Těším se, až si zase zahraju před tátou, říká útočník Horák

Český národní hokejový tým se ve čtvrtek poprvé představí Českým Budějovicím. A krajské město bude mít v Budvar aréně na hráčské lavičce i svého zástupce. Odchovance Romana Horáka. Začátek utkání je v 18.30 hodin.

Roman Horák na tréninku české hokejové reprezentace v Českých Budějovicích. | foto: Marek Podhora, MAFRA

Jako malý nasával na budějovickém zimním stadionu hokejovou atmosféru, když se chodil koukat na zápasy svého táty Romana. Právě v Budějovicích se naučil hrát hokej tak, že se s tím dostal až do NHL, nejslavnější ligy světa.

Teď se pětadvacetiletý útočník Roman Horák mladší vrací domů. Na „svůj“ led. A to hned v českém dresu s národním týmem v rámci Českých hokejových her.

Těšíte se po dlouhé době na to, až zase vyjedete na budějovický led?
Hodně. Bude to pro mě specifické, protože jsem tu nějakou dobu nehrál. Jsem ale moc rád, vždyť České Budějovice jsou pro mě domovským městem. I táta se tu narodil.

Nehrál jste tu osm let.
To máte vlastně pravdu, už je to déle. Stihnul jsem v Budějovicích odehrát jen pár zápasů za extraligové áčko a před tím jsem tu odehrál hodně zápasů za dorost i juniorku.

Budete víc nervózní před domácím hledištěm než normálně třeba před zápasem v Podolsku?
Doufám, že ne. Ale určitě to bude trochu jiné, jak se na mě přijdou podívat kamarádi a tak podobně. Možná ze začátku zápasu s Finy budu trošku nervóznější, ale pak doufám, že už moje hra půjde tak, jak má.

Měl jste v telefonu hodně žádostí od kamarádů a známých, abyste jim sehnal lístky na turnaj?
Dost lidí se mě ptalo na vstupenky, to je pravda. Samozřejmě, že bych všem rád vyšel vstříc, ale uvidíme, kolik nám jich vůbec dají.

Váš otec, bývalý českobudějovický i reprezentační útočník, si vás určitě nenechá ujít...
Pochopitelně, že dorazí. Dlouho mě neviděl naživo hrát, a tím pádem, že je to doma v Budějovicích, tak má ideální příležitost. A přijde nejen on, celá rodina. Pro mě však bude výborné si zase před tátou zahrát.

Máte za sebou tři sezony v ruské KHL v týmu Vityaz Podolsk. Jaké byly?
Je to trochu jiná liga, když jsem přišel z Ameriky, to je jasné. První sezona mi ze začátku vyšla dobře, pak jsem se ale zranil, takže druhá polovina nebyla optimální. Druhý ročník v Rusku byl taky slušný, ale každopádně jsme ani v jednom neudělali play-off. Z tohoto pohledu to nebylo v klubu na dobré úrovni.

A ta poslední?
Loni k nám přišel Kuba Jeřábků a vzali Miro Aaltonena z Finska, tak se tým zlepšil a letos se poprvé udělal postup do play-off, takže byli všichni spokojení.

Věříte ještě v návrat do zámoří?
Určitě bych se o to rád pokusil. Každopádně, jakmile jednou z NHL odejdete, je těžké se tam zase vracet. Navíc mi přibývají roky. Ale všechno je otevřené, budu se snažit, a kdyby se mi naskytla šance, určitě bych se rád do NHL vrátil.

Ve Vityazu budete hrát i další sezonu. Takže vám v Rusku zatím všechno vyhovuje?
Musím říci, že jo. Byť tam hrajete jiný styl hokeje, máte větší kluziště, a tím pádem i víc času na všechno. Tohle mi ale vyhovovalo, i náš klub funguje na dobré úrovni. V Rusku se mi opravdu líbilo.

Sledoval jste přes sezonu hru a výsledky prvoligového Motoru?
Letos opravdu hodně, podrobně jsem se díval na výsledky baráže. Před reprezentačním srazem jsem s klukama z Motoru také chvíli trénoval. Je jen škoda, že se jim postup do extraligy nepovedl.