Tanečníci okolo šéfa Zdeňka Zolmana dobře vědí, že zůstat doma zahleděn na poličku s poháry by byl konec. Konec úspěchu a hlavně vášně pro tanec, jemuž T-Bass dávají příběh, emoce i humor. Proto Filip Rančák, jemuž říkají Fidlajs, když se naskytla možnost poznat streetdance v asijském pojetí, ani chvíli neváhal a odjel do Hong Kongu.
„Měl jsem možnost vidět jednu z neprestižnějších soutěží SDK Asia, kam se sjeli tanečníci snad ze všech asijských zemí, z Filipín, Laosu, Thajska, Číny i Japonska. Jel jsem se podívat, jak to dělají tam, a musím říct, že na špičkové úrovni. Zajímalo mě, jakou mají podporu, zázemí, techniku, jaký zájem má publikum,“ vypráví hlavní choreograf T-Bass Filip Rančák.
S úsměvem dodává, že i v moderních streetdancových stylech, do nichž patří hip hop, breakdance, funk, jazz či house, válcuje Asie Evropu, alespoň tu střední.
„Tenhle tanec se k nim dostal dřív než k nám, u nás tomu v 80. letech zabránil komunistický režim. V té době si už Japonci zvali tanečníky ze Spojených států, hlavně z New Yorku, takže jsou dost napřed. Naše výprava choreografů z celé republiky s sebou měla i dva české kluky, kteří šli soutěžit, a jeden došel až do finále, nakonec ze sto padesáti tanečníků skončil druhý, takže to není zas tak hrozné,“ říká.
Rozdíl spíše viděl v organizaci. V Hong Kongu není zrovna levné sehnat halu, ale když se to podaří, na show se nešetří.
„U nás je problém sehnat někoho, kdo by dal peníze do tancování, ale myslím, že tam mají sponzoři velký zájem, proto mohou celou akci pěkně vymazlit. Co je tady příliš nákladné, tam je samozřejmost: nádherná scéna, kolem kamery na kolejnicích, stovky fotografů na vás míří obrovskými objektivy, záběry z deseti kamer postříhají profesionálové a vznikne parádní video. To si u nás zatím ani neumíme představit,“ říká Filip Rančák.
Asijská povaha a muzikál
Cítil, že i přístup k tanci je v Asii jiný. „Řekl bych profesionálnější, byť jsou to také jako my amatéři. Na české soutěži to sice žije, ale v Asii jsem cítil větší zodpovědnost, asi je to asijskou povahou,“ vypráví choreograf.
Další poznání přivezl, že co se tanečních technik týče, T-Bass není žádný chudý příbuzný, naopak jde s trendem. I T-Bass se drží kategorie Show, která žádá, aby choreografie měla motiv, příběh nebo zápletku s pointou.
T-Bass v New Yorku |
„Jen samotný tanec na muziku vám před porotou už neprojde. Letos jsem viděl nádhernou choreografii bez hudby, jen na závěrečný projev Charlieho Chaplina z Diktátora. Pohyby vyjadřovaly jeho myšlenky, až jsem měl husí kůži. Ostraváci zase měli příběh trenéra, jak k němu přijde žák, on ho něco naučí, žák odejde a on zůstává sám a čeká na dalšího. To bylo dojemné,“ vypráví tanečník. U dětských formací zůstávají Popelka či Louskáček.
T-Bass má rád humor, jak to dokázali před časem v televizi slavní Křečkovi muži, ale i divadelní projekty, nyní je ve hře muzikál psaný přímo pro skupinu. Jeviště pro něj mají v bývalé Severce na Slezském Předměstí, kterou jim město přestavělo na moderní studio, jemuž říkají STROP, jen T je vzhůru nohama. Jde o zkratku STreet Of People. Zaměřují se hlavně na děti a teenagery, pro něž pořádají třeba plesy do 18 let, divadla a koncerty.
O víkendu T-Bass čeká v Praze souboj o titul taneční skupina roku, v němž se předloni stal absolutním vítězem.
„Už to, že se nám daří držet se od počátků v úzké špičce streetdance, je ohromný úspěch. Pokládám to za zázrak, ale není to tak, že si řekneme Teď uděláme show a ta budeme úspěšná. Děláme to tak, aby nás to bavilo, abychom pořád šli dopředu, vnímali trendy, vzděláváme lektory a ti to předávají dál všem od nejmenších po dospělé. Prostě se snažíme vzdělávat a hlavně si držíme svoji cestu. Můžeme dělat cokoliv a to je to krásné,“ dodává Filip Rančák.
