Pokud v sobotu hráči Tábora spoléhali na to, že Koudelkovo jméno je jen v sestavě, ale ve skutečnosti nenastoupí, udělali chybu.
Zkušený čtyřiatřicetiletý hradecký útočník nejen že ke svému prvnímu zápasu této sezony opravdu nastoupil, ale během úvodních sedmi minut ho vlastně rozhodl.
Jeden gól Hradce dal a na druhý přihrál, což východočeskému mužstvu v Táboře stačilo na vítězství.
"Je to docela dobrý pocit takhle brzy zjistit, že člověk hokej nezapomněl," hlásil s úsměvem hráč, jenž už několik sezon patří k oporám hradeckého týmu.
Váš návrat na led už na konci října trochu překvapil, podle prvních zpráv jste měl zranění léčit minimálně o dva měsíce déle.
Lékaři vždycky mluví spíše o té horší variantě. Na druhé straně my v tomhle nejsme jako normální lidi (smích), u nás je rehabilitace většinou opravdu kratší.
Byla ve vašem případě dostatečná?
Jsem přesvědčený, že ano, šlacha je přirostlá, hrát můžu.
Co vám na tak brzký návrat řekli lékaři?
Řekli svůj názor.
Hodně se lišil od toho vašeho?
To si nechám pro sebe (smích).
Jak jste se rozhodoval, jestli začít už hrát?
Podle pocitů. Trénoval jsem a šlo to, proto jsem to zkusil i v zápase.
Jak dlouho?
Asi tři týdny.
Prý jste ale ruku ještě šetřil.
To bych neřekl. Je ale pravda, že do mě na tréninku nikdo nemlátil. Ale když jsem sundal ortézu, tak už jsem trénoval všechno. Vystřelit šlo, hrát s pukem taky.
Co hra u mantinelu, na tréninku se jí můžete vyhnout?
Poslední týden jsem si to zkusil, boural jsem třeba do Kádi (smích), ten na tom je podobně (Jiří Kadlec, další zkušený, ještě o čtyři roky starší útočník Hradce - pozn.autora) .
Trenéři vás v průběhu rehabilitace několikrát napsali do zápasu o utkání. Proč?
Měli pocit, že tím z našeho mužstva půjde větší strach. Při zápasech venku to ale moc nefungovalo.
Teď jste ale konečně na cizím hřišti vyhráli.
Za to jsem opravdu rád, protože nám to právě venku nešlo. Z toho, že to vyšlo, mám opravdu radost.
Můžete mít dvojnásobnou, protože jste jeden gól dal a na druhý přihrál.
Jirka Hendrich, který se také vracel po zranění, ale obnovilo se mu a nedohrál, si ze mě dělal srandu, že jsem mohl po třech střídáních skončit, protože jsem měl odpracováno. Vedení jsme udrželi, i když to tak úplně jednoduché nebylo.
A pro vás nebylo moc těžké vydržet hrát po takové pauze celý zápas?
Člověk samozřejmě neví, jak na tom bude, čas na nabírání kondice nebyl. Ruka nebolela, ale únava byla. Naštěstí už trochu ve svém věku vím, jak se silami naložit.
