Vlček hrál 800. zápas. Odejde, až mu hokej nepůjde

Plzeň - Hokejový Zátopek, tak jednou plzeňského obránce nazval jeho tehdejší spoluhráč David Pospíšil. „Běží strašně dlouhou trať, a moc dobře.“ V hokejové kariéře včera Ivan Vlček doklusal k metě 800 zápasů v nejvyšší soutěži. Víc nikdo neodehrál. Před začátkem utkání dostal od vedení týmu dres s číslem 800 na zádech, dárkový koš a taky soudek piva. „Ten zůstane v kabině, to je záležitost hráčů,“ říkal rekordman s úsměvem.

Mezi legendy Vlček vstoupil už před dvěma lety. Tehdy překonal rekord Tomáše Jelínka, který odehrál 697 utkání. Jako první v historii pokořil i hranici sedmi set startů.

Stejně jako před dvěma lety ho ale ani včerejší rekord nikterak nevyvedl z míry. „Necítím, že bych dokázal něco výjimečného,“ tvrdí devětatřicetiletý bek.

V jubilejním zápase sice neskóroval, ale ani nechyboval. Ve druhé třetině zůstal chvíli ležet po srážce s budějovickým Mrázkem na ledě za brankou. O chvíli později už usměrňoval Brože, který najížděl do gólmana Šmída. Lidé na jeho počest skandovali: „Tisíc! Tisíc!“ Úctyhodnou hokejovou porci ukrojil v jediném dresu. Osmnáct sezon v Plzni přerušil pouze v polovině devadesátých let minulého století ročním angažmá ve finském Kuopiu. „Mohl jsem zůstat i další sezonu, ale myslel jsem, že s Plzní v extralize můžeme udělat velký úspěch.

Nakonec jsme se ani neprobojovali do play-off, což považuji za jedno z největších

Kdo odehrál nejvíc zápasů v hokejové lize

Ivan Vlček (Plzeň) 800
Rudolf Suchánek (Budějovice) 798
Robert Kysela (Kladno*) 740 Ladislav Lubina (Pardubice) 736
Petr Folta (Havířov) 704

* Robert Kysela hraje za Kladno první ligu, ostatní jsou aktivními extraligovými hráči.

hokejových zklamání.“ V nejvyšší souteži si zahrál poprvé v sezoně 1983/84. „Vrátil jsem se z vojny a trenéři Vrabec se Stelšovským mě v předposledním utkání základní části postavili v Pardubicích. Prohráli jsme 4:8, oba kouče odvolali a Plzeň nakonec hrála baráž o udržení v první lize.“

V devětatřiceti letech Vlček mačká u mantinelu soupeře, kterým by mohl dělat tátu. Mladíky, kteří z extraligy po desítkách prchají za štěstím do zámoři, bere s nadhledem.

„Povahově jsou samozřejmě jiní než já před dvaceti lety. A možnosti jsou nesrovnatelné. Kdybych se já mohl ve třiadvaceti sebrat a odjet do Ameriky, udělal bych to.“ Život v kolektivu, o půl či celou generaci mladším než je on, navíc Vlčkovi pomáhá. Necítí, že stárne.

„Kdybych chodil do práce mezi padesátileté chlapy, zbláznil bych se.“ Hokejový život ho ušetřil vážnějších zranění, ale v minulé sezoně se na něj při léčení zlomené kosti v obličeji dotahoval českobudějovický zádak Rudolf Suchánek. Proti němu nastoupil včera.

„Chtěl jsem se uzdravit, ale ne kvůli nějakému primátu v číslech. Kdyby mě Suchánek předstihl, nic by se nestalo.“ Teď je dělí dva zápasy. Když přišel Suchánek plzeňskému bekovi popřát, řekl: „Jsem si jistý, že tě nikdy nepředhoním.“ Vlček ho ujistil, že k tomu jednou určitě dojde.

Občas Vlček na ledě vyslechne, jak na něj křičí „dědku“. Přechází to. Neprozradí, kdy skončí s aktivní kariérou. „Až mně hokej nepůjde, odejdu. To platí stále.“ A co potom? „Když je člověk celý život spjatý s hokejem, nejde ta pouta zpřetrhat.

Chci zůstat, ale sám zatím nevím, zda jako trenér nebo něco jiného,“ říká vyučený dřevomodelář.

V Rokycanech u Plzně, kde s rodinou bydlí, hraje jeho sedmnáctiletý syn Lukáš. V jednom dresu s ním otec nenastoupí. „V Rokycanech mě přemlouvali, abych tam zakončil kariéru. Ale druhá liga, to není soutěž pro mě. Nemám to zapotřebí.“

Před zápasem s Českými Budějovicemi, který byl pro Ivana Vlčka z Plzně osmistým v nejvyšší soutěži, předává pamětní dres generální sekretář plzeňského celku Zdeněk Haber

Plzeňský jubilant Vlček při zápase s Českými Budějovicemi