„Když něco potřebují z výstrojí a s hokejkami, obracejí se i na mě. A já to pak s kustody řeším,“ vysvětluje zkušený bek s dlouholetými extraligovými zkušenostmi svoji pozici v týmu. „Doufám, že jsou kluci spokojeni.“
Domácí šampion z roku 2008 s pražskou Slavií, jenž bude na Silvestra slavit nejen příchod Nového roku, ale také své osmatřicáté narozeniny, totiž ve vrchlabském klubu zároveň zastupuje dodavatele hokejového vybavení, u kterého je zaměstnán.
Hokej se zaměstnáním Vašíček spojuje už druhou sezonu, v té minulé pomáhal Havlíčkovu Brodu do 1. ligy, na jaře jim k tomu v kvalifikaci chyběl jediný gól. Letos je zkušený matador v podobné situaci ve Vrchlabí, kam v létě přestoupil. A se svojí tradiční zarputilostí je v týmu, jenž svoji druholigovou skupinu zatím vede, hodně vidět.
Vedení vyhlásilo útok na postup, začátek soutěže tomu odpovídá. Neměl jste z toho větší obavy?
Je to ale zatím jen začátek a obavy jsem měl spíš z toho, že se od nás čeká, že budeme od začátku soutěž vést o parník. Tak jednoduché to ale není. Tým se dával dohromady postupně, je nás v něm dost nových. Že to takhle šlape, je jedině dobře. Na druhou stranu stanovený úspěch, kterým je postup, je strašně daleko a zajíci se počítají až po honu. Uvidíme až po konci sezony, jestli si o ní budeme moci říct, že byla úspěšná.
V podobné situaci jste byli i v minulé sezoně v Havlíčkově Brodě. Nakonec vám ke splnění cíle chyběl jediný gól.
Je to škoda, protože tým šlapal výborně, ale bohužel se to zhatilo tím jediným gólem, který jsme v posledním zápase s Porubou chvíli před koncem dostali.
Lépe, než jsme čekali, ale je jen začátek, zní z VrchlabíPři plánech na novou sezonu otevřeně řekli, že jediným cílem je postup, což často na soupeře působí jako červený šátek na býka. Avšak v přípravě tomu neodpovídaly nepříliš vydařené výsledky a někdy ani výkony. Přesto hokejové Vrchlabí v úvodu sezony své předsevzetí naplňuje. „Funguje to lépe, než jsme bezprostředně před sezonou čekali, ale je to jen začátek,“ říká s úlevou jednatel klubu a jeho sportovní manažer Jiří Jakubec, „sedlo si to všechno naštěstí rychle.“ Přitom Jakubec nijak neskrývá, že po letních změnách a vyhlášením cíle postupu, byl tým oproti minulým sezonám v nové situaci: „Ocitli jsme se pod vnitřním tlakem, navíc v přípravě to z naší strany rozhodně zářivé nebylo. Naštěstí jsme měli hroznou kliku, že jsme chytli začátek a zatím se nám to daří držet.“ Vrchlabí vyhrálo prvních pět zápasů. Pak sice nečekaně na svém ledě podlehlo nyní posledními Letňanům, ale zbývající čtyři utkání mu už zase patřila. Výsledkem je první příčka v tabulce skupiny, a tedy výhodný odrazový můstek do další části sezony. „Bereme to tak, ale pokud chceme splnit náš cíl, bude cesta ještě hodně dlouhá.“ Klub z Krkonoš před sezonou získal výraznější podporu svého nedávného hlavního mecenáše Petra Dědka a s ní by se rád vrátil do 1. ligy, kterou několik sezon hrál. V létě proto poměrně výrazně obměnil kádr. „Myslím si, že je velmi kvalitní, i když jsme nešli cestou, že do něj nakoupíme jen hráče, kteří mají zkušenosti z vyšších soutěží. To by sice šlo, ale bylo by to o jiných penězích,“ vysvětluje manažer. V týmu tak dostali šanci i mladí, kteří před sebou mohou mít slušnou kariéru. „Asi není náhodou, že Voženílka si vzali rovnou do extraligy, Havránek s Muškou ji také jezdí hrát. To by dříve nebylo možné,“ říká Jakubec. Jednou z mála výjimek je obránce Jiří Vašíček, dlouhá léta extraligový hráč. „Klobouk dolů, co pro nás odvádí jak na ledě, tak v kabině, je pro mladé ohromným příkladem,“ těší manažera. |
Vy jste se do sestavy vrátil až těsně před koncem kvalifikace, protože jste z ní uprostřed sezony vypadl kvůli operaci ruky.
