Matouš Venkrbec ze Vsetína vyhlíží přihrávku. | foto: Patrik Žák, hc-vsetin.cz

Do Vsetína se musí těšit každý, říká Venkrbec. Hraje speciální semifinále

  • 0
Prostějov ho vrátil k hokeji, se kterým na tři roky sekl, na dresu s jestřábem nosil kapitánské céčko. A teď proti němu hraje semifinále Chance ligy za Vsetín, kde jeho otec Miroslav slavil jako asistent trenéra Zdislava Tabary jeden z jeho šesti extraligových titulů. „Je to pro mě speciální série,“ nezastírá Matouš Venkrbec.

Na Lapač přišel na konci ledna z extraligových Českých Budějovic. Z pozice centra elitní formace otevřel skóre obou domácích zápasů, po nichž se Vsetín ujal vedení 2:0.

Jak prožíváte duely proti klubu, bez něhož byste hokej dávno nehrál?
Na jednu stranu jsem si to vůbec nepřál, protože pro mě není příjemné hrát proti Prostějovu, kde jsem strávil velkou část kariéry a kde mám spoustu kamarádů. Ale zase jsem klukům hodně přál, aby porazili Litoměřice. Na ledě jsem byl překvapený, že jsem na to vůbec nemyslel. Jsou to tři roky a čas to zavál.

Matouš Venkrbec v brvách Prostějova.

Vzájemné čtvrtfinále z roku 2019 si pamatujete dobře, že?
Co člověka hned napadne, jsou místní fanoušci. Atmosféra tady je jedinečná, elektrizující. Sem se musí těšit úplně každý. Tehdy to byla dobrá série. Prohráli jsme sedmý zápas.

Na přelomu milénia působil ve Vsetíně váš otec. Oživily se vám vzpomínky?
Není mi to tady cizí. Bylo mi deset, zrovna vrcholila zlaté éra vsetínského hokeje. Svým způsobem jsem šel do známého prostředí a také se tak cítím. Vybavuji si atmosféru, jací tady byli hráči. Hltal jsem je.

Koho nejvíce?
Asi Pavel Patera byl pro mě největším vzorem. Šikovný centr. Samozřejmě Jirka Dopita, Janko Pardavý, nedá se vybrat jeden.

A v týmu je po více než 20 letech pořád Radim Kucharczyk.
Hrál jsem s ním potom také v Olomouci, když mi bylo osmnáct. Už tehdy mi přišel starý a uteklo více než deset let. Klobouk dolů, jak je výborně fyzicky připravený. Neumím si představit, že bych za deset let hrát v takové formě.

V Budějovicích jste nechal manželku a tři děti. Jak to nesly?
Přišlo to ráz naráz. Měli jsme na to tři dny. Naštěstí jsme si to mohli zpracovat, naplánovat, abychom to zvládli. Musím vyzdvihnout manželku, která bojuje s třemi dětmi, a já se snažím přijet, co to jde, aspoň na otočku. Důležité je, že je angažmá ve Vsetíně časově omezené. Nejpozději koncem dubna budu zpět, takže se to dá zvládnout.

Neštvalo vás, že jste šel z extraligy o soutěž níže?
V první chvíli mě to mrzelo. Ale ze sportovní stránky vůbec ne. Vsetín byla pro mě parádní výzva. Věděl jsem, že v Motoru důvěru moc nemám a že se to asi nezmění. Hokejově nebylo co řešit, byla to pro mě dobrá volba. Šlo jen o osobní rovinu, abychom to zvládli jako rodina.

Zleva Michal Gulaši z Brna a Matouš Venkrbec z Českých Budějovic.
Českobudějovický Matouš Venkrbec útočí v utkání proti Olomouci.

Matouš Venkrbec v dresu Českých Budějovic.

První góly ve Vsetíně jste dal až v sérii s Prostějovem a v obou duelech byly první. To vypadá až osudově, ne?
Ne že bych si góly schovával na Prostějov. Do té doby jsem jich měl mít deset. Ale oddechl jsem si, že to konečně spadlo. Byla to vůbec moje první branka v sezoně. V hlavě jsem to měl, i když nejsem hráč, který tolik boduje. Podvědomě jsem to řešil. Ale když skončila základní část, tak v tu chvíli jsem to odboural a přestalo mě to zajímat, protože v ten moment jde všechno osobní stranou. Pracoval jsem pro tým, a čím pomůžu, tím pomůžu.

Mezi tím vás trenéři zařadili do centra první řady s Robem a Jonákem. Je odpovědnost větší?
Jsou to výborní hráči. Je to jiné, protože moje role byla poslední tři roky jiná, více defenzivní. I když předtím jsem v Prostějově pár let hrával ofenzivního centra první lajny. Poslední dva zápasy si to užívám. Se Slavií to byla ve čtvrtfinále bitva. S Prostějovem je to hokejovější. Mohl jsem se uvolnit a získat tak pevnou půdu pod nohama, zjistit, že to umím. Je pro mě ideální, hrát s oběma, šancí za zápas je spousta.

Do série jste vykročili parádně, Prostějov jste roznesli 5:0 a 5:1. Co udělat, abyste nepropadli uspokojení, že to jde tak hladce?
Je to velké pokušení. Zápasy byly relativně jednoduché, což bylo dané začátkem zápasu. Bylo vidět, že na Prostějovu to leží, padla na ně únava. Zase jsou dva dny volna, oklepou se a budou hrozně nepříjemní. Každý hráč s tím musí pracovat v hlavě sám a také spolu s týmem, abychom se udržovali ve střehu a nemysleli si, že je to hotové.

Vsetín a Jihlava v trháku, vyhrály i druhá semifinále první hokejové ligy

Extraligu máte nakoukanou z Budějovic. Může vítěz první ligy přejít v baráži přes Kladno?
Rozdíly jsou. Už jen to, že vítěz první ligy bude mít za sebou těžké play off. Kladno se může připravit, budou odpočatější. Největší rozdíl je v taktické stránce. Extraligové týmy moc nechybují. Chance liga je nahoru dolů, chyb je tady spousta, přečíslení. V extralize se to moc neděje. Týmy se hodně zajišťují, hrají poctivě střední pásmo. Je těžké je překonávat. Když se dostanou do vedení, tak s vedením dokážou dobře pracovat. Nepustit soupeře do šancí. Ale na tom hodně pracujeme v play off. Snažíme se hrát zápasy dobře defenzivně a zápas od zápasu jsme v tom lepší. Jako tým se posouváme. Věřím, že play off nás na případnou baráž dobře připraví. I když zdaleka tam nejsme. Pokud by se to povedlo, budu hodně spoléhat na vsetínské prostředí, protože každému se tady těžko hraje. Ať bude v baráži kdokoliv, bude to velká bitva a může se stát cokoliv.


Mistrovství světa v hokeji 2024

Hokejové MS 2024 se uskuteční od 10. do 26. května v Praze a Ostravě. Český tým se představí v pražské základní skupině, kde ho čekají Kanada, Finsko, Švýcarsko, Dánsko, Norsko, Rakousko a Velká Británie.