Mladý hokejový gólman Michal Neuvirth prožil za oceánem sezonu snů

Sezona v zámoří začala pro hokejového brankáře Michala Neuvirtha nešťastně, ale skončila vesele. Ve čtvrtek se vrátil domů do Ústí nad Labem jako vítěz American Hockey League i s trofejí pro nejužitečnějšího hráče play-off. Navíc má za sebou debut v NHL.

Michal Neuvirth v dresu Washingtonu Capitals | foto: AP, ČTK

Na začátku sezony se zranil, byl až trojkou v Hershey, na farmě týmu NHL Washington Capitals. Vypadalo to, že jednadvacetiletý gólman z Ústí nad Labem promarnil v zámoří rok.

Jenže přišel pohádkový zvrat. Odbyl si premiéru v NHL, v nejslavnější hokejové soutěži světa odchytal pět zápasů. V Hershey se stal jedničkou, vyhrál s ním Calder Cup a ještě ho vyhlásili nejužitečnějším hráčem play-off. Gratulaci mu poslal i Alexandr Ovečkin, král NHL.

A příští sezona? Sebevědomí mladíkovi nechybí. "Vím, že mám velkou šanci chytat NHL,“ věří.

Ve finále AHL jste porazili Manitobu 4:2 na zápasy. Jaká byla oslava Calder Cupu?
Parádní. A zasloužená. Play-off mě stálo hodně nervů. Byl na mě velký tlak. Hershey má největší historii v AHL, skoro pokaždé je vyprodáno, 11 tisíc lidí. Je tam tradice, že vyhrávají a musí se to plnit.

Jako první Čech jste se stal v AHL nejužitečnějším hráčem play-off.
Je to hezké, ale mám vyšší cíle. A za nimi půjdu.

Z českých gólmanů má poslední individuální ocenění za mořem Hašek. Jdete v jeho stopách?
Pro nás všechny je žijící legendou, průkopníkem českých brankářů v Americe. Nevím, zda to někdo ještě napodobí. Jestli chytám jako on? To ne. Já prošel juniorskou školou v zámoří, mám kanadský styl.

kdo je Michal Neuvirth

Hokejový brankář, rodák z Ústí n. L., 21 let.

Odchovanec Slovanu Ústí, který působil i na Spartě.
Letošní vítěz zámořské AHL s Hershey Bears, jako první Čech získal ocenění pro nejužitečnějšího hráče play-off vychytal čtyři nuly, měl průměr 1,92 branky a úspěšnost zákroků 93,2 procenta.

Letos jako jedenáctý  český brankář debutoval v NHL, pětkrát chytal za Washington Capitals a zapsal si dvě výhry nad Tampou a Atlantou.

Čím to, že jste v play-off zazářili?Povedl se nám vstup. Očekávali jsme bitvu s Philadelphií, ale smetli jsme ji 4:0. Dodalo nám to sebevědomí. Pak jsme hráli finále divize s farmou Pittsburghu, ztráceli 2:3 na zápasy a já už si začal myslet, že pojedu domů. Ale dvakrát jsme vyhráli 3:0, byl to pro nás velký obrat. V tu chvíli jsem si říkal, že máme hodně velkou šanci na trofej.

Dvě nuly v řadě, to je unikát, že?Až později jsem zjistil, že jsem byl první v historii, kdo měl v šestém a sedmém zápase nulu.

Jak je v zámoří AHL prestižní?
Koukají na to jinýma očima než tady v Evropě. Berou to jako druhou nejlepší ligu. Je tam nejvíc talentovaných hráčů. Snad každý je draftovaný, mladí kluci, kteří bojují o NHL. Strašná konkurence.

Hershey je město čokolády. Odměnil jste se za vítězství sladkým?
Já na čokoládu nejsem. Ale rodině jsem jich dovezl spoustu, dostal jsem je zadarmo. V Hershey totiž má jeden majitel čokoládovnu, hokej i zábavní park. Každé ráno, když jedu na trénink, cítím, jak čokoládu vaří. Voní to. Továrna je kousek od stadionu. Hershey je strašně malé, ale hned vedle leží hlavní město Pensylvánie, Harrisburg. Odtamtud máme nejvíc fanoušků.

Jak triumf v AHL vylepší vaši pozici ve Washingtonu?
Určitě to byla nejlepší věc, co se mohla přihodit. Před odletem domů jsem byl asi hodinu na telefonu s trenérem gólmanů. Chválil mě, ale ani on neví, jestli zůstanu, či mě vymění. Jsem si vědom, že mám příští sezonu velkou šanci dostat se do NHL. Ve Washingtonu nebo jinde.

Jak na triumfální závěr sezony reagovali vaši rodiče, kamarádi?
Rodiče jsou pyšní. Plno lidí mi přeje, dostal jsem hodně gratulací od kluků z Ústí i Prahy. Nejvíc si vážím těch od kamarádů, kteří mě znají odmala, a ne jako hvězdu.

