Útočník Šimon Stránský si kryje kotouč před finským protihráčem.

Útočník Šimon Stránský si kryje kotouč před finským protihráčem. | foto: Profimedia.cz

Můj Jukurit. Stránský o Finsku, Jokinenovi i fandění bráchovi

  • 0
Sám strávil větší část roku v Mikkeli. Menším finském městečku na břehu jezera Saimaa, kam odešel před touto sezonou z Vítkovic hrát za tamní Jukurit. Šimon Stránský si moc radosti na své druhé zahraniční štaci neužil. S klubem skončil v lize předposlední čtrnáctý, a tak ho na dálku těšily úspěchy bratra Matěje zářícího v Česku.

Poprvé v životě zažil, jak vypadá nahuštěný program po vzoru NHL, přesto stíhal sledovat i zápasy svého sourozence a čekal, jestli se mu podaří vyhrát mezi tuzemskými střelci. Přitom sám toužil, aby prošel do play off.

„Sezona nebyla moc dobrá, i když jsme ze začátku ještě nebyli tak špatní. Do pauzy byla šance na play off, potom nám definitivně zlomila vaz série dvanácti proher v řadě,“ říká Stránský.

Teď si vylepšuje náladu na kempu národního týmu společně s parťákem z Jukuritu Jakubem Galvasem a doufá, že se tam brzy potká s o pět let starším Matějem, jenž bojuje o extraligový titul.

Podílela se na špatných výkonech i celkovém výsledku nucená měsíční pauza, kdy finské kluby nechtěly hrát bez diváků?
Nebyla ideální, i když byla pro všechny stejná. Po ní už sezona nedopadla dobře, nezvládli jsme to. Udělali jsme změny na trenérských pozicích i v hráčském kádru, ale nic nepomáhalo. Ve vedení panovalo velké zklamání.

Vypadnout z rytmu na delší dobu a znovu se nastartovat muselo být hodně nepříjemné.
Je to stejné, jako když začíná sezona. Máte přípravný kemp, dvakrát denně trénujete. Tři týdny jsme nehráli. Bylo fajn mít alespoň týden volna o Vánocích. Sice jsem se nedostal domů, ale dalo se něco podniknout. Potom se liga znovu rozjela a bylo hodně zraněných. U nás i v ostatních týmech. Doufám, že už to nikdy nezažijeme.

Útočník Šimon Stránský se raduje z gólu se spoluhráči z české reprezentace...
Útočník Šimon Stránský ještě v dresu Vítkovic.

Rychlý zápasový sled po vzoru NHL si teď užila celá Evropa. Jak vyhovoval vám?
Do Vánoc jsme hráli dva zápasy týdně, občas jsme měli vložený třetí. Potom už se stalo standardem, že hrajeme třikrát až čtyřikrát za sedm dní. Tenhle kalendář jsme měli asi měsíc v kuse. Byl to docela záhul.

Šimon Stránský

  • Na draftu NHL si jej v roce 2016 nevybral žádný klub, ačkoliv patřil mezi největší kandidáty mezi Čechy. Divil se tehdy i přední analytik kanadské televize TSN Craig Button
  • Během juniorských let působil v kanadském týmu Prince Albert Raiders ve WHL, kde za tři sezony ve 189 zápasech nasbíral 152 bodů za 53 gólů a 99 asistencí
  • Po třech následujících sezonách ve Vítkovicích se rozhodl vydat na angažmá do Finska. Prosadil se v týmu Jukurit Mikkeli, kde jej od příští sezony povede někdejší slavný útočník NHL i finské reprezentace Olli Jokinen

A kromě toho jste museli hrát s celoobličejovými kryty. Nepřipadal jste si zase trochu jako junior?
Nikdy jsem s ním nehrál, vždycky jsem nosil košík. Ale jo, bylo to tak. A byl to největší nesmysl, jaký se v lize během téhle doby objevil. Potvrdilo se to ve chvíli, když nám to nařízení vysvětlovali. Když jeden tým onemocněl, druhý nemusí do karantény. V praxi se stejně v nějakém mužstvu objevil covid a soupeřův tým stejně do té separace šel. Hráči potom požádali ligu, abychom kryty sundali. Vedení soutěže na nás vyrukovalo s tím, že nám kvůli tomu mohou vzít i peníze. A tak jsme to nechali být. I když se s tím opravdu velmi špatně hraje.

