Sport a umění nejsou zrovna příbuzné zájmy. Sičákovo spojení však bylo celkem přirozené. „Před dvanácti lety jsem od babičky kupoval statek na jihu Čech, kam jsem dříve jezdil. Vídal jsem tam nádherné velké obrazy, které jsem s ním získal. Když jsem statek po čase sám prodával, tak jsem si ty krajinky nechtěl nikam věšet. Spíš jsem zvažoval, že bych je prodal,“ začíná příběh.
Je třeba se nebát a utratit za kvalitu klidně sto tisíc korun. Je to jako se zlatem, které se dá do sejfu. Obraz se pověsí na zeď a hodnotu neztrácí, naopak. Výběr je důležitý.
