Astatine - zastřeno tajemstvím

Astatine v sobě kombinuje mnoho žánrů, vsadit si ale můžete na velmi slušný příběh, ucházející grafiku a dobrou hratelnost a to vše při boji s armádou nemrtvých.

Astatine

Pokud vás na každém kroku následuje duch, není to znamením ničeho dobrého. Hlavní hrdina Astatine to ale bere neskutečně nebojácně a to samé se očekává i od vás. Tak alespoň začíná příběh této hry, která se na první pohled tváří jako arkáda, ve skutečnosti ale vzhledem k rozmanitému obsahu zasahuje do celé řady žánrů. Plusem rozhodně je i způsob, jakým je příběh vypravován. Místo, abyste dostali vše předloženo najednou a nezáživnou formou, zjišťujete vše po větě nebo dvou, které jsou navíc zastřeny tajemstvím. A tak se teprve po čase dovíte, že vlastně jdete opět po krku nějakému zlému protivníkovi.

V praxi to znamená prolézat celou řadou herních lokací a i tato část je v Astatine důležitá. Autoři se totiž výrazně inspirovali v explore plošinovkách, u pouhého prozkoumávání ale nezůstali a projekt dotáhli o nějaký ten kousek dále. I přesto ale procházení prostředím zůstává podstatným prvkem a je spojeno s variabilním pozadím – jednou procházíte travnatým exteriérem, jindy se vám domovinou stane budova s úložným bodem a podobně. Stereotyp co se procházených prostředí týče nás tedy naštěstí nečeká.

A podobně na tom je i druhý důležitý stavební kámen projektu a sice akce. Do ruky jste hned na začátku dostali střelnou zbraň s omezeným množstvím nábojů. Ty budete sbírat v okolí po bednách, jež vám přidají pár projektilů do zásoby. Důležité je, že ve chvíli, kdy vám dojdou, jste zcela bezbranní a krvelační nepřátelé vás nejspíše pozřou. Stejně jako se obměňuje prostředí, bude se střídat také obsazení nepřátel. Co ale zůstává, to je fakt, že jsou verbováni z řad nemrtvých. S jejich měnící se vizáží se vylepšují i obranné schopnosti a tak zatímco na začátku vás mohou ohrozit až ve chvíli, kdy se vám dostanou na kůži, později vystřelují i paralyzující projektily a jejich udolání je poměrně obtížné. Tak mi to ale připadalo už od začátku. Na můj vkus se nepřátelé pohybují až příliš rychle. Sice je vaše chůze o trošičku rychlejší, ne ale dost na to, abyste utekli, otočili se a mohli je zabít s přehledem. Takto budete často dostávat na kokos a ani zebřít nebude problém zvlášť v momentě, kdy vám ještě selže zásobník s projektily. Pokud si ale na tempo Astatine zvyknete, nebudete litovat.

No a poslední části je samozřejmě arkáda, na kterou se nesmí zapomínat, přesto zde hraje až druhé housle a na nějaké přesné výskoky se zde až tak nehraje. Grafika je poměrně povedená, jen opět běží v nízkém rozlišení, které je tak maximálně možné natáhnout přes celou obrazovku, pokud vše v malém okénku nezvládáte sledovat, což je dost pravděpodobné.