Starší hráči museli být hodně naštvaní.
Právě oni s tímhle nařízením byli nejméně spokojení. Celou kariéru byli zvyklí hrát s malým plexištítem a teď jim v pětatřiceti nařídí hrát s tímhle... Nebylo to pro ně příjemné.

Jaký byl vůbec váš dojem z finského hokeje plného intenzivního bruslení i pohybu?
Chvilku mi trvalo sžít se s jiným stylem hokeje. Je tam fakt hodně bruslení, Finové jsou navíc urputní, nevypustí jediný souboj. Nemáte na nic čas. Prosadit se bylo složitější než v extralize. Adaptoval jsem se nakonec poměrně rychle.

Jaký byl život v malém městečku Mikkeli?
Je to čtyřicetitisícové docela pěkné město ležící u velkého jezera. Všechno se tu dalo zařídit, jsou tam hezké restaurace i hezké prostředí. Byl jsem tam spokojený. Vždyť já nepotřebuji nic velkého. Navíc nám kvůli pandemii doporučovali, ať trávíme čas hlavně doma. A obědy ať si raději bereme sebou domů, než abychom vysedávali mezi lidmi v restauracích.

Překvapil vás něčím tamní styl života?
Když je venku mínus dvacet stupňů, jezdí se na tréninky i do práce na kole. Pokud napadne sníh, nejsou tady z jeho  návalu překvapení jako my v Česku.

Co se vůbec v Mikkeli dalo zažít při všech přísných covidových restrikcích panujících ve Finsku?
Opatření začala až v březnu, kdy se zavřely restaurace. Do té doby se mohlo chodit kamkoliv, i když se třeba nekonaly koncerty. Jinak se tam toho moc zažít nedá. V okolí Mikkeli je krásná příroda, chodil jsem do lesa nebo k jezeru. Mělo to své kouzlo.

Ondřej Buchtela v dresu Chomutova před gólmanem Justinem Petersem. Vlevo Marek Tomica, před brankou cloní Šimon Stránský z Vítkovic.

Takže jste tohle angažmá v menším městě chytl ještě dobře. Být tou dobou v Helsinkách by bylo složitější, že?
Určitě jo. Tým z Helsinek hrající v lize byl dokonce snad třikrát v karanténě, odehrál o deset zápasů méně než všichni ostatní.

Český brankář týmu Tappara Tampere Dominik Hrachovina patří mezi největší odpůrce covidových opatření. Svými posty na sociálních sítích naštval klub i vedení ligy. Sledoval jste to?
Nešlo to nevidět vzhledem k tomu, že ho sleduji na Instagramu. Viděl jsem, co tam dává. Jednou jsem seděl v šatně a najednou koukám, že ve zprávách je jeho fotka a mluví o něm manažer Tappary. Ptal jsem se hned kluků v kabině, co se stalo. Dominik je známý tím, že je odpůrce. Je to jeho názor. Musí se pak ovšem smířit s tím, že bude mít kolem tohoto tématu problémy.

Jaký názor na to máte vy?
Že se s tím nedá nic dělat. Situace není dobrá. Covid jsme měli v rodině, brácha ho také prodělal, není to chřipečka. Všichni to musíme skousnout, přežít a věřit, že budoucnost bude lepší.

Pomáhal vám Jakub Galvas v prvních momentech s finštinou?
Neměl mi v čem pomoct, když uměl finsky asi tak jako já. (smích) Nějaká slovíčka uměl, ale finština je opravdu těžký jazyk. Nějaká slovíčka z hokeje i mimo něj jsem pochytil, ale nedokážu si představit, že by se ji naučil. Pomáhalo spíš to, že tamní kluci mluvili slušně anglicky a dalo se s nimi dorozumět.

