Proč to byla taková dřina?
Nedaří se nám. Ale vidíte, že hrajeme, i když se nám nedaří, odskakují nám puky, štěstí nám nepřeje, když rozhodčí občas přehlédne fauly hostujících mančaftů. I tak jsme vyhráli. Jsme silní, to je dobře. A myslím, že s takovýmto přístupem se brzy vrátíme zase do pohody.
Byl to dost nervózní duel. Bylo příčinou i to, že si hráči Kadaně až příliš ochotně lehali na led?
My, i já, jsme se možná nechali párkrát vyprovokovat, protože jsou to známé firmy, takhle hrají celý život. Po každém zákroku se skáceli na zem, tohle nemá s hokejem nic společného. Mně se to nelíbí, ale bohužel je to taktika a my jsme se s tím možná měli vyrovnat lépe.
Jako v případě, kdy jste se na konci druhé třetiny po svém vyloučení hodně zlostně pustil do protihráče?
To mě opravdu vytočilo. Ale říkal jsem si, že něco musím udělat. Potom jsme začali hrát, kluci se vzbudili a úspěšně jsme to dotáhli.
Pomohly vám potyčky se soupeřem dostat se do tempa? Před nimi jste působili dost ospale.
Je pravda, že nemáme takové tempo. Ty potyčky nám trochu pomohly, protože Kadaň si z nás tady nemůže dělat dobrý den.My jsme se nastartovali a porazili jsme je, jak by to mělo být.
Na konci jste si asi hodně oddechli...
Ani nevíte jak. Opravdu jsme šťastní, i když je to jenom Kadaň. Ale bylo to tak těžký, že jsme daleko radši, než když vyhrajeme 6:1. A můžu ještě něco říct? Chtěl bych poděkovat fanouškům. I když jich nebylo tolik jako obvykle, tak byli perfektní a drželi nás. Za to všichni kluci vzkazují, že jim chceme poděkovat.
