Když se třiatřicetiletý Marek Laš dohodl s mateřským klubem na spolupráci pro sezonu 2020/21, zajásal nejeden třebíčský fanoušek.
Už loňský ročník ukázal, jak moc prospěšný tento hokejový útočník pro tým je. Poté, co v lednu přišel z extraligové Olomouce vypomoci mateřské Horácké Slavii, připsal si v 17 odehraných zápasech celkem 16 kanadských bodů.
Jenže další už nepřidá, v pondělí totiž nečekaně ohlásil konec kariéry.
„Tenhle krok jsem zvažoval už předtím. Někdy víc, někdy méně. Vždycky jsem se ale ještě nějak kousl a pokračoval,“ svěřil se Laš, který v extralize kromě Olomouce působil také v Plzni či Litvínově. „Posledních zhruba deset dnů mě ovšem přesvědčilo, že kvůli mým zdravotním problémům bude asi lepší skončit,“ dodal.
Když jsme spolu mluvili naposledy v květnu, říkal jste, že se cítíte lépe než loni. Co se pak stalo?
Vím, bavili jsme se o tom krátce poté, co skončila nějaká delší pauza, v níž jsem se mohl věnovat kompenzačním cvičením. Jenže pak se během letní přípravy postupně nabalovala zátěž, která je pro vrcholový sport potřeba, a mně se začaly vracet bolesti.
Třebíč udržela kostru týmu včetně Laše, odcházejí Jenáček s Havránkem |
Které přetrvávaly i ve chvíli, kdy jste s Horáckou Slavií vyjel na led?
Přesně tak. Po pár trénincích jsem zjistil, že jsem zpátky tam, kde jsem být nechtěl. Nedokázal jsem si představit, že bych měl v nějaké maximální zátěži a výkonu absolvovat celou sezonu. Proto jsem skončil raději zavčas.
Nezkoušeli vás třebíčští trenéři ještě přemluvit, abyste to přece jen zkusil?
Kdyby to pro ně byla novinka ze dne na den, asi by to zkusili, ale my jsme se o mých zdravotních problémech a možném konci bavili už během suché přípravy, takže to pro ně nebyl žádný blesk z čistého nebe.
Co vám tedy řekli, když jste jim přišel oznámit svoje konečné rozhodnutí?
Přijali ho. Řekli mi, že tím, že jsem jim to oznámil takhle brzy, mají ještě nějaký čas zareagovat na sestavování kádru. Dohodli jsme se v dobrém, za což bych chtěl nejen trenérům, ale celému vedení klubu moc poděkovat. Vyšli mi maximálně vstříc.
Jaké zdravotní problémy vás vlastně trápí?
Jedná se o obě kolena, ramena a záda.
Vašemu současnému stavu předcházelo v minulosti nějaké zranění?
Vůbec ne, žádný úraz jsem neměl. Prostě se to objevovalo postupně. Začal jsem si ukrajovat víc a víc z nějakého, řekněme pocitového komfortu, a pak se ta bolest přenášela i do běžného života. Takhle to bylo zhruba poslední dva roky. Tělo si prostě řeklo, že už má dost.
 |
Kolik bezesných nocí jste musel absolvovat, než jste si dokázal přiznat, že dál už to opravdu nepůjde?
Ty úplně nejintenzivnější myšlenky jsem měl zhruba poslední týden, kdy jsme se po pauze na chvilku vrátili ještě na suchou část přípravy a pak vyjeli na led.
Předpokládám, že zatímco trenéři a fanoušci v Třebíči smutní, vaše rodina se těší, že se jí aspoň budete moct víc věnovat. Nebo ne?
Já myslím, že jsem se rodině dost věnoval i předtím. Manželka mě podporuje, ať už bych se rozhodl jakkoli. Hokej měli doma rádi, chodili se dívat na moje zápasy, takže jim taky bude určitě chybět.
V lednu vám bylo třiatřicet let, plánoval jste si někdy, jak dlouhou kariéru byste chtěl mít?
Podvědomě jsem si vždycky říkal, že možná symbolicky, když už mám na dresu devětatřicítku, bych mohl končit v devětatřiceti. Jenže realita je bohužel jiná.
Mluvil jste o tom, že vaše zdravotní problémy přicházely tak nějak postupně. Přemýšlel jste, zda se dalo dělat něco jinak?
Jasně, že jsem uvažoval, kde jsem asi udělal chybu.
Marek LašNarodil se 24. ledna 1987 v Třebíči, kde v sedmi letech začal s hokejem. V mateřské Horácké Slavii si také připsal svůj první start v A-týmu v sezoně 2004/05. O dva roky později už mu ale první liga začala být těsná, proto odešel za nejvyšší domácí soutěží do Plzně. Během své kariéry v extralize následně vystřídal také dresy Litvínova a především Olomouce, kde strávil téměř šest sezon. V loňském ročníku se potom právě z Hané vrátil do rodné Třebíče. Ještě v květnu plánoval, že za ni odehraje nadcházející sezonu Chance ligy, ovšem kvůli zdravotním problémům se nakonec rozhodl svoji profesionální kariéru ukončit. |
A přišel jste na něco?
Ne, protože ono to taky může být dané skladbou těla a kloubů. Takže i když třeba trénujete stejně jako váš spoluhráč a děláte věci úplně stejně, tělo může reagovat jinak. Zkrátka jsem nepřišel na nic, v čem bych mohl během své kariéry udělat něco jinak. Přijal jsem to jako skutečnost.
Jak byste popsal svoje pocity poté, co jste řekl definitivně, že končíte? Byl to smutek, úleva, nebo třeba nejistota směrem k budoucnosti?
Nejprve přišel splín, že končí něco, co člověka baví a vždycky bavilo. Ale pak jsem ho rozehnal vzpomínkou na bolesti, které mě provázely poslední měsíce. V tu chvíli splín odešel a naopak přišla úleva, kterou jste také zmínila.
Co bude dál, už jste přemýšlel, jakým směrem se vrhnete? Plánujete zůstat dál u hokeje?
Spíš ne, i když kdo ví, možná se k němu časem nějakým způsobem vrátím. Každopádně teď řeším varianty mimo hokejové prostředí.
Takže by z vás mohl být brzy například pan podnikatel?
(delší dobu váhá) Ani podnikání se nebráním, ale teď spíš plánuju budoucnost ve formě zaměstnaneckého poměru.
Konkrétnější asi nebudete, že?
(usmívá se) Jsou to věci, které aktuálně řeším, takže konkrétní být opravdu nemůžu.
Tak mi aspoň prozraďte, jakou školu jste dodělal?
Jsem vystudovaný inženýr ekonomie.
