Pleurghburg: The Dark Ages – temná detektivka
Povětšinou se na Plných hrách snažíme recenzovat aktuální produkci volně šířitelných her. Čas od času je ale nutné udělat výjimku a přinést titul i několik let starý, jenž je ale natolik kvalitní, že by v archívu prostě neměl chybět. Je ostuda, že je nutné toto říci i o Plerghburg: The Dark Ages, epické detektivce jednoho z předních vývojářů freeware adventur, Chrilleho Blomquista. Pleurghburg, jenž si z vyhlašování AGS Awards (ocenění pro nejlepší tituly vytvořené za pomoci masově oblíbeného programu Adventure Game Studio) v roce 2001 odnesl hned pět ocenění, je skutečně výjimečnou adventurou – ač na pohled graficky nevýrazný, nabízí dlouhý a propracovaný detektivní příběh, výtečnou atmosféru, logické a přitom často obtížné puzzly a velmi slušnou hudbu.
Vše se odehrává v blízké budoucnosti ve městě Pleurghburg. To zažívá zlaté časy díky zničení zkorumpovaných státních struktur a funkční bezpečností organizaci PDA (Police Detective Agency), jež se úspěšně vypořádává v rekordním čase se všemi kriminálníky. Hráč se chopí role elitního detektiva Jaka McCurka (škoda jen, že jde o poněkud nesympaticky vyhlížejícího týpka v černé kožené bundě), na jehož bedra je svěřen podivný případ nočního křiku, jenž zaznamenal jistý důchodce. Podivné výkřiky se prý ozývaly ze staré márnice. Tu Jake nalezne plnou krve, bližší průzkum pak odhalí znetvořené tělo a uříznutou ruku. To není ale zdaleka první nechutnost, na kterou v průběhu čtyřdenního pátrání Jake narazí.
Jakýsi tajemný řád, jehož úmysly a víra jsou do posledních chvil nejasné, chce utajit své jednání, přitom se ale brutálním způsobem vypořádává se všemi svědky, kteří by mohli cokoliv prozradit PDA. Jednoho z nich pověsí ve vlastním šatníku, další je nalezen na kousky v popelnici v okrajové čtvrti města, další hromadný hrob se skrývá v parku, kde na něm v noci hodují černí panteři – a tajemství mužů v hnědých pláštích, kteří se neštítí žádného zločinu, stále odolává. Podaří se Jakovi nalézt jejich sídlo, pochopit jejich strašlivé plány a zabránit jejich provedení? To už záleží i na tom, jak si povedou hráči v roli policejního vyšetřovatele.
Hratelnost Plerghburgu připomíná ponejvíce sierrácký Police Quest. Hráč hraje policistu, a tak je klíčové sbírání důkazního materiálu. Nejvíce bodů je za fotografie místa činu, vzorky, jež by mohly posloužit jako důkazy u soudu s pachateli trestných činů, zjišťování totožnosti těl a tak podobně. Práce detektiva je zpracována vcelku reálně a velice pěkně. Je fakt, že se autoři nevyvarovali několika nepřijemných zbytečností (čas od času dojde k pořádnému pixel huntingu, otravná je i nutnost kvůli každému přesunu automobilem hledat v inventáři klíčky), přesto lze puzzle design považovat za vydařený.
Ocenění hodná je snaha děj co nejvíce zamotat. Celá hra je rozdělena do čtyř dnů a řady časových úseků (podobně jako to známe kupříkladu z Gabriel Knighta) a její dohrání zabere několik hodin, během nichž se hráč dočká několika překvapení. Nelze mluvit vyloženě o dějových zvratech, neboť zápletka je dosti předvídatelná, přesto však zdaleka ne hloupá a díky výtečné atmosféře lze autorům absenci nějaké pointy a poměrně klišovitý konec odpustit. Zajímavostí je, že je Pleurghburg hrou poměrně dosti nelineární. Některé úkoly lze plnit v různém pořadí, během hry lze využít dvou odlišných cest k řešení případu – a samotný závěr hry lze do vítězného konce dotáhnout hned čtyřmi různými (a různě bodově ohodnocenými) způsoby.
Grafické zpracování Pleurghburgu je, jak asi každý ze screenshotů vidí, poměrně slabší. Řada lokací je nakreslena dosti nevýrazně a nezajímavě, některé předměty jsou malé a nechají se snadno přehlédnout, animace jsou prosté a vše nezachrání ani slušně provedené animace a sem tam se vyskytující kvalitnější artworky. Zato hudba, byť by jí rozhodně mohlo být i více, špatná rozhodně není a patří k rozhodujícím prvkům, které navozují napínavou atmosféru, jež žene hráče dál a dál a nutí je zkoušet všechny možné postupy vedoucí k odhalení tajemství sekty hnědých kabátů. K Plerghburgu lze už jen těžko něco dodat. Má své problémy, hratelnost není vždy stoprocentní, leckdo může mít výhrady k sierráckému ovládání, či zastaralé grafice, ale přes to všechno jde o výjimečný počin, jenž stojí za vyzkoušení.
P. S.: V příslušné rubrice máme připraven návod, jenž postihuje všechny vedlejší možnosti a čtyři různé konce.
Hodnocení hry
Naše hodnocení
Hodnocení čtenářů
Vaše hodnocení
Doposud hodnotilo 18 čtenářů
The Last of Humans představuje: Nejhlasitější zombie v historii
Nemrtví v této akci jsou asi tak rychlí, jako zabržděný parní válec. Ale to této „hororové“ hře...
Smrt v REZ PLS není pro dvě kouzelnická nemehla překážkou
V této velice pěkné, ale technicky nedokonalé plošinovce vám nepomůže ukládání pozice, ale síla...
Crypt Worlds jsou ukázkou designérského génia a šílenství
Dohrání málokteré hry ve vás zanechá takovou duševní a mentální prázdnotu. A málokterá hra je tak...
King‘s Comfort, aneb, co dělá Norman Bates během dlouhých nocí
Zdánlivě liduprázdný motel je skvělé dějiště tradiční „vyvražďovačky“. Tohohle maniaka není tak...