Zkrátka, na vědomí se dává: kanadský hokejový tým, to je jedna velká rodina, kterou není snadné porazit.
"Hráči totiž pak nechtějí, aby turnaj skončil. Nechtějí domů, jsou nadšení," míní trenér Ken Hitchcock.
Rodinní příslušníci mohou za týmem dorazit, až když je řádně sehraný. Nejen herně, ale i lidsky. Tentokrát to bylo uplynulý pátek.
Kanadský svaz hradí každému reprezentantovi jednu letenku, ať se turnaj hraje kdekoli na světě. "Není to tak nákladné. Čas a lidské síly zabere spíš organizování aktivit, jídla nebo hotelového pokoje s videohrami. Ale můžeme tak našim hráčům ukázat, jak moc si jich vážíme za to, že hrají za Kanadu," vysvětloval šéf federace Bob Nicholson.
Očividně to funguje, Kanada nemá potíže nalákat reprezentanty. A taky je úspěšná, má tři zlata z posledních pěti šampionátů. "Loni jsem vzal děti do Moskvy. Normálně bych je tam na prázdniny nevezl, ale ony se podívaly do Kremlu. Viděly to, co už se jim v životě třeba nepoštěstí," chválil Doan.
Útočník Rick Nash s sebou zase pravidelně vozí dědečka Johna. "Byl s námi i na olympiádě. Vytváří to mezi námi speciální pouto." Brankář Cam Ward považuje možnost vzít rodiče s sebou jako šanci odvděčit se jim. "Když jsme byli malí, vozili nás po hokejích jako šílení. Tak je hezké umožnit jim výlet," řekl.
Pro rodinu obránce Steva Staiose je navíc jedno z dějišť šampionátu – Halifax – hodně zvláštní. Pocházejí z Makedonie a devět měsíců po sobě připluli do slavného přístaviště číslo 21 jako přistěhovalci. "Přístaviště je padesát metrů od našeho hotelu. Netušili, že budou tak blízko. Mají velmi živé vzpomínky."
