Hokejisté českobudějovického Motoru si upevnili pozici prvoligového lídra. Třetí čtvrtinu základní části zpečetili domácí výhrou nad Přerovem 3:1. Do play-off už tak zbývá odehrát jen třináct zápasů.
„Na začátku jsme se nedokázali dostat do tempa a hráli velmi upracovaný a kostrbatý hokej. I když jsme se po přestávce zlepšili, stále to nebylo podle našich představ. Ke třem bodům se soupeřem, jako je Přerov, jsme tedy pokorní a máme z nich radost. Nejde vyhrát, jen když se daří, o to je náš dnešní zisk cennější,“ říká Luboš Rob starší, asistent trenéra Motoru Mariana Jelínka.
Máte za sebou odehrané tři čtvrtiny základní části, ve kterých Motor získal 82 bodů a je první. Jak se vám to hodnotí?
Když jsme k týmu 15. října a na 14. kolo základní části přišli my (Marian Jelínek, Luboš Rob a Aleš Kotalík nahradili trenérský tandem Antonín Stavjaňa a Martin Štrba), tak jsme měli na vedoucí Karlovy Vary ztrátu devíti bodů. Teď jsme první, a i když nechci zatím moc hodnotit, jaká byla výkonnost v jednotlivých utkáních, tak musíme být spokojení s postavením v tabulce. Odvedli jsme s týmem kus dobré práce.
Přesto výkyvy ve vaší hře byly.
Určitě ano. S lepšími týmy samozřejmě hrajeme hezčí hokej. Ale s těmi soupeři, kteří hrajou spíš obranný hokej, to někdy není úplně ono a nejsou pak za námi vidět jasné výsledky. Už jsem to říkal hned po zápase, že není umění vyhrávat, když se vám hodně daří, ale je jenom plus umět vyhrát právě takové horší zápasy, jako byl například teď s Přerovem. O to je to cennější, když vyhrajeme, byť hokej není podle našich představ.
To je určitě dobré zjištění. Navíc, když se podobné zápasy v minulé sezoně tolik nedařilo vyhrávat. Z hlediště to vypadá, že si současný tým víc věří a umí otočit i nepříznivý stav či si udržet jednogólový náskok.
Navíc si myslím, že i v takových zápasech se nepostavíme v pěti lidech na modrou do obrany, ale hrajeme dál takový hokej, kdy chceme, aby nás soupeř pod tlak prostě nedostal. Navíc v posledních třinácti nebo čtrnácti utkáních jsme dostali asi jen čtrnáct gólů. Je vidět, že jsme na některých věcech pracovali. Je to vzhledem k play-off pozitivní zjištění.
Které utkání za tu dobu, co jste na střídačce, vás pořád ještě štve?
Vybaví se mi hned jako první domácí zápas s Prostějovem, který jsme prohráli 1:4 a hrubě se nám nepovedl. Hrálo se po přestávce, před svátky jsme chtěli lidem udělat radost, ale bohužel se to nepodařilo.
Na střídačce jste tři. Vy, Marian Jelínek jako hlavní trenér a také Aleš Kotalík. Už jste našli správný rytmus, kdy, kdo a komu dává pokyny?
Lavičce samozřejmě šéfuje Marian, já mám navíc na starosti beky a on útočníky. Z mé a z Alešovy strany jde spíš jen o poznámky, rady k hráčům a hlavní trenér si obstarává důležité pokyny, které patří ke hře a k systému. Na střídačce není zmatek, v tomto máme jasný pořádek, i když se může stát, že tam jsou také nějaké emoce. Ale ty k hokeji patří.
Do vyřazovací části soutěže zbývají ještě necelé dva měsíce. Už si vše sedlo tak, jak má, anebo ještě vidíte ve hře a v systému pořád zásadnější nedostatky?
Určitě jsme ještě všechno nedoladili. Tím, jak pořád přicházejí noví hráči, a někteří tu nejsou až takovou dobu, tak budeme ještě během ledna hledat ideální spojení jednotlivých formací. Ještě tým projde změnami, protože potřebujeme do play-off pět silných pětek.
Kdo z hráčů ze současného kádru vás během dvou čtvrtin, co trénujete, příjemně překvapil?
Teď bych tohle nechtěl moc hodnotit, protože pořád kluky, co přicházejí, ještě poznáváme. Myslím si, že hráče doceníme až tehdy, až uvidíme, jak se budou chovat ve vypjatých situacích. To bude v play-off.
Zlepšila se v této sezoně kvalita první ligy? Když to porovnáte třeba s minulým ročníkem, na který jste se chodil dívat jako divák.
Zlepšila, určitě ano. Přisuzuju to možná právě uzavření soutěže. Teď se mi hokej nezdá tak svázaný tím, že by někdo sestupoval. I ty týmy, které mají mladé kluky, se snaží hrát útočně a snaží se něco vytvořit, aby se ti hráči opravdu něco v hokeji naučili. Taky k tomu například přispěly Karlovy Vary. Ambice má ale letos víc týmů, my, Kladno, Vary a moravské týmy také. Není to tak, že je tu čtrnáct týmů a chce z nich postoupit jeden, nebo dva.
Jaké to je stát na střídačce a trénovat také vlastního syna Luboše Roba mladšího?
Pro mě je to těžší. Řada lidí mi může podsouvat, že mu v některých chvílích můžu nadržovat. Chci být spíš na svého syna tvrdší než na ostatní, ale ta hranice mezi tím je hrozně tenká. Teď je to takové neutrální a chovám se k němu jako k ostatním.
Jak si zatím užíváte roli trenéra?
Nečekal jsem to a ani bych netipoval, že si mě trenér Jelínek vybere k sobě. Užívám si to samozřejmě hodně a uvidíme, jak si to všichni budeme užívat na konci sezony.