František Kaberle starší má doma dvě zlaté medaile z let 1976 a 1977, Tomášův starší bratr dokonce získal čtyři zlata ve zlaté éře konce 90. let a přelomu století. "Oba vědí, co za úspěchem úspěch stojí. Můžu si s nimi o tom popovídat a věřit, že se jednou také dočkám. Škoda, že brácha nebyl na mistrovství také."
Na šampionát přiletěl doslova na poslední chvíli. Dokonce se už omluvil, ale když nemohl dorazit Martin Škoula z Colorada, nenechal kouče Lenera a celý tým ve štychu.
"Byl jsem rád, že jsem dostal po příletu první dva dny volno, jenom jsem trénoval a mohl jsem se dosyta vyspat, abych dorovnal časový posun. Postupem času jsem se cítil lépe a lépe. Ale abych hodnotil své výkony? To nechám na někom jiném. Stejně je to jedno, protože jsme úspěch neudělali."
O možnost zahrát si o zlato přišel tým v semifinále s Kanadou. Tento zápas bude hráčům dlouho ležet v hlavách. Dokázali vyrovnat z 0:3 na 3:3, ale pak v útočné euforii zapomněli bránit a dostali nakonec od Kanaďanů výprask. Prohra 4:8 je nejvyšší ze všech zápasů, které český tým na šampionátech sehrál.
A ani Kaberle, defenzívní hvězda Toronta, gólovému přídělu nezabránil. A na šampionátu skončil v hodnocení +/- bodů v záporných číslech. "Vždycky musí bránit celé mužstvo. Obranu nehrají jenom dva hráči. V těch posledních dvou zápasech jsme nehráli tak, jak jsme chtěli," uznává.
Zápas s Kanadou vypadal proti čtvrtfinále jako noc a den. "Přitom s Rusákama jsme podali výborný výkon, celých šedesát minut. S Kanadou a pak se Slovenskem jsme pak měli ve hře minuty, kdy jsme udělali až neuvěřitelné hrubky. Kolikrát na nás jeli dva na jednoho nebo tři na dva. A z toho se většinou na tomto kluzišti trestá. Navíc jsme dostávali dost gólů v oslabení," kroutí hlavou nad zhoršenou hrou týmu v obraně.
"Je to obrovské zklamání. Po čtvrtfinále s Rusáky byla velká šance jít do finále. Musíme se z toho ponaučit. V týmu byla spousta mladých hráčů a hodně kluků bylo na prvním mistrovství. Další rok už bude ve hře víc zkušeností. Mistrovství se hraje od čtvrtfinále dál a my jsme ty zápasy až na čtvrtfinále s Ruskem nezvládli," uznává Kaberle.
Přitom s Kanadou měli Češi před osudným semifinále skvělou bilanci. Po zápase dokonce zazněly hlasy, že tým možná podcenil soupeře, který taktak prošel do semifinále přes Němce. To Kaberle odmítá. "Do každého zápasu jsme šli všichni naplno. Podcenění tam určitě nebylo. Připravili jsme se dobře. Jenomže tam padly góly, bylo to tři nula. Dokázali jsme dát do zápasu hodně úsilí, vrátili jsme se, ale pak se to zase vzdalovalo. Dostali jsme čtvrtý, pátý gól. Bylo tam hodně emocí, ale všichni se absolutně vydali ze sil. Nikdo to neodflákl, všichni dřeli, ale nevyšlo to. Musíme se z toho ponaučit," hlásí talentovaný obránce.
Napravit pošrymocenou reputaci ze závěru šampionátu bude mít český tým za rok, na domácím mistrovství světa. A k němu už kouč Lener směřoval ve své závěrečné řeči k hráčům. "Trenér se snažil komunikovat se všemi. Ti, co neměli pohovor mezi čtyřma očima, byli v kabině. Řekl nám, že to příští rok bude jiné. Že se máme dát dohromady, že je škoda, že není medaile, ale snažil se to nebrat jako velké zklamání. Zdůraznil, že se mančaft musí o to víc připravit do Prahy. V domácím prostředí to nebude lehké a mužstvo musí být hodně silné," uvedl Tomáš Kaberle.
Za rok asi bude v týmu chybět. Je stabilním pilířem defenzívy Toronta, týmu s velkými ambicemi. Přesto věří, že v případě neúspěchu svého zaměstnavatele reprezentaci opět pomůže a po vystoupení na olympiádě v Salt Lake City a na MS ve Finsku se do třetice konečně dočká cenného kovu.
