Jeden z velikánů hokejové historie dobře vnímá hlasy o tom, že už by měl místo dalších pokusů o návrat na led pověsit brusle na hřebík. „Nechci to už znovu moc rozebírat. Připadá mi ale, že lidi vůbec nechápou moji situaci a nevnímají, co říkám. Slýchávám hlasy o tom, proč neskončím nebo zda mám tohle zapotřebí. Já už ale dávno skončil! Profesionálně jsem skončil s hokejem. Teď už vypomáhám jen sám sobě. Moje hokejová kariéra skončila mým posledním zápasem NHL, je uzavřená,“ řekl Jágr v rozhovoru s ČTK.
O návratu na led"Abych to nějak popsal - situace je taková, že trénuju. Ale abych se cítil nějak dobře, to vůbec ne. Když jsem se chtěl dvakrát vrátit, tak jsem se při posledních trénincích zranil. Zatím nemám pocit, že bych tomu mužstvu byl prospěšný. Proto nehraju, to je zhruba tak všechno." |
„Bylo by to jiné, kdybych se vrátil, hrál za nějaký klub, dostával za to peníze a byl nějakým žoldákem, co si hokejem vydělává. Ale tak to není. Nejsem za to placený. Jen pomáhám svému klubu, odkud pocházím a který mi tolik dal. Ale lidi to stejně nechtějí pochopit. Snažím se vrátit něco těm, kteří mi tak pomohli. A také fanouškům. Jestli mi to půjde, to je druhá věc,“ doplnil Jágr. „To jsme ale prostě my... Všichni se pořád tak rádi staráme o druhé místo starostí o sebe,“ konstatoval.
Pro svou situaci našel přirovnání. „Je to, jako kdyby se vrátil známý kuchař z ciziny, kde vařil v nějaké slavné restauraci, zpátky domů a neudělal jídlo rodině. S tím, že už to má za sebou, že skončil. Jak by se na něj asi děti doma dívaly, kdyby pro ně neuvařil?“ řekl Jágr.
Rok, co je z NHL, pro něho nebyl mezi mantinely vůbec šťastný. „Nijak jsem si to nepředstavoval. Věděl jsem, že hokej je těžký. Není to ale jen o hokeji. Něco je jednou tvoje a snažíš se pomoci, jakýmkoliv způsobem to jde. Kdybych se soustředil na to, že budu jen hrát hokej, tak můžu hrát úplně v klidu dalších pět let. Přijdu, rozcvičím se, protáhnu, udělám věci, co jsem si dělal v Americe. A hlavu budu mít zaměřenou jen na to. My však nejsme klub, kde by nám dal někdo něco zadarmo,“ zdůraznil.
I když profesionální kariéru sám v sobě uzavřel, i v takřka 47 letech zůstává aktivním hráčem. „Určitě jsem o tom třeba jako teenager nepřemýšlel, že bych hrál tak dlouho. Na druhou stranu hokej je sportem, kde se ten věk dá trochu obelstít, trošku schovat. A to z více důvodů. Není to jen o rychlosti. Není to, jako když někdo vystřelí a ty musíš zaběhnout co nejrychleji sto metrů,“ prohlásil Jágr.
„Rychlost samozřejmě ztrácíš, ale hokej je specifický v tom, že když budeš chytrý a silný, můžeš tu rychlost nahradit. Třeba předvídavostí, protože víš, kam se třeba puk odrazí. Další věcí jsou tvoji spoluhráči. Rychlost hokeje určuje ten, co má puk. Když s ním umíš hrát a neztratíš ho, je úplně jedno, jak rychle budou jezdit hráči okolo tebe. Problém pak je, když ho ztratíš,“ dodal Jágr.
S motivací problém nemá, byť připustil, že místy bojuje sám se sebou. „Chci se teď hlavně dostat do těch zápasů, pak se uvidí. Je to ale jako s čímkoliv jiným v jakékoliv jiné práci. Člověk, co nikdy nebyl v posilovně a půjde poprvé podruhé, z toho určitě nebude mít radost. Všechno ho bude bolet. Když ale uvidí zlepšení, už se tam i těší. To samé je to pro mě s hokejem. Když je to jen dřina bez výsledku, sotva z toho mohu mít radost. Bolest a dřina mi nevadí, jen je těžké motivovat a donutit sám sebe. Třeba dělat něco hned naplno v té únavě,“ vysvětlil Jágr.
NHL příliš nesleduje. „Moc ne. Jen občas se kouknu na góly, abych trochu věděl, jak se to dělá,“ smál se Jágr. Smeká před velikány, kteří drží krok se současným vývojem nejlepší hokejové ligy světa. „Takový Ovečkin se hrozně zlepšil... Byl to spíš jen střelec, ale dnes je daleko lepším hokejistou, než byl před pěti lety. Klobouk dolů před tím, jak se dokázal přizpůsobit. On si pořád dá ty své góly, ale dnes už dokáže nahrát, něco vymyslet,“ ocenil.
Vnímá, jak v NHL září mladí hráči. „Je to prostě teď takový trend a ti manažeři se v tom vidí. Dřív by si neškrtli malí techničtí hráči, neboť by jich tam bylo jen pár. Bylo by docela zajímavé sledovat, jak by asi dopadl zápas mezi týmem, který by tvořili jen silovější hráči, a mužstvem těch menších rychlých ‚papíráků‘. Kdyby hráli chytře a vyhověli si, možná by to nebyl takový rozdíl a třeba by i vyhráli,“ domnívá se Jágr.
„Ale to samozřejmě žádný manažer neriskne, aby to takhle složil. A než by to udělal, tak by ho vyhodili,“ dodal s úsměvem.
„Jen málokdo jde proti proudu. NHL je byznys, kde se vše dělá pro spokojenost diváků. Diváci chtějí vidět radši třeba i prohru 6:7, než když někoho jejich tým seřeže, hraje po rozích a vyhraje 1:0. Je to něco jiného, tam se jdou lidé prostě bavit. A z těch 20 tisíc lidí na stadionu dost možná polovina ani neví, jak zápas skončil,“ řekl s nadsázkou Jágr.
V minulosti člen prestižního Triple Gold Clubu několikrát přiznal, že s přibývajícím věkem mnohem více doceňuje úspěchy, jichž jako mladší dosáhl. Bilancuje už občas? „Nijak tím nežiju, abych se ohlížel zpátky. Že něco bylo, to teď nikoho nezajímá. Možná pro sebe si člověk vzpomene, že někomu udělal radost, že dělal něco, co mělo nějaký výsledek a byla to ta správná cesta. Ale kvůli tomu ti nikdo přednost na ledě nedá,“ podotkl Jágr.
„Vždy jsem byl ale alergický na to, když jsme hráli a ti starší nám říkali ‚za nás to bylo...‘. Zdůrazňoval jsem si, že tohle nesmím nikdy dělat, až budu v takové roli já. Možná proto pořád ještě hraju, abych se vyvaroval těch spojení ‚za nás‘ a ‚když my jsme tenkrát hráli, tak jsme hráli líp...‘, aby mě něco takového vůbec ani nenapadlo říct. I když je to možná pravda,“ uzavřel s úsměvem Jágr.
