A kdyby ne, tolik by mě to nezaskočilo. Hokej hraju od pěti let a byla by to taková daň." Každý den vyloví mobilní telefon či zvedne sluchátko v hotelu. Zavolá do americké Atlanty, kde paní momentálně přebývá s maminkou a kamarádkou. Vždycky ho zahřeje u srdce, když si na ni vzpomene."Vypráví mi, jak cvičí, jak chodí k doktorovi. Jak ten mrňous kope, přesouvá se a roste. Je to sranda! Mám to jako relaxaci. Těch zvláštních pocitů je hodně. Vždyť nás tady čekají nejdůležitější zápasy."
Hnilička na šampionátu v Německu drží český tým bez porážky. Případný úspěch by jeho kariéře prospěl. Možná má trochu výčitky, že je v takový choulostivý moment na opačné polokouli.
"Na pauzy bez sebe jsme si zvykli. Náš život ovládá hokej," říká však smířeně. "Radka chtěla, abych jel. Teď se musím snažit, aby náš výsledek stál za to odloučení." V podobné situaci se loni z Kanady na mistrovství světa utrhl útočník Václav Prospal. Také rodina kapitána Roberta Reichla teď v létě očekává děťátko.
Hniličkovi pořád nevědí, jestli přijde na svět kluk, nebo holčička. Nechají se překvapit. Jména si připravují pro jednotlivé alternativy: "Kluk by byl Milan po mně a po tátovi. Holka by mohla být Terezka, padla tam i Alice." Základní výbavičku už rodiče pořídili. Koupili kočárek i postýlku. Chystají i pokojíček, ale zařídí ho teprve po narození malého Hniličky nebo malé Hniličkové.
"Pak to budeme směrovat podle barvy," vysvětlil brankář. Roli "tatíka" si teoreticky připravuje: "Doufám, že budu i trochu tvrďák, abych to moc nerozmazlil." Krátce po mistrovství se Hnilička vypraví přes Atlantik za ženou. Hokejisté obvykle "rodí" v zámoří, kde si jejich partnerky pochvalují lepší zdravotní péči.
Dítě navíc dostává americký, případně kanadský pas, který například usnadňuje cestování. "A v osmnácti si potom samo může vybrat občanství," říká Milan Hnilička. Ať v modrém, nebo v růžovém pokojíčku by za dva měsíce rád zacinkal děťátku zlatou medailí z německého šampionátu.
