„Vůbec jsem netušil, že se k něčemu takovému schyluje,“ prozradil nový člen prvoligového třebíčského A-týmu, který ovšem barvy Horácké Slavie hájil i v předchozích dvou sezonách.
Byl jste naštvaný, překvapený? Jak byste popsal svoje pocity?
Spíš jsem byl překvapený, protože mi opravdu nedal nikdo najevo, že by taková věc mohla nastat. A najednou mi řekli, že se mám druhý den hlásit v Třebíči.
Ptal jste se na důvod, nebo vám ho někdo řekl sám od sebe?
Tam je to prý tak, že kdyby případně Vary spadly do baráže a dostala se do ní i Jihlava, tak bych za Duklu stejně nemohl hrát.
Musel jste opustit mužstvo, které s přehledem kraluje celé soutěži, a jít do týmu, který bojuje o účast ve vyřazovací části. V tomto směru jste si jednoznačně pohoršil...
Je to tady trochu nervóznější, ale jinak zůstává hokej pořád stejný. Akorát teda Jihlava už má play off jisté, zatímco Třebíč o něj bojuje. A jelikož už moc zápasů do konce základní části nezbývá, bude pro nás každý bod dobrý.
Z Dukly jste odešel s bilancí čtyř gólů a sedmnácti nahrávek, takže se dá říct, že to byla povedená hokejová štace?
Určitě budu na Jihlavu vzpomínat v dobrém. Poznal jsem nové kluky, jiné trenéry, byla to pro mě další cenná zkušenost.
A co spoluhráči v Třebíči, nerýpli si do vás poté, co jste se objevil v kabině? Třeba něco ve smyslu, že přicházíte od rivala?
Ne, to ne. Většinu kluků tady znám, takže jsem si jenom sedl, usmáli jsme se na sebe a šlo se na led. Všechno bylo v pohodě.
Máte za sebou první zápas, Ústí jste doma porazili 3:2 v prodloužení, přičemž konkrétně vy jste se na dvoubodové výhře Horácké Slavie podílel jedním bodem za asistenci u gólu Lukáše Vágnera. Je to důvod ke spokojenosti?
Je tam trošku zklamání, protože jsme chtěli tři body a máme jen dva. První třetina nebyla podle našich představ, moc nám to nebruslilo. Ale pak jsme se zvedli a bušili do nich. Mohli jsme dát víc gólů, ale bohužel nám to tam nepadalo.
Do pondělního utkání jste nastoupil v útoku s Michalem Vodným a Radimem Zohornou, jak se vám s nimi hrálo?
Myslím, že naše lajna šlapala dobře. S klukama jsem hrál už dřív, takže nebyl žádný problém.
Oproti angažmá v Jihlavě, kde jste hrál s osmadvacítkou, vás bylo v pondělí na třebíčském ledě vidět s šestašedesátkou. Už u ní zůstanete?
Ne, budu mít zase svoji osmadvacítku. Jen jsem přišel narychlo, takže mi klub nestačil udělat dres. Šestašedesátka zbyla po Adamu Raškovi. A jelikož jsme podobně velcí, tak jsem si ji pro ten jeden zápas vzal.
A k avizované dvacetosmičce máte nějaký zvláštní vztah?
Já chtěl v první řadě dvacítku, jenže ta byla v Jihlavě i tady v Třebíči už obsazená. No a osmička se nule podobá nejvíc. (usmívá se)
Tomáš Havránek během zápasu své Třebíče
Na výrobu dresu budou mít v Třebíči dost času, protože ve středu Horácká Slavia v programu nefiguruje. Předpokládám, že volno se vždycky hodí...
Přesně. Ono ho v téhle lize celkově moc není, takže každý den je dobrý. Aspoň se můžeme fyzicky i psychicky připravit na další zápasy, které nás v boji o play off čekají.
Vím, že za sebou máte teprve jeden zápas, nicméně určitě na vás nějak dýchla atmosféra v klubu. Věříte, že se Třebíči povede proklouznout mezi onu kýženou osmičku?
Doufám, že ano, protože tým na to tady máme.
Jedním ze zbývajících zápasů v dlouhodobé části bude také derby s Jihlavou. Umíte si představit, že nastoupíte proti týmu, v němž jste ještě nedávno hrál?
Dokázal jsem si představit, že budu hrát s Jihlavou proti Třebíči, tak to musí jít i naopak. Uvidíme.
