"To se může stát. Horší je, že hráči na ledě viditelně zaostávali za všemi soupeři," všiml si bývalý hokejista a dnes spolukomentátor České televize David Pospíšil.
Takže slova o bídě nejsou přehnaná?
Řekl bych, že ne. Národní tým ve všech zápasech na Švédských hrách vycházel z obrany a ani v jednom neměl šanci vyhrát. Švédové a Rusové hráli agresivním stylem, který je podle mě momentálně novým trendem v hokeji. A tomu jsme se prostě neblížili.
V čem konkrétním jste viděl největší nedostatky?
V celkovém pojetí hokeje. Švédové hrají aktivně. Napadají, bruslí a hrají skvělý bekčeking. To znamená, že se z napadání dokáží vracet do obrany, podobně to hrají Finové. My hrajeme starým stylem, díky kterému Švédové vyhrávali turnaje před deseti dvanácti lety. Tohle mužstvo ale asi nemělo jinou možnost.
Tím naznačujete, že český tým nebyl tak kvalitní?
Hráčský kádr by víc nezvládl. Kdyby zkusil hrát jako Švédsko, dostávali bychom možná ještě větší šišky.
Opravdu je tak zle?
Jednotlivci kvalitní jsou, ale nemáme jich tolik jako ostatní. Šestnáct z osmnácti Švédů v reprezentaci bylo špičkových, kdežto u nás to bylo půl na půl. S tím se nedá hrát moderním způsobem, kdy si vynutíte tlak a držíte otěže zápasu ve vlastních rukách. My musíme taktikou improvizovat a stavět ji na možnostech týmu. Ty jsou momentálně dost úzké. Zkrátka musíme hrát poctivý hokej ze zabezpečené obrany, kdy se můžeme dostat do brejku. Ale abychom někoho přehráli po celých šedesát minut, na to v tomhle složení nemáme.
Dá se říct, že zaostávali převážně hráči z extraligy?
To si nemyslím. Podle mě na turnaji nezklamal třeba Petr Koukal a ten je z extraligy. Šikovností, pohybem a hráčskou chytrostí se dokázal prosadit. Uměl si najít svoje místa, kde byl hrozně platný. Pozadu nebyli jenom hráči z ligy, ale i z KHL. Odchází do ní nejenom špička, ale i nadprůměr.
Mluvilo se o tom, jak moc chybí zkušení obránci. Souhlasíte?
Jednoznačně. Rachůnek a Blaťák jsou pro národní tým nenahraditelní. Pokud tihle dva chybí, téměř neexistuje rozehrávka. Bez nich mužstvo vypadá, jako kdybychom se vrátili o třicet let zpátky, kdy pro obránce končí hokej ve chvíli, kdy odevzdá útočníkům puk a zastaví na obranné modré. U Švédů nepoznáte, kdo je útočník a kdo obránce.
Chyba je v bruslení a pohybu, že?
Jistě. To je stejné jako ve fotbale. U světových mužstev jsou obránci falešná křídla a útočníci jsou falešní obránci. Dneska je hokej strašně rychlý a variabilní, v tomhle směru hodně zaostáváme. Musím zase vytáhnout Švédy, protože tam není jediný bek, který by se zbavil puku nebo by se bál něco vymyslet a hrál jenom tak, aby neudělal chybu. To tam neexistuje. Když se obránce nebojí, potom to mají samozřejmě lehčí útočníci.
Jsou čeští obránci tak špatní, líní, nebo to neumějí?
Líní rozhodně nejsou. Jsou níž hráčskou úrovní. Zkrátka to nezvládají dělat v mezinárodním tempu. V extralize to stačí, tam vynikají, ale mezinárodní úroveň je o level výš. A když proti nim nastoupí Švédové, jsou všude o krok pozadu.
Jak moc těžké je pro hokejistu dostat se o ten stupeň výš?
Není to otázka týdne ani měsíce, to je minimálně na rok. Na obratnosti se musí pracovat na každém tréninku. Musí se pracovat na technice hole, na přihrávkách, na všem. Je spousta činností, v nichž se dá posouvat výš. Potom záleží na každém hráči, jaký má talent a kam to až dokáže rozvinout. Ale všechno se dá zlepšit.
Co je rozhodující?
Individuální přístup. Hlavně je to o hráčích samotných, aby na sobě dál pracovali, když vidí, že na mezinárodním poli nestačí. Je krásné vynikat v extralize, ale to je prostě málo.
