Užil si Roman Turek Vánoce?
Vždycky se na ně těším. Zvlášť, když jsme měli malé děti. Ale pořád mám rád pohodu a klid, když si ho člověk umí udělat. Ráno se pustí televize a celý den koukáme na pohádky. Na Štědrý den se vždycky sejdeme se sousedy a známými, dáme si společný punč, pak jdeme celá rodinka i se psem na procházku a potom se už začíná připravovat večeře. Na Boží hod jezdíme za rodinou manželky a na Štěpána pak do Strakonic k naší rodině. Po těch dvou dnech se ale už vždycky docela těším, až skončí to válení, protože je hrozně těžké se o svátcích k něčemu donutit.
Jaký byl pro vás uplynulý rok?
My to spíš dělíme na hokejové sezony než na kalendářní roky. Když to vezmu od ledna do dubna, tak si myslím, že bychom mohli být spokojení, protože se nám povedlo dojít do baráže o extraligu. To byl náš cíl, bohužel jsme ji nezvládli až do konce. To už jsme ale hodnotili mockrát. O této sezoně si myslím, že zatím docela šlape. Jsme na druhém místě tabulky, máme úžasnou návštěvnost, ale pořád ještě hledáme tu správnou hokejovou pohodu. Už vidíme na trénincích, co noví trenéři po hráčích chtějí, teď už zbývá to jenom přenést do zápasů. I když to samozřejmě chvilku trvá. Víme, že někdy to herně není ono, ale bodově jsme tam, kde jsme si představovali.
Když se ještě vrátíme do dubna, za jak dlouho z vás vyprchalo zklamání z nepostupu do extraligy?
Kdyby záleželo čistě na mně, tak se s tím člověk vypořádá rychleji. Když jsem hrál, taky jsem se musel se špatným zápasem vypořádat hned, abych byl použitelný do dalšího. Ale vzhledem k tomu, že jsem ještě dlouho potom baráž pořád rozebíral třeba s kamarády a každý se ptal, proč jste nepostoupili, tak se mi to pořád vracelo a oživovalo.
Jezdíte po celé republice, jaké jméno má Motor mimo jih Čech?
Jsem dost překvapený, kolik amatérů, kteří do hokeje moc nevidí, se mě na Motor ptá. Že to tady u nás funguje a že na zápasy chodí tisíce lidí. Povědomí o klubu je u lidí z jiných měst po celé republice veliké, a to i díky médiím. Hlavně se píše a mluví o velkých návštěvách a ti lidé si to přečtou a ví, že za sebou už máme nějaké úspěchy. Vnímáme, že Motor znají po celé republice.
Vy jste s delegací ve Vatikánu předal dokonce papeži Františkovi dres Motoru. To je také výborná reklama pro klub, že?
Nejen to, ale i nepopsatelný moment. Samozřejmě bych setkání s papežem přál i jiným lidem, kteří by z toho měli asi ještě větší zážitek. Až přímo na místě jsme se dozvídali, jak setkání bude vypadat, ale už jen tam být je neuvěřitelný pocit. Jsem rád, že se to za klub i za Arpidu povedlo. Je to krásná vizitka.
Teď z druhé strany. Slýcháváte také fámy, které se mezi fanoušky šíří? Třeba o tom, že Motor do extraligy postoupit nechce.
Tyto věci se ke mně dostávají. Vyptávají se na to také naši partneři. My to pak musíme vysvětlovat, nad tím nemůžete jen tak mávnout rukou. Že nechceme postoupit, už tu lidem vysvětlujeme spoustu let a pořád jim říkáme, že je to nesmysl a že postoupit chceme. Slyšel jsem, že baráž vypustili hráči, protože by si tu v extralize nezahráli a podobně. Není to samozřejmě pravda, ale tak to prostě mezi lidmi chodí. Teď je ale od toho klid, jsme druzí a vypadá to, že do extraligy teď zase chceme.
