"Chtěl bych ještě rok zůstat, ale nikdo neví, co bude dál. Třeba bude zase stávka," upozorňuje Sýkora na fakt, že po sezoně musí vedení soutěže podepsat s hráčskou asociací novou kolektivní smlouvu.
Tak zle jako před sedmi lety by však být nemělo. "Pokud NHL poběží dál, tak bych rád v Jersey ještě zůstal. Hlavně se mi musí dařit jako doteď," říká muž, jenž v 62 zápasech nasbíral 33 bodů za 15 gólů a 18 asistencí.
Čekal jste, že se dokážete takhle prosadit?
Mám z toho dobrý pocit, jsem fakt spokojený. Většinu času navíc strávím na ledě s Patrikem Eliášem, se kterým si přihrajeme a umíme si vyhovět. A hlavně dokážu střílet góly, což je moc důležité.
O místo v týmu jste musel bojovat v létě na kempu. Jaké to ve vašem věku bylo nevědět, jestli dostanete smlouvu?
V Jersey to znám, nešel jsem do ničeho nového. Strávil jsem tu sedm let a znal prakticky všechny hráče. Jenže hrát bez kontaktu je přece jenom trochu jiné.
Co vám tedy běhalo hlavou?
Hlavně jsem doufal, že dostanu šanci. To bylo základní, jinak bych nemohl ukázat, jestli na to mám. Naštěstí se mi dařilo střelecky, takže jsem věřil, že bych mohl zůstat. Sice jsem podepsal smlouvu až na poslední chvíli, ale všechno k tomu směřovalo.
Neříkal jste si někdy, jestli máte takovou nejistotu ještě zapotřebí?
Chtěl jsem zpátky do NHL, do nejlepší ligy světa, takže jsem byl připravený na všechno. Jsem rád, že se to povedlo a že se mi daří i v sezoně.
Jak spokojený s týmovým pojetím?
Držíme se na pozicích, díky kterým se dostaneme do play-off, takže vládne pohoda. Další meta je dotáhnout se na první New York Rangers. Ještě máme před sebou dost zápasů, tak se to může povést. Zvlášť když předvádíme hokej, který má systém.
Je vidět, že si návrat do Jersey užíváte...
Je to tady vlastně pořád stejné. Manažer Lou Lamoriello to řídí pořád stejně. Jsem na to zvyklý, takže to pro mě nebylo žádné překvapení. Šel jsem do známého prostředí.
