Domov pro matky s dětmi, jehož zřizovatelem je Oblastní charita Hradec Králové, slouží už od roku 2002. Hradecké zařízení patří k největším v republice, má kapacitu 64 lůžek a o lidi, kteří přicházejí v nelehké životní situaci, se stará 15 pracovníků.
Zdeňka Koutníková
Jak už název napovídá, klienty jsou většinou ženy s dětmi, které ztratily střechu nad hlavou nebo už dál nemohly žít v tísnivých či bezútěšných podmínkách. Zájem o služby charity neustále stoupá. Problémem celé společnosti je podle vedoucí Domova pro matky s dětmi Zdeňky Koutníkové nárůst závislostí u mladistvých i dospělých.
Byla jsem strhaná, bez životaSedmadvacetiletá Věra přišla do hradeckého Domova pro matky s dětmi před půl rokem s malou dcerou a dvěma syny. Byla utrápená a zničená, za tu dobu však neuvěřitelně prokoukla. „Byla jsem strhaná, bez života, ale dokázala jsem se postavit na nohy,“ vypráví. Od třech do sedmadvaceti let bydlela s babičkou v domě bez teplé vody, ta netekla, ani když se jí narodily tři děti. Babička onemocněla, takže se musela starat i o ni. „Nakonec jsem se dostala do situace, kdy jsem si mohla vybrat, jestli děti půjdou do dětského domova, nebo pomoc charity. Vybrala jsem si službu Domova pro matky s dětmi,“ líčí. Otce má Věra v Anglii, s matkou se skoro nestýká a na partnery nikdy neměla štěstí. V domově vaří, uklízí, hraje si s dětmi, chodí na procházky, navštěvuje resocializační kluby. |
„Všichni, kteří sem přijdou, jsou zranění a ta zranění jsou hodně hluboká. Příčiny jsou však různé, většinou chybí zkušenosti s fungující rodinou, často jde o lidi, kteří byli konfrontováni s domácím násilí. Snažíme se nikoho nesoudit, protože příčiny problémů u našich klientů jsou často velmi složité. Většina přichází do domova s deficitem zažité lásky a přijetí, přicházejí z hrozných podmínek a bídy. Služba může být zastávkou v životě klientů, podporou a novou šancí,“ říká Zdeňka Koutníková.
Pro koho je služba určena?
Hlavně poskytujeme službu maminkám s dětmi, ale i tatínkům, teď jsme tu měli dva, dále těhotným ženám a dalším, kteří mají děti svěřené do péče. Průměrná délka pobytu je asi sedm měsíců, ale je to individuální. Nesmíme suplovat ubytovnu, musíme prokázat, že poskytujeme služby, které slouží jako podpora při návratu do běžného života.
Co musí člověk jako první udělat, když splní podmínky a vy ho v domě ubytujete?
Musí se zamyslet, co vlastně potřebuje, co mu chybí a hlavně kam by chtěl dojít, stanovit si nějaký cíl. Nemá smysl, aby klienti zachovávali v zařízení stejné chování a jednání jako dříve. To je princip této služby.
Můžete uvést nějaký příklad?
Zavolá maminka a řekne nám, že nemá kde bydlet. Dále s ní komunikujeme a snažíme se zjistit, v jaké situaci se ocitla. Musíme zjistit, zda naše služby skutečně potřebuje, a vyloučit možnost, že by je chtěl někdo zneužít.
S čím jim můžete pomoci?
Je to velmi individuální. Kdo má problémy s psychickou nestabilitou, kterou způsobila jeho životní situace, tomu nebudeme nabízet rady, jak jednat na úřadech. Vhodnější bude poskytnout mu psychoterapii. Hlavně však u nás takový člověk najde bezpečné bydlení. Jinak pracujeme s klientem, který nemá dostatečné kompetence v sociálních dovednostech. U takového bude potřeba, aby se naučil hospodařit, aby se zlepšila jeho péče o dítě a podobně.
Jaký je ideální výsledek vaší práce?
Velmi důležité je sledovat, kam se člověk posunul. Například sledujeme, zda si maminka dokáže najít bydlení v sociálních bytech nebo v jiných pronájmech a jestli zvládne postavit se na nohy. Nemůžeme si však myslet, že do běžného života můžeme integrovat každého. U někoho je stav tak vážný, že není schopný se o dítě nadále starat. Důležité je, aby služba byla pružná a dokázala reflektovat potřeby společnosti. V poslední době třeba zaznamenáváme nárůst závislosti na drogách a na alkoholu.
Dá se říct, že úspěchem je moment, kdy už vás klient nepotřebuje?
Určitě. Kdyby bylo zařízení prázdné, bude to ukazatel, že je společnost zdravá.
Stává se, že někoho ze služby vyřadíte?
Ano, jinak to nejde. Naše služba předpokládá, že tu lidé dodržují určitá pravidla. Měli jsme tu nedávno i agresivního klienta. Není tu vždy příběh se šťastným koncem.