Od roku 2013, kdy jste znovu zakládali klub v Českých Budějovicích, už máte „rozjetou“ pátou sezonu. Udělal byste dnes něco jinak?
Jestli bych do toho vůbec šel znovu (směje se). Samozřejmě, že by se našla řada věcí, které šly dělat jinak, protože všichni jsme do toho tehdy šli bez zkušeností. První sezony byly opravdu rozjíždějící, všechno pro nás bylo nové. Tam bychom mohli udělat něco lépe, ale zrovna teď si na žádnou konkrétní věc nevzpomenu. Je mi ale jasné, že až si to lidé přečtou, tak si řeknou, že sami vědí o desítkách věcí, co bychom měli zlepšit. Určitě se ale jde pořád zdokonalovat.
Tento rok byl v Motoru zajímavý na události. Nepopulární byla říjnová výměna trenéra Antonína Stavjani za Mariana Jelínka.
Vedení má zodpovědnost za chod klubu, trenéři zase za tým. A my museli nějak reagovat na danou situaci, ve které jsme opravdu nebyli spokojení se začátkem sezony. Vyhodnotili jsme to tak, že nebudeme čekat třeba až na leden, protože pak by už bylo strašně málo prostoru něco s mužstvem udělat. Proto rozhodnutí padlo skoro ze začátku sezony, aby nový kouč stihl s týmem udělat to, co uzná za vhodné, protože on je zodpovědný za výsledky.
Máte pořád, jak se říká, „nemoc z povolání“ a při zápasech více sledujete práci brankářů?
Ano, sleduju hlavně obě brankoviště a mám o tom větší přehled, než když někdo udělá chybu ve středním pásmu. Když dáme gól, tak ho většinou vidím až na kostce, ale když se hraje okolo naší brány, tak se snažím sledovat pohyby gólmana ještě před samotným zákrokem.
Motor má jednu z nejlepších brankářských dvojic v první lize. Petr Kváča i David Gába si drží vysoký standard, co na jejich výkony říkáte vy z pozice bývalého brankáře?
Třeba David tuhle sezonu začal výborně. Když Petr odletěl na kemp do Ameriky, tak na Davidovi ležela odpovědnost za post jedničky, on s tím tolik nepočítal, ale zvládl to. Psychika mu hodně pomohla, teď ví, že to zvládne a mužstvo se na něj může vzadu spolehnout. Já si třeba nevybavuji jediný zápas, který by nám vyloženě gólmani prohráli. Ano, oba měli horší i výborné zápasy, ale jsou to stálice, i když s nimi musíte pořád pracovat. Zatím jsme s nimi spokojení.
Roman Turek (47 let)Vizitka Rodák ze Strakonic je dnes prezidentem českobudějovického prvoligového Motoru a bývalý skvělý brankář. Osm sezon hrál v nejprestižnější lize světa v NHL, kde nastoupil k 350 zápasům. Působil v týmech Dallasu, Calgary a St. Louis. V roce 1999 vyhrál s týmem Dallas Stars Stanley Cup. Za tuto sezonu získali Roman Turek a Ed Belfour (tehdejší jednička Dallasu) cenu William M. Jennings Trophy. V reprezentaci odehrál Turek 51 zápasů, v roce 1994 vyhrál Zlatou hokejku pro nejlepšího českého hokejistu. S národním týmem vybojoval v roce 1996 zlaté medaile. V roce 2010 ukončil kariéru. Je ženatý, má dvě dcery a syna. |
Navíc se na hostování v Havířově výborně chytil další brankář Motoru Ondřej Bláha.
Rozchytal se parádně. Pořád ještě nemáme pevné datum, kdy by se Ondra k nám měl vrátit. Ale stále platí, že teď máme tuto brankářskou trojici.