Sezona skončila slavně, přitom začala smutně na kempu Washingtonu. Poslali vás pryč. Jak vám bylo?
Já si myslel, že jsem měl kemp dobrý. Chytal jsem za Capitals i přátelák, a dobře. Stejně mě poslali do Hershey na farmu hned v první rundě vyhazování. Pak mě v přípravě s farmou Pittsburghu protihráč trefil bruslí do hlavy, měl jsem otřes mozku. Sedm dní jsem byl mimo. Zrovna začínala sezona a já byl najednou třetí gólman. Nikdo se mě na nic neptal. Tak jsem řekl, že potřebuji chytat. Chtěli mě poslat do ECHL.
Odpověděl jsem, že mám na víc.

Dohodli vám extraligový Třinec, ale po jednom tréninku jste se naštvaný vracel za oceán. Byl byste totiž až za Čechmánkem a Vojtkem.
Ani si to už nechci vybavovat. Byl to guláš, nedorozumění. V životě bych se nevrátil, kdybych neměl chytat nebo aspoň dostat šanci.

Pak jste tedy skousl odchod do Jižní Karolíny v ECHL?
Musel jsem zavřít oči. Každý hokejista si musí projít peklem. Odchytal jsem 13 zápasů a čekal, až mě povolají do Hershey. Stalo se. Byl jsem jednička, pak se Washingtonu zranil Johnson a najednou mě povolali do NHL. Bláznivá sezona.

To byl velký kotrmelec.
Přišlo mi, že jsem ve snu a mám se probudit. Ve Washingtonu jsem prožil parádní dva měsíce. Viděl jsem, jaký můžete mít život v NHL.

V čem je to jiné?
Létáte na každý zápas, stará se o vás 20 kustodů. Ve Washingtonu vidíte, že NHL je prostě třída.

Kterého odchytaného zápasu v NHL si ceníte nejvíce?
Hned prvního s Tampou, kde byli moji rodiče. Přijeli se za mnou podívat do Hershey a druhý den mě nominovali do Washingtonu. Věřím v osud. Prostě bylo dané, že rodiče uvidí můj první zápas v NHL.

Jaká je NHL? Nevidím zase tak velký rozdíl oproti AHL. Ale hráči jsou v NHL chytřejší. Naznačí střelu, pak přihrají. Dobře čtou hru.

Jaké je vidět Ovečkina v tréninku?
Nezapomenutelný zážitek. Je neuvěřitelné, co předvádí. Tah na bránu, neskutečná střela. Ze všeho pálí. Dostane puk, přejede modrou, střílí přes obránce. Má to od boha.

Bavily vás tréninky, když jste od něj pořád dostával góly?
Já jsem jich právě moc nedostával. Když už Ovečkin nevěděl, jak na mě, střílel mi to i kolem krku.

Byl z vás nešťastný?
Přesně tak. Trenér gólmanů mi říkal: Je to nejlepší hráč na světě a ty mu tady shazuješ sebedůvěru.

A co na to Ovečkin?
Ze začátku z toho měl srandu, pak ho to štvalo. Ale byly i tréninky, kdy jsem mu nic nemohl chytit já.

Gratuloval vám Ovečkin po zisku Calder Cupu?
Poslal mi mail, hodně si toho vážím. Že vyhrál nejužitečnějšího hráče NHL? Skvělé. Hned mu napíšu.

Máte schovaný puk z vašeho prvního zápasu v NHL?
Dostal jsem ho zarámovaný od Washingtonu. Je tam výsledek 5:1, počet mých zákroků.

Vzpomenete si na den, kdy jste se rozhodl k odchodu do zámoří?
Chytal jsem druhý rok za juniorku ve Spartě a už jsem cítil, že musím pryč. Že mám na víc. Draftoval mě Washington, odešel jsem do Kanady do juniorské ligy. Za tři roky umím perfektně anglicky, je ze mě i jiný člověk. Udělal jsem dobře.

V čem jste se zlepšil brankářsky? Něco jsem předělal, ale nebylo toho zase až tolik. Chytám si svým stylem a trenérovi gólmanů se to líbí. Všichni říkají, že mám jeden z nejlepších stylů, vše vypracované do největších detailů.

A rezervy máte?
V hraní s pukem. Na tom musím pracovat. V AHL ještě tolik ne, ale v NHL to obránci vážně vyžadují. Chtějí přihrát přesně na hokejku, aby mohli hned rozehrát.

Jakou zásluhu na vašem vzestupu má Slovan Ústí a váš otec?
Ústí miluju, naučili mě tu bruslit. Otec mě přivedl k hokeji, vedl moje první kroky. Ale v patnácti jsem odešel z domova do Prahy a jedu si sám. Rodiče mi fandí na dálku.

Už jako malý jste byl prý posedlý chytáním všeho možného.
Celý den jsem si mohl hrát v pokojíčku s čepicí a tenisákem. Sám na sebe střílet o zeď. I osm hodin. Nikdy jsem z toho nebyl unavený.

