Člověka by v dnešní době vlastně ani nenapadlo, že něco podobného ještě neexistuje - především v zámoří, odkud přichází většina progresivních nápadů. Ale je to opravdu tak - až Češi vymysleli unikátní tréninkový program, který má zlepšit mentální a motorické dovednosti a rozvíjet herní myšlení prostřednictvím tréninků ve virtuálním prostředí.
„Samotného mě to překvapilo,“ říká Bob Tetiva, zakladatel projektu Sense Arena, na kterém se začalo pracovat letos v březnu a na jehož vývoji od počátku kooperovala Fakulta tělesné výchovy a sportu UK.
Vlastně nejde o nic převratného, na podobných simulátorech se už dávno připravují například letečtí piloti. Jenže použít tuto záležitost v hokeji, to je novinka.
„Vedle stále dokonalejší fyzické přípravy ovlivňuje výkon sportovce stejně vysokou měrou i hlava. To, jak rychlý je v rozhodování, jakou má prostorovou orientaci, jak umí oddělit pohyb horní a spodní poloviny těla a jak čte hru,“ říká Tetiva.
Program rozvíjí kognitivní funkce, specifické motorické dovednosti v hokeji a herní myšlení. Navíc poskytuje trenérům porovnání a návody pro další zlepšení. Jde tedy o jakýsi diagnostický nástroj, jenž vytvoří podrobný „sken“ hráče v oblastech, které se dosud jen velmi těžko měřily.
„Je to výborné hlavně pro mladé kluky, kteří nemají zažité návyky na ledě, my starší už těžko něco změníme,“ říká útočník Michal Bulíř z Liberce, jenž se do projektu zapojil a už tři měsíce v něm testuje své žáky. „Přesto jsem překvapený, jak to funguje. Nevěřil jsem, že by to mohlo být až tak podobné realitě,“ dodal Bulíř, když si hokej ve virtuálním světě zkusil poprvé.
Kromě obrovských brýlí nebo sluchátek si na záda nandal batoh s magnetickou kartou, do ruky dostal hokejku opatřenou senzorem, který zprostředkovává i další vjemy jako například vibrace při zpracování puku.
A zkoušel: různé formy přihrávek, při nichž se dá zdokonalovat technika, timing nebo přesnost od jednoduché tréninkové formy až po zápasové situace, při nichž musí zapojit i herní myšlení. A střelbu od úvodních motorických dovedností až po komplikované chvíle, při nichž je potřeba vyhodnocovat správné řešení.
10 tisíc opakování k dokonalosti
„Abyste byli v této oblasti dobří, tak potřebujete situaci mnohokrát opakovaně zažít. Traduje se číslo deset tisíc, než si danou činnost osvojíte a začnete ho vykonávat bezděky,“ říká Tomáš Perič, vedoucí Katedry pedagogiky, psychologie a didaktiky sportu na UK FTVS.
Podle něj tkví celý smysl projektu v tom, že se dá naprogramovat libovolné množství variant cvičení od velmi jednoduchých po velmi složité, které si dítě může vyzkoušet dvacetkrát za hodinu, zatímco v realitě by ji zažilo třeba jen jednou za měsíc. „Tím pádem na ledě nebude muset přemýšlet, ale bude jen reagovat. V tom je virtuální realita silná.“
Že nejde o módní výstřelek, o tom svědčí i zájem hokejového svazu, jenž se do projektu v prosinci také zapojil. Chce využívat především diagnostickou část a získávat informace o určitých hráčích v jednotlivých týmech. „Jde o kluky, kteří jsou zapojení do výběru talentovaných hráčů. Ty chceme dlouhodobě sledovat a tato technologie nám výrazně pomůže,“ říká Bedřich Ščerban, člen výkonného výboru.