Stačíte ještě při práci ve vedení Motoru i trénování brankářů sledovat ostatní hokejové soutěže v jižních Čechách? Například, jak si vede váš mateřský klub ze Strakonic v krajské lize?
Výjimečně se vyjedu podívat na nějaký zápas. Stačí mi to, když jezdíme ven na naše utkání. Nižší soutěže tedy sleduju jen výsledkově. Třeba vím, že rodné Strakonice teď vedou tabulku, ale naposledy jsem tam byl, když jsme tam hráli v přípravě přátelák s Plzní.
A vybavily se vám vzpomínky na strakonický zimní stadion?
Samozřejmě, že ano, vždyť jsem tam s hokejem začínal. Stejně to mám i v Písku, kde jsem byl dva roky na vojně.
Jak jako bývalý hráč vnímáte nové letošní nařízení od svazu, které zakazuje při utkáních fanouškům pokřikovat vulgární výrazy na hráče či rozhodčí?
Je to něco nového, lidé si na to musí zvyknout. Fandění to do jisté míry omezuje. Ale chápu, když fanoušci hodně sprostě křičí na hráče i rozhodčí a přitom je na stadionu spousta dětí, tak je to špatně a pokutovat se to má. Ale dělat vědu z každé „krávoviny“ také není dobré. I proto se nedivím fanouškům, že jsou z toho rozhořčení, protože oni nemůžou celý zápas křičet jen Motor, do toho! Občas se neudrží, to je normální, nemá cenu klub trestat za to, když je na stadionu transparent s hrubším výrazem. Má to dvě roviny, ale hlavně by se měla přísněji trestat neukázněnost fanoušků.
Například házení piva?
Přesně tak. Když třeba na střídačku nebo na rozhodčí létají předměty, tak to je fakt nepříjemné. Jako hráč jsem to na různých stadionech také zažil. To by mělo ze stadionů zmizet, ale nemyslím si, že je nutné trestat trošku vášnivější fandění nebo ty transparenty.
V NHL, kde jste hrál, se nenadává na soupeře?
Tam fandění funguje trochu jinak. Nezažil jsem, že by si chtěl třeba někdo po zápase počkat na hráče, něco na něj házel nebo že by na něj plival na střídačce, to tam opravdu nebylo. Ani na mě nic nepřilétlo, i když tam občas někdo vyskočí a zabuší si do plexiskla.
Co si přejete, samozřejmě kromě postupu do nejvyšší soutěže, aby se vám v roce 2018 ještě povedlo?
Těší mě, že za ty čtyři roky se udělal obrovský pokrok ve spolupráci s městem a krajem. To tady v minulosti nebylo. Ale stále si myslím, že máme pořád o čem mluvit. Například o hale. Kdyby se povedlo ji upravit, rozšířit ji, aby měli diváci větší komfort, zlepšit zázemí pro hráče a podobně. O tom se společně bavíme, hledají se cesty, aby to šlo udělat. Dříve se například o takových věcech nemluvilo vůbec. Jasný a velký cíl je extraliga, ale že bych měl podobně stejně velký, jako například stavbu nového stadionu na zelené louce, to nemám. Mám radost i z těch partnerů, kteří s námi tehdy do toho šli od začátku, doteď je to neomrzelo a zůstali s námi. Navíc se nám daří získávat stále nové.
Generální manažer a váš kolega Stanislav Bednařík ale zmiňoval, že někteří sponzoři jsou už nervózní a říkají vám, že už by se mělo konečně do extraligy postoupit.
Ano, hodně se s nimi o tom bavíme. Partneři cítí, že chceme postoupit, a proto my pořád hledáme cesty, aby to už klaplo. Je tu také otázka, dokdy bude první liga bavit lidi v hledišti. Teď sice chodí, ale pak přijde zlomová sezona a oni si řeknou, že oni zase nepostoupili, tak už permanentku nekoupím a chodit na Motor nebudu. Neříkám, že to přijde hned, ale stát se to může.
