"Postavení v tabulce je pro nás určitě lepší, než jsme čekali," říká trenér Martin Hosták. "Tak si toho važme a pojďme dál."
V první polovině základní části jste si ověřili, že jste konkurenceschopným týmem. Souhlasíte?
Já jsem tomu věřil už před sezonou. Už po přípravných zápasech jsem věřil, že máme na to, abychom hráli důstojnou roli v první lize. Máme za sebou patnáct zápasů. Některé jsme odehráli velice dobře, bohužel některé se nám nevydařily, jak už to bývá. Ale postavení v tabulce je pro nás hodně lichotivé. Musíme se však postavit na zem. Zvláště po posledním utkání s Porubou. Jsme pořád nováčkem. A byť máme řadu velmi zkušených hráčů, pořád se musíme spoustu věcí učit. Nikdo nám nic nedaruje.
Byť se zatím daří, se čtyřmi posledními týmy tabulky jste prohráli. Čím to je způsobené?
Těžko nějak rozlišit soupeře. Když se podíváte na první ligu, tak někdo možná hraje hezčí hokej. Jsou v ní zhruba tři čtyři týmy, které jsou vpředu a jsou výrazně lepší než zbytek. Ale další mohou vyhrát i prohrát s každým. Každý, kdo je v tabulce kolem nás, klopýtnul s někým zespoda. A každý zezdola někoho seshora porazil. To, že se nám nepovedly zrovna tyto zápasy, možná souvisí s tím, že jsme začali až příliš dobře. Mysleli jsme si, že tohle nejsou utkání, v nichž musíme hrát tak jednoduše, jak by bylo potřeba.
Naopak s vedoucím Brnem a s druhým Ústím nad Labem jste sehráli vyrovnané zápasy. A na ledě čtvrtého Chomutova jste dokonce vyhráli. Nesouvisí porážky s týmy ze dna tabulky s podceněním či menší motivací?
Faktorů je spousta. Když třeba vezmu konkrétně zápas v Chomutově, tak jsme soupeře chytli v depresi a v krizi. Prohráli čtyři z pěti utkání, vůbec si nevěřili. Možná kdybychom hráli s rozjetým Chomutovem na začátku, třeba bychom dostali osmičku. Je to shoda náhod a okolností. Ale když budeme každý zápas hrát stejně jako třeba v Chomutově, budeme stát pevně na zemi, budeme vyhrávat osobní souboje, budeme bojovat o každý puk, tak věřím tomu, že můžeme porazit téměř kohokoliv, kdo nebude mít tyto atributy na své straně. Dá se říct, že snad kromě tří utkání jsme žádné neodehráli vyloženě špatně. A to, že se nám některé podařilo vyhrát, je jen plus.
Do kolonky těch horších určitě patří zatím poslední domácí duel proti Porubě. Byl vůbec nejhorší?
Nejhorší utkání bylo v Třebíči. První třetinu jsme odehráli velice vlažně. Dneska bych neřekl, že jsme neměli snahu. Chyběl nám důraz, srážky, osobní souboje. A především klid. Nebyli jsme schopni si přihrát na tři metry, všechny přihrávky nám uskakovaly. Chyběl i klid v zakončení. Měli jsme před sebou prázdnou branku, ale než jsme si to srovnali, přišli jsme o puk. Ale vůle hrát tam byla. Ve zmíněné první třetině v Třebíči nám chybělo úplně všechno.
V soutěži patříte mezi nejproduktivnější týmy. Jenže zároveň až čtrnáctí podle počtu inkasovaných branek. S obrannou činností asi nejste spokojen, že?
Nejsem. Souvisí to i s tím, že hodně často hrajeme v oslabení. Z toho pramenily inkasované góly. Ale měli jsme dvě utkání za sebou, v nichž jsme dostali dost branek. Tím je to číslo trošku zkreslené. Když vynechám Havířov a Vrchlabí, tak jsme v průměru. Není to zase taková katastrofa. Když budou všichni bránit, jak mají, což už předvedli, potom nemáme zásadní problém s obrannou hrou. Pokud jsme zbytečně aktivní, pokud nedodržujeme, co máme, a nevyhráváme osobní souboje, pak se to samozřejmě projeví v defenzívě. Ztrácíme metry a soupeř dokáže využít šance.
Plusy však zatím jednoznačně převažují, což je slibná předzvěst do dalších utkání. Kam až podle vás může Chrudim dosáhnout?
Před sezonou jsme si dali cíl zachránit se. Když budeme realističtí, tak si myslím, že na to určitě máme. A snem bylo vybojovat si dvanáctku. A když budeme optimističtí, můžeme dvanáctku přesunout ze snů do oblasti, která není nereálná. Tedy pokud budeme dál předvádět výkony jako ve většině utkání. Pak věřím tomu, že to nemusí být sen, ale reálný cíl. Ale samozřejmě jsme teprve v první třetině soutěže. Určitě však budeme bojovat, abychom náskok neztratili.
