Na samotné špičce seznamu českých lotrů byl dosud... Jaromír Jágr! Od jeho provinění z 26. ledna 1992 utekla spousta času. Proto by nyní málokdo tipoval, že právě útočné eso, jež je mnohem častěji obětí faulů, než je samo páchá, tak dlouho kralovalo tabulce českých hokejových kriminálníků.
Stejnou „pálku“ dostal v listopadu 1988 Miroslav Fryčer z Detroitu, další tvořivý forvard, jenž čepelí zasáhl do oka Murrayho Cravena z Philadelphie.
A ani další památní odsouzenci se do dějin nezapsali v první řadě jako výtržníci a lumpové - třeba božsky šikovné křídlo Martin Havlát nebo brankářský revolucionář Dominik Hašek.
Od nedělního verdiktu disciplinárky NHL však není pochyb, kdo má rejstřík sankcí nejpestřejší.
Muž na hraně zákona
Gudasův zákrok z minulého týdne se leckomu mohl zdát hrůzostrašný. Jako by si chtěl zkusit roli popravčího, ťal čepelí hole do zátylku Mathieua Perreaulta z Winnipegu.
Jeho zavilým kritikům v mozku okamžitě bliklo: Už zase. Magor!
Kdo situaci zhlédl pozorněji, spatřil možná v jeho jednání větší dávku nešťastné náhody než zlého úmyslu. Podobně k jeho činu přistoupili členové kázeňského oddělení NHL.
Po předchozím ostrém souboji v rohu hledal rovnováhu. Pokud soka skutečně chtěl praštit holí, nejspíš nemířil na krk. Jenže hráč je vždy zodpovědný za své náčiní a podobná máchnutí jsou zatraceně nebezpečná. Navíc Gudasovi, v civilu vlídnému a vtipnému chlapíkovi, přitížila temná minulost.
Už dvakrát dostal distanc za hrubé chování mezi mantinely a coby recidivistovi mu náleží tvrdší trest. Hájil se a omluvil, přesto si muž bojující na hraně zákona ještě víc pokazil pověst. Do sestavy Flyers se může vrátit nejprve 12. prosince v mači s Torontem. A na ušlé výplatě ztratí 408 tisíc dolarů čili asi devět milionů korun hrubého.
Stal se malér
Dům Jágrových v Kladně halila černočerná tma. Zvonil telefon, sluchátko zvedl Jaromír starší a uslyšel vyděšený synův hlas: „Táto, stal se malér. Stal se hroznej malér!“
Jak hřešili ČešiRadko Gudas Jaromír Jágr Miroslav Fryčer Martin Havlát Dominik Hašek |
Jaromír junior si při psaní knihy z Kladna do Ameriky znovu vybavil, že byl jako v transu. Zatímco Jágr senior se zprvu lekl, že jeho potomek někoho srazil autem, provinilec mu začal líčit scénku z utkání Washington - Pittsburgh.
Rozhodčí Ron Hoggarth v závěru za stavu 5:4 odpustil domácím dva fauly na Jágra a Maria Lemieuxe.
Capitals z protiútoku dali na 6:4 a zatímco obecenstvo křepčilo nadšením, obhájci poháru Penguins běsnili. Kanonýr Kevin Stevens sudímu několikrát rázně odrecitoval slůvko „fuck“. Kouč Scotty Bowman na střídačce zíral a Jágr...
... nakvašený Jágr setrvačností projížděl za vlastní brankou, kde stál Hoggarth.
„Viděl jsem ho na poslední chvíli, ale přiznávám, že kdybych chtěl, mohl jsem se mu ještě vyhnout,“ líčil v životopisu. „Jenže neměl jsem na to nejmenší náladu. Připletl se mi pod nohy, tak jsem do něj strčil. Pořád jsem měl docela slušnou rychlost, což Hoggarth pocítil. Zavrávoral a spadl na mantinel.“
Nejsem idiot!
Bublal v něm vztek, neuvědomil si, co právě způsobil: „V opačném případě bych mu pomohl na nohy.“
Z dnešního pohledu je takřka nepochopitelné, že Hoggarth nevyloučil washingtonské borce za jasná hákování a podražení. Už tehdy se namíchnutý Lemieux o NHL vyjádřil jako o „garážové lize“.
Jágr vysvětloval novinářům, že soudce v pruhovaném dresu nezboural záměrně: „Nejsem idiot!“
Vedení soutěže ovšem nemohlo tolerovat tělesná napadení strážců pořádku, a tak český mladík vyfasoval pořádný „flastr“. Deset utkání.
„Cítil jsem se příšerně, předtím jsem nechyběl ani jednou a teď jsem najednou nemohl hrát.“
Nesměl dokonce ani trénovat s týmem, a tak dřel sám. Ve volných chvílích se věnoval vedlejšímu pracovnímu poměru v místním rádiu, v němž četl předpověď počasí.
„Hlásil jsem, jestli bude polojasno nebo zataženo, podle toho, co mi napsali na papírek,“ stojí v jeho knize. „Byla to legrace a aspoň jsem přišel na jiné myšlenky.“
Pozoruhodné je, že se z Jágra a Hoggartha časem stali přátelé. Číslo 68 po jedné partii ve Winnipegu pozvalo „zebru“, jak se sudím říká v zámoří, v baru na pivo. Na Utkání hvězd v Montrealu v únoru 1993 pak Hoggarth představil výtržníka z Kladna své paní: „Tak to je on!“
Vzorně jsem ho rozpáral
Ani kanonýr Fryčer nebyl nějaký „desperádo“. Neštítil se ostřejších soubojů a potyček, ale vynikal hlavně chytrostí a technikou hole. Ta ho v osudové chvíli zklamala při stíhání Cravena, jehož při pokusu o hákování za rameno nedopatřením sekl do oka.
„Vzorně jsem ho rozpáral,“ konstatoval v nedávno vydané autobiografii Můj divoký hokejový život. „Z Cravena tekla krev a bylo jasné, že je zle. Mrknul jsem nalevo a viděl, jak celá philadelphská střídačka skáče na led... Ale hromadná bitka byla to nejmenší. NHL mě okamžitě suspendovala a musel jsem na disciplinární slyšení k viceprezidentovi soutěže.“
Do New Yorku ho doprovázeli trenér Jacques Demers a generální manažer Jim Devellano. Za jiných okolností by zřejmě vyvázl se stopkou na tři zápasy, jenže tou dobou se podobné fauly zrovna v NHL jen rojily a kázeňské oddělení se rozhodlo rázně zakročit.
„Napařili mi deset zápasů! Bezmocně jsem zalapal po dechu. Flastr jako hrom,“ vzpomíná. „Měl jsem smůlu, že jsem byl v sezoně už asi čtvrtý, kdo udělal podobný průšvih s hokejkou, tak jsem si odnesl exemplární trest.“
Co dál s kariérou?
Češi se v NHL proslavili zejména troufalými kličkami a nápaditými přihrávkami. Jediným ryzím bitkařem, který v ní našel trvalejší zaměstnání díky síle, odvaze rvát se za čest svou a svého mužstva či pro bohapusté pobavení davů, byl David Kočí.
I Gudas se umí poprat. Pro jeho styl je ovšem typičtější důsledné až výbojné bránění a hřmotné srážky. Soupeři v jeho péči postrádají místo, čas a klid na své útočné rejdy.
Teď má český chasník pár týdnů na přemýšlení o dalším směřování své kariéry. Jistě se z něj nestane kavalír ledových jevišť. Ale není pochyb, že dalším trestům by se rád vyhnul.
