ČESKÁ RADOST. Takhle oslavuje Jan Marek po proměněném nájezdu.

ČESKÁ RADOST. Takhle oslavuje Jan Marek po proměněném nájezdu. | foto: Michal Růžička, MAFRA

Jan Marek: Když jsem si hrál s míčkem před barákem, snil jsem o finále MS

  • 15
Kolín nad Rýnem (Od zvláštního zpravodaje iDNES.cz) - Kdysi se o něm povídalo, že důležité zápasy ho psychicky rozhodí. Všechny tyhle řečičky Jan Marek smáznul vítězným nájezdem ve čtvrtfinále s Finy i v semifinále proti Švédům. V prodloužení ani jednou nehrál, ale při penaltách ukázal železné nervy. "Věřil jsem, že penaltu dám," říká český centr.

Jak pro něj tahle sezona špatně začala, tak krásně teď končí. V létě zakopl o tašku a zranil se - doma v obýváku! Po návratu na led se v Magnitogorsku dlouho nemohl dostat do formy.

"Hledal jsem sebevědomí," vypráví hokejový útočník, který si podmanil bohatou KHL. Ještě během tohoto šampionátu se o něj přetahovaly ruské kluby, nakonec podepsal moskevskému CSKA.

Více o semifinále

Souhrn x Rozhovor s Vokounem x Co říkal kapitán Rolinek x Jak Rachůnek odvrátil porážku

Na turnaji v Německu se dlouho hledal, postupně však ožíval. A naplno zazářil suverénně provedenými nájezdy v play-off, ve čtvrtfinále i v semifinále si připsal vítězný gól.

"Věřil jsem, že ty nájezdy vyhrajeme, ale ještě víc jsem věřil v prodloužení. Kluci tam měli víc šancí. Škoda, že jsme je nedali, ale díky nim jsme měli psychickou výhodu i v penaltách."

Marek šel na tu svou za stavu 1:1, před ním opět skóroval Lukáš Kašpar a na druhé straně zase švédský šikula Linus Omark. Český centr se rozjel, zamíchal pukem a chladnokrevně ho poslal brankáři Jonasi Gustavssonovi do malé mezírky mezi betony.

"Věděl jsem, že je hodně vzadu a rozmýšlel jsem se, jestli střílet na lapačku, nebo mezi nohy," popisuje Marek. "Byl jsem si však jistější než proti Finům. I když jsem zase v prodloužení nehrál, už jsem byl klidnější než ve čtvrtfinále." 

V Německu prožívá rodák z Jindřichova Hradce velký hokejový sen. "Finále je něco úžasného! Jako malej jsem snil jen o finále mistrovství světa. Když jsem v pěti letech začal hrát před barákem hokej s tenisákem, představoval jsem si ho. A díval jsem se na každý šampionát, ještě když hrálo Československo," sype ze sebe třicetiletý forvard.

Zážitek je to pro něj o to větší také díky tomu, jakým způsobem Češi do boje o zlato prošli. "Málokdo tomu věřil, ani my hráči netušili , že se můžeme dostat tak daleko. Je to pohádka. Teď tak vyhrát ještě jeden zápas..."