Na první pohled upoutá zejména půlkruhová markýza nad výdejním okénkem kiosku, která se nedochovala, avšak díky původní dokumentaci bylo možné vyrobit repliku.
„Konstrukce však není zcela identická. Byla totiž velmi subtilní, což mohl být i důvod, proč nepřežila. Museli jsme se také držet současných norem,“ vysvětlil vedoucí odboru památkové péče hradeckého magistrátu Jan Falta.
Markýzu a horní část kiosku zdobí měděné prvky. Ale právě ručně tepané měděné reliéfy se staly příčinou nedokončení díla. Město nebylo spokojeno s jejich kvalitou a odmítlo za ně stavební firmě zaplatit. Firma Vlčí stavby proto vypověděla smlouvu a radnice nyní hledá nového zhotovitele desek.
„Kvalita klempířských prací zahrnující zejména tepané reliéfy neodpovídala požadavkům odboru památkové péče. Jedná se o nemovitou kulturní památku,“ sdělila tisková mluvčí hradeckého magistrátu Kateřina Šmídová.
„Požadavky na kvalitu byly odvozeny od dochovaných secesních reliéfů z dob výstavby a stavebně historického průzkumu. Po odstoupení od smlouvy zhotovitel zaplatil sjednané odstupné ve výši 20 procent z celkové ceny díla, což činí zhruba 580 tisíc korun,“ uvedla mluvčí.
Až na měděné prvky se rekonstrukce zdařila
„Jedná se o ručně tepané plastiky s motivy, které již na některých místech objektu jsou. Je tedy potřeba je vyrobit tak, aby byly pokud možno stejné. Není to jednoduchá technologie, ale byla by jistě škoda, aby tyto prvky znehodnotily celou rekonstrukci, která je jinak velmi zdařilá,“ uznal Falta.
Na místě Pražského mostu stál od roku 1768 pevnostní most. Od konce 19. století se uvažovalo o splavnění Labe až do Jaroměře a most tomuto záměru nevyhovoval.
„Od roku 1898 se uvažovalo o stavbě nového mostu, který roku 1901 navrhl pražský inženýrský stavitel Adolf Janoušek. Stavěl ho takzvaný erár, šlo tedy o státní most. Město se s erárem dohadovalo, jaké by měl mít parametry. Nakonec to vyústilo v to, že v roce 1908 byla zahájena stavba a město mělo samo zadat řešení předpolí mostu,“ popsal Falta.
„O rok později bylo toto řešení zadáno mladému, ale velmi schopnému architektovi Janu Kotěrovi a roku 1912 byly kiosky postaveny. Aby po mostě mohla jezdit železná dráha, tedy tramvaje, byl most zesílen. Díky tomu vyhovuje až do současnosti a nepostihl ho osud mnoha jiných mostů, které narůstající dopravě neodolaly,“ přiblížil Falta.
Dva kiosky dokončili dříve
Zatímco dva ze čtyř kiosků již dříve obnovou prošly, opravu dalších dvou na protější straně mostu začala radnice připravovat v roce 2014, kdy památkáři vydali první závazné stanovisko k obnově těchto kulturních památek.
V roce 2017 na základě požadavku Národního památkového ústavu na obnovu zaniklých prvků byla dokumentace doplněna o markýzu na levobřežním kiosku.
13. srpna 2019 |
„Tento třetí objekt má podobně jako ty dva předchozí novou omítku, interiér, je zde provedena celá řada kamenických prvků, okna a dveře prošly repasemi, případně jsou nahrazeny replikami,“ přiblížil Jan Falta.
„Postupná obnova kiosků a rekonstrukce zaniklých prvků je prováděna podle originální dokumentace Úpravy obou předmostí u nového mostu v Hradci Králové na nábřeží císaře Františka Josefa a Eliščině nábřeží, podepsané architektem Janem Kotěrou v květnu 1910, která je uložena ve sbírce architektury Národního technického muzea, a dále na podkladě stavebně historického průzkumu a závěrů restaurátorských průzkumů,“ uvedl Falta.
Trafika, pak zmrzlina. Hledá se nájemce
Rekonstrukce kiosku nebyla jednoduchá. „Byla to hrozná piplačka. Řemeslníci tam odvedli opravdu hodně práce. Je neuvěřitelné, co všechno oprava takové malé stavby obnáší. I tak na tom proděláme přes milion korun,“ vylíčil již před časem jednatel společnosti Vlčí stavby Vladimír Berný.
Po dostavbě nyní opravovaného kiosku v něm byla trafika, před opravami se tam prodávala zmrzlina. Město nyní bude hledat nájemce.
„Rekonstrukce bude definitivně dokončena za několik měsíců. To by ale nemělo bránit tomu, aby se jeho případný nový uživatel nemohl nastěhovat dříve a kiosek provozovat. Připravujeme výběrové řízení na nájemce, který si zde otevře malý obchod nebo rychlé občerstvení,“ uvedla ředitelka Správy nemovitostí Hradec Králové Jaroslava Bernhardová.
Jedna mostní budka nestačila, psal dobový tiskDobový tisk časopis Ratibor hodnotil v roce 1912 kiosky a práci věhlasných architektů takto: „Před domem pana profesora Beránka na nábřeží Eliščině č. 280 stával nehezký transformátor, který se ještě z jiných důvodů p. profesorovi nelíbil. Aby bylo dobře na všechny strany, vznikla myšlenka, schovat jej do mostního kiosku. Když jeden, tedy musily být hned dva! A protože by dle nějakého rozumu nikde v Hradci, (kde je tolik vkusných staveb, provedených místními architekty a staviteli), takovou jednoduchou a účelnou mostní budku nesvedl, muselo se jít do Prahy k panu profesorovi arch. Kotěrovi, který celou věc rozřešil čtyřmi kiosky, aby se erární most nějak estheticky okrášlil. Stavba kiosků prováděná v režii města trvala dlouhou dobu, pomalu celý rok a tvrdí se z věrohodných míst, že ozdoba ta stála víc ne 70.000 K. A když byly konečně úplně hotovy, nevěděl si s nimi nikdo rady. Paní Šandová se na konec ustrnula a šla do jednoho se sodovou vodou (co tam bude dělat v zimě, když ani v některý den neprodala za korunu sodovky?), do druhého umístěn záchodek pro dámy a pány a prospěch jeho je horší sodové vody, třetí je neustále prázdný pro projektovanou strážnici (zlé hlasy v městě tvrdily, že Labe hlídat netřeba a že by v zimě bylo nutno pro p. strážníky opatřit hrnce s uhlím, jaké mají baby na trzích) a divně to dopadlo i se čtvrtým, původně určeným pro transformátor, který dal vznik všem ostatním kioskům. V nádherném kiosku ze žuly a betonu, kde mědí a nejlepším sklem nešetřeno, za dvířkami (na co vše musil učinit p. arch. Kotěra zvláštní návrhy!), ukrývají nyní zedníci své lopaty a motyky. A transformátor umístěn v podzemní jámě pod kioskem! Doufejme, že v nejbližší době bude se zase nějaký ten kiosk stavět, p. prof. Kotěra udělá tentokrát návrh, kde předepíše užíti zlata a diamantů a všechno se stane, protože se Hradec Králové stává flancovním městem. Město, jehož obecní domy jsou v nejhorším stavu ze všech, může si už nějaký ten špás dovolit“. |
