„S rodinou jsme si řekli, že už chceme být doma. A jelikož v Pardubicích, kde žijeme, o mě zájem nebyl a první liga se nikde poblíž nehraje, dohodl jsem se s Brodem,“ svěřil se šestatřicetiletý bývalý obránce Pardubic, pražské Slavie, Komety Brno či Hradce Králové.
Zlákala vás vize brodského klubu, který se netají postupovými ambicemi?
Přiznávám, že postoj vedení se mi strašně líbí. A šance na postup tady určitě je. Viděl jsem kluky už loni, když hráli se Vsetínem, takže taky vím, že jim postup utekl o fous.
Už tehdy jste se přijel na Brod podívat s vidinou možného příštího angažmá?
Ne, šlo o úplnou náhodu. Zrovna jsem byl poblíž s kamarádem a věděl jsem, že se hraje, tak jsme vyrazili. Ani ve snu by mě tehdy nenapadlo, že budu v příští sezoně hrát právě v brodském dresu. V té době jsem řešil zahraniční angažmá.
Nakonec jste ale upřednostnil přání rodiny...
Přesně tak. Mám dvě děti a musím tedy koukat na to, co si přejí i ony a manželka. Ustoupil jsem, protože jsem si uvědomil, že sice hokej chci hrát pořád, ale nestojí mi za to, abych kvůli němu třeba delší dobu neviděl rodinu.
V Košicích jste zůstat nechtěli?
Jako město je to moc pěkné, líbilo se nám tam, ale po hokejové stránce to nebylo takové, jaké jsme si já nebo vedení klubu a spoluhráči představovali. Panovala tam hodně špatná atmosféra. I proto se teď těším do Brodu, protože vím, že tady loni byla naopak super parta. A já chci mít z hokeje zase radost. Je to věc, která mě celý život baví.
Rozumím, ale přece jen, neberete to vnitřně tak trochu jako degradaci? Jít po tolika letech strávených v extralize až do druhé ligy?
(chvilku váhá) Těžká otázka. Samozřejmě, že každý by nejraději hrál extraligu, ale jedna věc je chtít a druhá, jestli je o vás zájem. A o mě Pardubice nestály ani na zkoušku. Což mě trochu mrzí. Nicméně život jde dál, já už ve druhé lize kdysi hrál. A uvidím, co nového mi přinese teď.
I v Brodě už jste před několika lety působil...
Jo, už je to možná nějakých jedenáct nebo dvanáct let. Letí to. Tehdy jsem byl ale v jiné situaci, teď jsem na prvním tréninku kolem sebe viděl samé mládí. (směje se) I když jsou tady i dva kluci, které znám už z dřívějška.
Předpokládám, že mluvíte o Miroslavu Třetinovi a Lukáši Endálovi...
Přesně tak. Věřím, že dohromady uděláme nějaký pořádný úspěch. Kdo mě zná, ví, že se vždycky snažím pomoct. Nejsem typ, který by po někom křičel a dělal dusno. Naopak, jsem šťastný, když je v týmu pohoda, protože vím, že skvělá parta dokáže udělat výsledek, který by kolikrát ani ti nejkvalitnější hokejisti nezvládli.
Na ledě ale působíte jako pořádný bijec. Obrázek, kdy se v zápase s někým perete, není ve vašem případě ničím neobvyklým. Vyhledáváte tyhle situace?
Ne, nepotrpím si na ně. Jen se vždycky snažím vybojovat vítězství, k čemuž někdy prostě patří i bitky. Ale že bych jezdil po ledě s cílem někoho řezat, to určitě ne. Já chci hrát hokej. A když budu na konci sezony spokojený, tak je jedno, jestli dostanu o nějakou tu ránu navíc.
Na co se s výhledem na novou sezonu v Brodě těšíte nejvíc?
Na to, že bychom měli hrát v tabulce nahoře. Určitě nás čeká spousta zajímavých zápasů. Na rozdíl od první ligy tady o něco půjde. Tam bude po uzavření soutěže spíš víc utkání bez náboje.
