně na první pohled – podoba je ale nezaměnitelná.
Hlavními herními objekty se totiž stanou sudy. Těch se po levelu nachází hned několik, přičemž ne se všemi musíte nutně pro vyřešení aktuálního rébusu pohnout. Vám totiž stačí zmobilizovat jen tolik objektů, abyste si vydláždili cestu k cíli, stejně jako ke klíči, který je třeba k jeho odemčení. A to platí pro úplně všechny levely, snad jen s menšími změnami v obtížnosti, která jenom od prvního do třetího levelu slušně vygraduje.
Se sudy samozřejmě nelze hýbat jakkoliv by se vám zachtělo, řada z nich je blokovaných a jakýkoliv pohyb je tedy nemožný. A tak budete moci manipulovat jen s několika málo kousky, které na zakrytí všech děr rozhodně nepostačí. A tak bude třeba celý level nejprve dopodrobna rozebrat, vybrat si nejvhodnější cestu (vždy je přípustná pouze jedna – jakkoliv by to nemuselo vypadat, Ruta je striktně lineární dílko) a následně se jí vydat, cíleně posunout s několika kousky a byl-li váš úsudek správný, máte vyhráno.
Klíč a následná cesta směrem k zámku v podobě exitu bude tím jediným, co nám Ruta zprostředkuje, což je trochu chudá nabídka, jak jistě sami uznáte. Herní principy stejně jako grafika působí ze začátku příjemně a roztomile, po několika zásecích vás ale hra velice rychle omrzí a zmizí nenávratně z harddisku. Škoda, zapojením lehkého příběhu a trocha dalších prvků, měli bychom o zábavu postaráno na daleko delší dobu.