Uprostřed pouště, která pamatuje celá milénia, se ukrývá architektonický skvost. Soustava chrámů, schodišť a monumentů, mezi kterými se kromě zrnek písku neprocházel nikdo již po několik ér. Hubris okouzlí skvělou grafikou, mystickou atmosférou a nádechem.
Vydrží však jen na několik okamžiků a nemá pevný cíl či bod, o který může hráč usilovat. Veškeré jeho ambice jsou vám buď uvařit grafickou kartu počítače, nebo uvolnit smysly po těžkém dni.
Opuštěné písečné stavby vítají svého objevitele, ale neztrácejí nic z tajemnosti, kterou si ozářené svitem silného a horkého pouštního slunce ukrývaly po celé věky. Hubris je v prvním případě velmi mystický. Ne nadarmo jsou zdejší monumenty až nápadně podobné těm z úžasné hry Journey. Hráč tak prochází vší tou na první pohled mrtvou a svírající parádou v tichosti a s úctou, jakou projevují návštěvníci na místech starých tisíce let.
Hubris je také velmi impresivní. Šíleně mocný nástroj UDK (to není nic menšího, než grafické jádro, na jehož stabilním podloží běží hry jako Unreal Tournament 3 či Gears Of War) je dostatečně silný na to, aby vykouzlil obrovské písečné stavby uprostřed nekonečných písečných dun a ještě si mezitím stihl zajít na oběd. Hubris tak oplývá překrásnou a ostrou grafikou, jejíž kvality se projevují především na krásné hře světel a stínů na podlahách chrámů a budov.
Celá scenérie je však spíše než plnohodnotnou hrou jen prezentací zajímavé architektury a grafických možností vašeho počítače. Někdo trošku ironičtější by byl schopen ji nazvat "hratelným benchmarkem" a nebyl by daleko od pravdy.
Kromě výrazných prvků průzkumu totiž Hubris nenabízí žádný cíl vašeho snažení ani dějovou zápletku.
Hubris tak není pro každého. Ostatně, ne každý je fascinován architekturou (třebaže virtuální) a ne každý jezdí do Egypta či Říma proto, aby se potloukal kolem památek.