Váš otec nechtěl říct, jaký jste byl jako malý. Prý by vás to naštvalo.
Asi jsem chtěl mít všechno, nesnášel jsem prohrávat. Nevím, co by o mně ještě starouš řekl (smích). Líbilo se mu, když jsem byl vzteklý.
Proto mě nenechával vyhrávat, s gustem mě porážel.

Co doma chcete stihnout?
Koupil jsem si v Ústí byt, zařizuju si ho. To mě teď nejvíc baví.

Na masce máte hrad Střekov. Bylo složité ji vyrobit?
Dělala to firma v Kanadě. Poslal jsem jim pár fotek, zbytek byl na nich. Na jedné straně Střekov, na druhé medvěd, symbol Hershey, nahoře nápis Capitals. Když se zámořští novináři ptali, co to je za hrad, řekl jsem, že hodně stará dominanta mého města. Že stál už v době, kdy ještě Spojené státy ani neexistovaly? Vidíte, to jsem nevěděl.

Věříte, že vás v příští sezoně vyzkouší kouč Růžička v reprezentaci?
Vím, že čeští gólmani na tom teď nejsou obzvlášť dobře. Jediný stálý je Tomáš Vokoun, určitě jsou volná místa. Chytat v NHL příští rok, to by mi pro případnou nominaci hodně pomohlo.

Kdo je podle vás nejlepší český gólman současnosti?
Pořád Tomáš Vokoun. Ale na moc dlouho už to nebude. Ondra Pavelec i já máme hodně velký potenciál něco dokázat v Americe.

O čem sníte?
O zlatu z olympiády a Stanley Cupu. Jdu po krůčcích. Vyhrál jsem juniorskou OHL, teď AHL, mít k tomu Stanley Cup a chlubit se třemi tak velkými trofejemi, to by byla paráda.

Neuvirthův otec Petr: "Jako malý musel Michal pořád něco chytat"

 "To, že se Michal jednou stane hokejovým brankářem, byla jeho volba. My jsme to s manželkou nechtěli. Sám jsem chytal a věděl jsem, jak je to pro brankáře těžké. Snažili jsme se ho proto směrovat jinam. Jenže on chtěl být odmalička gólman, nic jiného. Pak už jsme ho nechali, nemělo to smysl.

Byla to sranda. Když byl malý, pořád chtěl něco chytat. Kdokoli šel kolem, musel na něj kopat, střílet. Prostě cokoliv šlo. Byl tím v podstatě až nemocný. A když nikdo nechtěl, tak na sebe střílel sám. Házel si tenisák o zeď, byla to legrace.

Kdybych vám řekl, jaký byl jako malý, byl by na mě naštvaný. On je svůj. Dřív ho trenéři chtěli předělat. Michal si chtěl věci dělat podle svého, nevyhovovala mu taková ta stará škola. Když ho trenér nechá být, tak se mu dokáže odvděčit. Kdyby takový nebyl, tak v NHL není.

Michal přešel z Ústí do dorostu a pak juniorů Sparty. Chytal na mistrovství světa hráčů do 18 let, pak odešel do zámoří. S jeho agentem panem Henyšem jsme se tehdy domluvili, že jiná cesta nevede. Dnes už se začala dávat mladým gólmanům v české extralize šance, vlivem krize totiž došly peníze. Ale tehdy byla volba jít do zámoří správná.

Byli jsme za ním v Americe dvakrát. Poprvé když odcházel do Plymouthu, abychom se podívali, do čeho jde. Nadchlo mě to. Podruhé letos. Netušili jsme, jak to dopadne.

Málokomu se poštěstí, i samotným Američanům, že vidí na vlastní oči premiéru svého syna NHL. Souhra náhod, štěstí. V té době střídal týmy a my ho honili po celých USA. Pak jsme letěli na Floridu, věděli jsme, že bude v Tampě chytat za Washington první zápas. Klub zaplatil naší rodině na dvě noci hotel.

Jenže Michal měl rýmu, byli jsme z toho nervózní. Konečně se mu má splnit sen, a on bude marodit. Bylo na něm vidět, že mu není dobře. A i on sám byl nervózní a říkal, že poprvé snad neusne před zápasem. Ráno na tréninku ho trefili do prstu, tak jsme trnuli, jestli s ním bude moc hýbat.

Nakonec to vyšlo a byl to velký zážitek. Už před zápasem jsem si na sebe oblékl Michalův dres, abych se před arénou vyfotil. Když to fanoušci Washingtonu viděli, ptali se, jestli jsme jeho rodiče. Chtěli se s námi fotit a gratulovali nám.

Při zápase jsem pak každou střelu, která na Michala letěla, vykrýval s ním. Prožíval jsem to víc, než když jsem chytal sám. Když teď hrál finále AHL, už jsme to sledovali doma na internetu, živý přenos jsme si koupili za deset dolarů. Byly to nervy. Pro něj i pro celou rodinu."

zapsal Tomáš Večeřa