Pokémon - je třeba zabít Pikachu

Až do teď byli Pokémoni snad jedinými animovanými postavičkami, které ještě nikdy na monitoru nepřišly hráčovou hbitou rukou o život. Čas zúčtování ale nadešel a světu je jak vidno potřeba pomoci s rychlou eliminací houfů těchhle bizardních příšerek - kolik jich pošlete pod kytičky za 60 sekund?

S hrami typu "Zastřel si svého..." se po uvedení Moorhuhnu takřka roztrhl pytel. Nejen, že je totiž jejich programování veskrze jednoduchou a často neuvěřitelně bleskovou záležitostí, ale po úspěších, které "střílení slepic" ve světě sklidilo, se na podobné typy her hráči slétávají jako supi. Ovšem stejně jako draví ptáci, i recenzenti dokáží nekvalitní freewarovku pořádně rozcupovat a pro mnohé čtenáře je pak verdikt autora článku rozhodujícím faktorem při stahování dané střílečky. Nijak tím samozřejmě nechci předem shazovat kvalitu pokémoní střílečky, která nese stejný název jako sama její předloha, ale poukázat na to, že od ní nemůžete čekat nic převratného a inovativního, s čím bychom se u her tohoto typu ještě nesetkali.

Název Pokémon samozřejmě není od věci - vaše přesně mířené kulky totiž budou konfrontovány s různobarevnými hrdiny populárního japonského animovaného seriálu a vaše trefa (či netrefa) následně patřičně bodově ohodnocena. Rozprskávat hlavy nevinným Pokémonům ovšem nebudete do doby, kdy bude dokončena kompletní destrukce vašeho myšítka nebo vám vzteky vypadají všechny vlasy z již tak prořídlého porostu hlavy, ale pouhých šedesát sekund od doby, kdy na vás z obrazovky vykoukne první žlutá potvůrka Pikachu.

Ačkoliv nepatřím ani k příznivcům, ani k odpůrcům mezi mládeží tak oblíbeného kultovního seriálu Pokémon, v němž si to navzájem rozdávají jak rozličné a roztodivné příšery s nejkrkolomějšími jmény, jaká mohla tvůrce napadnout, tak mladý hrdina Ash se svou nepočetnou partou se Zlými rakeťáky, kteří jsou ovšem divákům spíš pro smích, než aby z nich běhal mráz po zádech, musím přiznat, že jsem si párkrát doslova "vystřelil" z Pokémonů více než rád. Nejenom, že tak ze sebe dostanete pocit neuvěřitelné nesnášenlivosti vůči těmto bizarním fantasoidním stvořením, ale necháte odpočívat své přetížené mozkové buňky a relativně dobře si u počítače zarelaxujete. Samozřejmě vás hraní Pokémonu neuklidní tak jako promyšlená destrukce libovolné části počítače (zvláště intenzivní bušení klávesnicí o stůl přináší brzy vydatné uvolnění), ale i tak pomůže zvládnout vaše pocuchané nervy.

Graficky je na tom Pokémon v podstatě dobře; jen trochu nechápu, proč tvůrci zbytečně zdvojnásobili velikost hry rozdělením spouštěcího souboru do dvou adresářů - hires a lowres (neboli vysoké rozlišení a nízké rozlišení). Naopak pochvala tvůrcům putuje za poměrně rozsáhlou škálu způsobů, jakým postavičky prchají ze scény. Pikachu je například po úspěšné střele bezmocně v tratolišti krve, zatímco jiným potvůrkám ustřelujete hlavu, rozstřelujete je na čtvrtiny a vůbec si prostě užíváte skvělé sadistické zábavy (raději to nebudu podrobněji rozvádět, jelikož je mezi čtenáři Plných her jistě nějaký zatvrzelý ochránce zvířat, jemuž by se popisy nejrůznějších typů smrti nevinných vymyšlených Pokémonů nemusely líbit).

Zvuková složka hry se sestává ze dvou jednoduchých zvuků a jedné krátké melodie. Jednak jde o sampl s nahraným výstřelem, jednak o neidentifikovatelný výkřik vzdáleně připomínající skřehotání slova "netrefil" a mimo jiné taky úryvek jednoho slavného hitu tvrdící "I feel good…", který se ozve jakmile vyprší onen krátký šedesátisekundový limit.

Pokémon je tedy víceméně zdařilá relaxační střílečka. Ačkoliv se nemůže srovnávat s perlami typu Moorhuhn (případně druhým dílem téhle kultovní freewarovky), zpracován je vskutku kvalitně a hlavně - pochází z českých luhů a hájů, a toho si u ní rozhodně cením nejvíce. Ať žijí Pokémoni - nebo ne?! Kill 'em all! :-)

PS: A pokud by se vám náhodou stalo, že se vám hra nebude chtít spustit, tak si stáhněte ještě soubory DLL, které jsou pro vás v zazipované formě připraveny dole v tabulce.