A že pak půjde do pražského Lva, jak se chlubí jeho šéfové? "Ta zpráva nevzešla z mé strany. Pro mě je prioritou zůstat v NHL, a pokud tam budu pořád platný, tak proč by to byl poslední kontrakt, který jsem teď podepsal?"
Fandil jste Devils v mládí?
Kdepak! Já žádný oblíbený klub neměl, vždyť já, když jsem vyrůstal, ani jsem nevěděl, že nějaká NHL je. Až když jsem byl v sedmnácti s reprezentací v Kanadě, bylo to poprvé, co jsem pochopil, že je i nějaká jiná liga než ta naše. Já vzhlížel ke starším bratrům, a jelikož jsem z Třebíče, tak jsem za hvězdy považoval Jihlaváky. Když měli soustředění u nás, chodil jsem sledovat Roberta Holíka a spol.
Pak přišel draft a vás si ve druhém kole vzali právě Devils.
A o rok později jsem tam jel na první kemp. Nebyl jsem za tu volbu rád, vlastně jsem se zděsil. Tenkrát zrovna vyhráli Stanley Cup a já věděl, že pro mě bude strašně těžké se do týmu dostat a vůbec se prosadit. Bylo mi devatenáct, nebyl jsem připravený na zdejší hokej a jiný styl hry. Pořád se to hrálo hodně fyzicky, a tak jsem byl rád za rok dva na farmě, kde mi to dalo strašně moc. Člověk si pak vybudoval pozici a je neuvěřitelné, kolik za tu dobu už odešlo hráčů a já tu pořád jsem. Vážím si toho.
Věřili vám, že se prosadíte?
Pamatuju si, že jeden trenér z Třebíče mi řekl, že tam shořím jako papír, a jeden pán z Kladna, který ten klub později vlastnil, ať si toho chcípáka vezmou. Ale ani já jsem nečekal, že to bude takhle neuvěřitelné. Já nikdy nebyl moc ofenzivně nadaný, neměl jsem žádný důvod si myslet, že budu dávat za sezonu v NHL dvacet třicet gólů. To začalo až v Americe.
Jak?
Měl jsem výborný rok na farmě a k tomu výborného trenéra. Pumpoval do mě sebevědomí, dal mi prostor. Pak mě vedl i v NHL, když jsem hrál s Arnottem a Sýkorou, dělal jsem postupné kroky a dostal se do psychické pohody.
Pochybovačům jste to vrátil?
Výsledky snad hovoří za vše.
Jaká je první vzpomínka na Jersey?
Strašná, naprosto strašná! Asi jako u všech Čechů, kteří tam dorazí. Tam když přistanete, tak vidíte jen továrny, nic jiného. Pak jsem poznal, že když jedete 20 minut na západ, tak je to krásné zelené město s jezery a nádherným okolím. Kousek je New York a New York je zkrátka New York. Ale když jsem přiletěl, tak jsem byl kluk z Třebíče a měl jsem ze všeho respekt. Byl jsem zaskočený z dálnic, z obrovských aut...
Není divu. Vždyť v Česku v roce 1995 ještě ani nebyly super či hypermarkety.
No právě. A já v nich byl vytočený, jak jsou tam lidi pomalí. Tam se nespěchá v obchodě, v bance... V Česku jdete do supermarketu a máte pocit, že jsou někde stopky, kde měří, za jak dlouho musíte naházet nákup do tašky. A lidi za vámi koukají, jak dlouho vám to trvá. Tam to absolutně nikdo neřeší. Zpočátku mě to zvedalo ze židle.
V Česku spěcháte?
Tady kvaltuju, aby na mě nikdo blbě nekoukal.
Pak jste poprvé vstoupil do kabiny Jersey.
Když mě draftovali, začal jsem je sledovat, a tak jsem k některým hráčům vzhlížel. Najednou jsem přijel na kemp a viděl je osobně. Jenže já neuměl slovo anglicky. Byl tam sice Robert Holík, jenže ten už zase neuměl skoro ani slovo česky, takže jsme si moc nepokecali. Pak jsme to dohnali. K tomu jsem měl obrovský respekt, vždyť já měl 67 kilo, byl jsem střízlík a všichni kolem mě vážili minimálně metrák.
Hned v první sezoně jste nastoupil i k jednomu zápasu. Jaký byl?
Jako když vypustí chrta na dostizích, on běží a je mu jedno kam. Měl jsem spoustu energie, lítal jsem všude, kde se dalo.
Přišla pak nějaká odezva?
Jako trenér tam byl Jacques Lemaire a tehdy říkal takovou tu klasiku: Jo, bylo to dobré, ale vrať se na farmu. Pak jsem každý den ráno sledoval telefon, jestli nezazvoní, že mě zase volají nahoru.
Je v NHL nějaký jiný klub, ve kterém byste si rád zahrál?
Detroit.
Proč?
Tedy jenom herně, protože víme, jak město dopadlo (před pár dny vyhlásilo bankrot). Ale hokejově vždycky vyznávali podobně jako Chicago jiný styl než ostatní. Hrají ofenzivně, je to hodně o držení puku, o rychlosti i hokejovém umění.
Takhle aspoň bydlíte pořád ve stejném domě, že?
Posledních 13 let. První rok, který jsem odehrál celý, jsem byl na hotelu, pak jsem si pronajímal dům a nakonec koupil ten, ve kterém jsem pořád. Jsme tam taková uzavřená komunita, fajn lidi. Měl jsem souseda, který je jeden z mých nejlepších kamarádů, a toho jsem naučil i pár českých slov. Občas přijde na slivovici.
