Jak to vypadalo v kabině po zápase?
Po vítězství tam byla obrovská euforie. Hlavně z každého spadlo to napětí, že musíme přivézt medaili. Tenhle zápas rozhodl, jestli byl ten turnaj úspěšný, nebo ne. Na každém bylo vidět, jak je obrovský šťastný, že může letět do Helsinek.
Na vás najížděli Zetterberg, Backström, Alfredsson... A ani si neškrtli. Dokázal jste si, že můžete ubránit i velké hvězdy světového hokeje?
Myslím, že to platí nejen pro mě jako pro obránce, ale pro každého z nás, protože jsme na ledě nechali maximum. Připravovali jsme se na ně nějakou dobu, řekli jsme si, že budeme hrát jinak než první zápas. Je to paráda. O to větší, že to málokdo čekal.
Ale vám osobně ten zápas vyloženě sedl, ne?
Asi jo, ale celkově to byl nejlepší zápas na mistrovství pro každého z nás. Předtím bylo vidět, že jsme se v určitých zápasech trápili a nebylo to ono. Každý cítil, že ze sebe může dostat víc. A ve čtvrtfinále to vygradovalo. Po dlouhé době jsme hráli jako tým.
Cítili jste tady ve Stockholmu hodně, že vám v Česku málokdo věří?
Každý hráč sleduje, co se píše v médiích, co si myslí čeští lidé. Nebylo to zase úplně strašné, ale věděli jsme, že ohlasy nejsou úplně nejlepší. Trochu to připomínalo mistrovství před dvěma lety. A jsem opravdu rád, že jsme to udělali a zvlášť proti Švédům, kteří hráli doma.
DŮRAZ. Jakub Nakládal před českou brankou brání švédského útočníka Hörnqvista.
DŘÍČ. Obránce Jakub Nakládal se v obraně pral se švédskými hvězdami. A zadržel je.
Jak se vám po zápase usínalo?
Výborně. Vzal jsem si pro jistotu dva prášky na spaní.
Přehrával jste si před spaním v hlavě zápas?
V době, kdy jsme jeli na hotel, tak jsem si vybavoval nějaké situace. Ale spíš si pořád říkám, jak je skvělé, že se podařilo postoupit. Pro mě je to první šampionát, mám velkou radost, že hned poprvé můžu bojovat o medaile. Takže si to maximálně užívám.
Jaké jste měl ohlasy z domova?
Přišla mi spousta zpráv z domova, od rodiny i známých. Každá zpráva vás po zápase potěší, že lidé stojí při vás a fandí vám. Celkově to bylo super.
V letošním českém výběru je s vámi spousta hráčů z pardubické školy: Hemský, Koukal, Průcha, Čáslava... Je ta radost o to větší, že si jí užíváte s kluky, které dobře znáte?
Dělali jsme si srandu, že tu vládnou Pardubice. Je to parádní se tu potkat, spousta kluků, kteří spolu hráli. O to víc si to tu mezi sebou užíváme. Bavil jsem se s Koukym, že před dvěma lety vyhrál extraligový titul a pak i mistrovství v Německu. Takže ten suverénně říkal, že "kde jsem já, tam vyhráváme".
Hecovali jste se s "Kladeňáky", kterých je v týmu také hodně?
Teď už ne, ale před šampionátem to vyhecované bylo. Mezi Kladeňáky, námi a Budějičáky, kteří tu mají také velké zastoupení, pořád létaly nějaké srandičky.
Proti Slovákům jste trochu v opačné roli než ve čtvrtfinále se Švédy, na které se nám dlouhodobě nedaří. Bude to psychická výhoda?
Nevím, jestli psychická výhoda. Teď jsme šli proti Švédům s tím, že jsme byli jako outsideři a neměli co ztratit, čímž nás Švédové mohli i podcenit. Do jistého hlediska je to takové, že si může někdo říct, že Slováky hravě uděláme, ale ono to nebude lehké. Tohle musí jít stranou, musíme se připravit na to, že je to semifinále.
Myslíte, že zachováte chladnější hlavy?
Oni jsou proti nám vždycky hodně vyhecovaní. Je to díky tomu, že s náma skoro nikdy nevyhráli, a když, tak jednou za dlouhou dobu. A na velkých turnajích je většinou porážíme. Takže u nich je to už samozřejmě hodně o té odplatě. Ale netuším, jestli jsou oni víc natěšení na nás, nebo my na ně.
