Foxkeh in Winter - liška a červená jablíčka

Roztomilá liška vznikla v dílnách nezávislých autorů, našich přímých východních sousedů, Slováků. Hratelnost je ucházející a zpracování do jisté míry roztomilé. Vyzkoušejte!

Foxkeh in Winter

Tak trochu potichoučku v našich končinách vznikla roztomilá hopsačka s vánoční tématikou, která tedy byla vydána s malým předstihem. Takový malý vánoční dárek od slovenských tvůrců si tedy můžete vychutnat již nyní. 

Hlavní hrdinkou byla zvolena lištička, která má tak trochu zvláštní jméno Foxkeh. Její vzhled v menu je mimochodem velmi dobře zvládnutý a za tento první dojem tvůrcům rozhodně míří plusové body. Postupně sice tyto pracně nasbírané bodíky poztráceli, ale pojďme se na to podívat pěkně po pořádku. 

Celá kampaň je rozdělena do samostatných levelů a těmi budete procházet postupně, přičemž svou polohu si můžete uložit a následně při příštím spuštění třeba začínat až od té mise, kam jste se posledně probojovali. Zvládnuta je dobře i koncepční stránka levelů a v každém se tak objevují nějaké ty nové prvky, které ozvláštňují hratelnost. Zpočátku úplně postačí, když si budete vesele skotačit po plošinkách, dávat pozor ať nespadnete do některé z mezer a po cestě sbírat jablíčka, což je dobrovolné, nikoliv nutné. Pokud tuto činnost nebudete zanedbávat, bude se vám jako odměna navyšovat celkové skóre. 

To je ale pouze začátek a postupně budou překážky přibývat. Zajímavým využitím zimního prostředí je nasazení překážky v podobě zaboření se do příliš hlubokého sněhu. Tento typ bílé pokrývky naštěstí na první pohled rozeznáte a tak většinou není problém se této situaci vyhnout. I když jsou samozřejmě výjimky. Jako jednu z nejvíce frustrujících částí kampaně bych brala jeden z prvních levelů, kde jsem měla za úkol se napasovat do velmi malé mezery mezi hlubokým sněhem, což se mi povedlo až na několikanásobné opakování – a nemálo jsem si při tom zanadávala. Bohužel se to výrazně nezmění ani v následujících chvílích. Do boje se zapojí další pobíhající kreatury, které po vás házejí sněhové koule. Těch je takové množství že se jim stejně nevyhnete tak akorát rychle misemi probíháte a vlastně si to vůbec neužíváte. Hratelnost tedy spíše stagnuje až padá, než že by se nějak výrazně navyšovala. 

Kapitolou samu pro sebe je neuvěřitelné zpomalení hry na nehratelnou úroveň ve chvíli, kdy se mi podařilo v misi zemřít. To jsem musela vyřešit způsobem, že jsem se vrátila do menu a pak zpátky do hry, což sežere vždy několik desítek sekund a snižuje to dojem. No a konečně i to zpracování postupně zevšední.