Nechal jsem se přemluvit na poslední dva zápasy a můj výkon určitě nebyl optimální. Dlouhá pauza se na tom podepsala a nemohl jsem hrát svůj hokej, na který jsem zvyklý. Hodně mě to mrzelo hlavně kvůli klukům, kterým jsem chtěl pomoci do vyšší soutěže. Já už sice ambice hrát první ligu moc nemám, ale strašně mě to mrzelo kvůli nim.
V případě postupu byste s nimi do 1. ligy nešel?
Byl jsem rozhodnutý, že pokud se postoupí, že odejdu do jiného klubu. Pro mě už totiž nemá smysl, abych první ligu hrál. Tam by se podle mě měla dávat šance mladým a starší hráč by tomu měl dodávat zkušenost. Navíc já chci hokej už skloubit s prací a nechci být jen vyloženě hokejovým profesionálem.
To se vám daří ve Vrchlabí, pro které zároveň zajišťujete vybavení. Byla to důležitá okolnost při volbě angažmá?
Hlavně výhodná pro obě strany. Já mohu skloubit hokej s prací, v čemž mi Martin Střída vychází maximálně vstříc. Naše firma s Vrchlabím spolupracuje a já to tak mohu spojit.
Zaměstnání vedle hokeje jste se začal věnovat po předminulé sezoně, kterou jste poprvé v kariéře odehrál v zahraničí. Už jste se nechtěl vrátit k čistě profesionálnímu hokeji?
Nabídky, které přišly, byly spojené s tím, že bych musel jít sám, a kdyby s rodinou, tak by to bylo komplikované. Syn tehdy před sebou měl poslední rok školky a ten už je povinný, dcera šla do deváté třídy a manželka už také chtěla být doma. A život není jen hokej, po dohodě s rodinou jsme se rozhodli takto. Myslím si, že dobře, protože i když jsem v práci začínal vlastně od nuly, tak jsem zůstal v hokejovém prostředí a můžu si u toho ještě zahrát. Navíc se nám daří.
Dokonce tak, že jste s Havlíčkovým Brodem podruhé v kariéře, po titulu se Slavií, vyhrál ligu a máte vlastně titul. Jak vzpomínáte na ten jediný opravdový mistrovský?
Samozřejmě rád, stejně jako jsem rád za loňský výsledek až na kvalifikaci. Sice to byl vlastně druhý, ale já hodně vysoko řadím druhé místo s Kometou před šesti lety. Tenkrát nám nikdo nevěřil a my jsme došli až do finále. Věřím, že kdybychom měli zdravé hráče - i když se samozřejmě na kdyby nehraje -, že bychom Pardubice ještě víc potrápili a došli až na vrchol. Tenkrát se v Brně začalo formovat jádro mužstva, které to později až nahoru dotáhlo.
Jako obránce jste letos velmi produktivní a shodou okolností i střelec zatím posledního vrchlabského gólu, kterým jste při power play pečetil víkendovou výhru nad Jabloncem. Jak si to užíváte?
Tak to poslední byla spíš náhoda. (smích) Moje úloha vždycky byla v defenzivě, hlavně dobře bránit, aby tým nedostával góly. Když se k tomu přidá to, o čem jste mluvil, jsem rád, ale osobní statistiky už pro mě nejsou vůbec podstatné. Hlavně abychom šlapali jako tým, dělali radost lidem a na konci sezony si mohli říct, že jsme splnili to, co se od nás čeká.
Čeká se toho od vás jako týmu hodně, není to moc zavazující?
Já jsem spíš rád, že jsem v týmech, jako byl loni Havlíčkův Brod a letos Vrchlabí, které chtějí o něco hrát. V tomhle jsem měl v kariéře štěstí, vždycky jsem byl v týmech, které měly ambice a chtěly být co nejvýš, vždycky jsem se pohyboval nahoře.
Avšak jediné zahraniční angažmá před dvěma lety moc nevyšlo, jak na Košice vzpomínáte?
Bylo to pro mě něco nového, Košice jako město se mi líbily, ale bohužel jsem přišel v sezoně, kdy uvnitř klubu nepanovala ideální atmosféra a projevilo se to na výsledku. Když si na to vzpomenu, trápí mě to, protože jsme tam měli vyšší ambice. Nesplnili jsme je a já jsem od sebe také čekal víc, ale někdy to tak je.
V sobotu jedete na derby do Trutnova. Už jste pochytil vzájemnou rivalitu obou týmů?
Měl jsem tu možnost, hráli jsme spolu v přípravě a máme za sebou zápas u nás. Pár derby jsem už zažil a rovněž hodně prestižních pro obě mužstva. Moje zkušenost je ta, že úspěšný je ten, kdo tomu dá víc. A věřím, že když budeme hrát na sto procent, že budeme úspěšní. A věřím, že kvalitou bychom mohli být trochu výš.