V Mikkeli budete pokračovat i další sezonu, kdy mužstvo převezme někdejší slavný hráč Olli Jokinen. Těšíte se?
Všichni jsou nadšení a mají velká očekávání. Olli mi volal a seznámil mě s vizí fungování týmu. Hodně mě nadchla. Věřím, že všechno půjde tak, jak si naplánoval a naše výkony se zlepší. Přijde i další finská legenda, útočník Jarkko Immonen a další hráči. Myslím, že příští rok by mohl být lepší a uděláme konečně play off.

Vitkovický hokejista Šimon Stránský

Jokinen dosud trénoval mládež v zámoří, teď bude mít premiéru na lavičce mezi dospělými. Jste na něj hodně zvědavý?
Uvidíme, jak se toho chopí a jak zvládne tu první zkušenost s mužským hokejem. Myslím si, že by to mohlo fungovat.

Navíc za vámi zamíří Libor Zábranský. Ptal se na vás tým i život ve městě?
Zatím ne, ale už se bavili s Kubou Galvasem o nějakých tématech. Určitě se ještě pobavíme a dám mu rady, které bude potřebovat.

Jak jste letos stíhal sledovat vývoj kariéry bratra Matěje v Třinci, kde získal i korunu krále ligových střelců?
Jak se extraliga rozjela a hrála prakticky skoro pořád, měl jsem možnost sledovat téměř každý zápas. Strašně mu to přeju, protože si to moc zaslouží. Ve finále to mají s Třincem proti Liberci dobře rozběhnuté a já doufám, že domů přiveze titul.

Záviděl jste mu ty opačné příjemné starosti, které jste si letos vy sám neužil?
Já králem střelců asi nikdy nebudu, nejsem takový zakončovatel. Já jsem na Matěje hrozně pyšný. Jeho úspěch je pro mě hnacím motorem. Říkám si, že když to dokáže on, já bych mohl taky. Bylo by fajn, kdybychom do někdy zvládli spolu.

Žene mě motivace zabezpečit rodinu, říká nejlepší střelec extraligy

Matěj Stránský z Třince oslavuje svůj gól do branky Pardubic.

Je velká šance, že se spolu potkáte po konci klubové sezony v národním týmu. Padla na to také řeč?
Zatím jsme to neprobírali. Brácha má hlavu nastavenou jen na finále. Kdybych v kempu vydržel, než Matěj přijede a potkali bychom se v národním týmu, bylo by to nádherné. Pokud to neklapne, budeme věřit, že se to podaří někdy příště.

Po sezoně bude mít nejspíš hodně nabídek z různých evropských klubů. Uměl byste si ho představit ve finské lize?
Sám říkal, že se mu do Finska moc nechce. Tamní styl hokeje by mu vyhovoval, ale patrně tam nechce jít proto, že se tam hodně bruslí. Asi to ho odradilo. (úsměv) Neříkám, že finská liga je pro mladé, ale Matějovi už je osmadvacet a myslím, že by chtěl poznat i něco jiného.

Máte širokou hokejovou rodinu. Těší se na to, že nastoupíte spolu?
Jsou rádi, že jsem tady, můžu se ukázat a prodloužit si sezonu. Kdyby přijel ještě brácha, byli by i ještě víc nadšení.

Sleduje vás na dálku z Austrálie i strýc Vladan?
Občas si napíšeme, povzbuzuje mě, aby se mi dařilo. Kouká teď na mě i Matěje. O mistrovství světa se ještě nebavíme, to je strašně daleko. Všichni víme, že je tu spousta kvalitních hráčů a ještě nějací přijedou z NHL.


Mistrovství světa v hokeji 2024

Hokejové MS 2024 se uskuteční od 10. do 26. května v Praze a Ostravě. Český tým se představí v pražské základní skupině, kde ho čekají Kanada, Finsko, Švýcarsko, Dánsko, Norsko, Rakousko a Velká Británie.

Témata: Jakub Galvas, Mikkeli