Violence, aneb řežba jako ve hrách

(Řežme se, co se do nás vejde, ono nás to stejně přejde)

Nedávno jsem byl svědkem dost divoké scénky: před naším rodinným domem (pro 96 rodin) si hráli malí kluci, tak 6-10 roků, na "četníky a zloděje", případně na Kájínka a bachaře. Pal pal pal, padni nebo nehrám! Určitě to také znáte. Všechno bylo O.K., až do chvíle, kdy jeden výrostek, kterému asi chyběly náboje či co, vypálil druhému takovou pecku, že i já jsem viděl ty hvězdičky co se napadenému objevily kolem hlavy, a zařval "Doom generation!". Ten výkřik mi byl odněkud povědomý, ale až doma jsem zjistil odkud je: Q3Arena - když se vám podaří někoho "zabít holýma rukama", ozve se tento zlověstný pokřik.
Quake je hra, je to "jen jako", ale jak se zdá jen pro někoho ... . Přečetl jsem si zajímavou studii o dětském násilí (není to veselé čtení) a bylo tam ukázáno, jak se s příchodem televize a především televizního násilí zvýšilo množství dětských násilníků. Věděli jste, že v Americe, například, existovala cenzurní komise, která kontrolovala množství sexuálních a violentních (násilných) scén ve filmech v Hollywoodu? Po jejím zrušení se rapidně zvýšilo násilí u mladistvých. Pak nastoupila televize, no a nyní tu máme interaktivní násilí ve hrách ... .
Princip vzniku mladých násilníků je dnes už vědcům jasný (ti na to přišli samozřejmě dávno po tom, co to věděli všichni se zdravým selským mozkem): dítě ještě zcela jasně nerozlišuje mezi "dobrým" a "zlým" násilím, prostě násilí je násilí a basta. Tím spíš, když je dítěti "bráněno" před důsledky vlastního násilí - už jste někdy viděli rodiče, který by dovolil třeba kočce, aby škrábla dítě, které ji půl hodiny "dlachnilo" ? Pokud ano, považovali jste je za nezodpovědné, ba přímo krkavčí. A vidíte, oni učili své dítě jednoduchou životní poučku: Co nechceš aby tobě činili ti druzí, nečiň ty jim ... Počítačová hra je přesně to, co odnaučuje děti zodpovědnosti za své činy, vždycky se to může resetovat a začít znova.
Počítače se dnes dostávají čím dál častěji do rukou dětí a ty hrají především hry. Téměř denně vznikají nové hry a jejich nedílnou součástí je násilí. Aby se hry vůbec prodaly, stávají se agresivnějšími. Vzniká kolotoč, spirála smrti. Čím dál lepší grafické zpracování vtahuje hráče přímo do děje stejně jako surroundový zvuk a co teprve při použití takových věcí, jako jsou brýle a rukavice virtuální reality, a feedbackové joysticky a volanty, časem snad i celá pohyblivá křesla? Kam tohle spěje? Jaké to má řešení? Nevím, moje optimistická část říká, že se situace stabilizuje a snad i zlepší (přece nemůže všechny pořád bavit jen kolem sebe mlátit mečem, nebo laserem?). Ale moje pesimistická část přímo křičí: Vítejte ve světě Gibsonova cyberpunku!
Doufám, že jsem tímto zamyšlením nezkazil nikomu nápad na dárek pod stromeček. Klidně svým dětem, kamarádům, rodičům a co já vím, třeba i svým tamagotchi kupte počítačovou hru, ale dobře vybírejte jakou ... .
Longsword