Viditelně zklamaný Milan Černý chtěl jako ostatní členové realizačního týmu a jako hráči českobudějovického klubu letos být ve finále, které včera v Praze skončilo.
Jako asistent trenéra byl u týmu, který vyhrál základní část a dosáhl na onu medaili. Nyní je zatím bez místa. "Nečekal jsem to, ale je to osud asistentů," říkal už bez stop stresů z bitev.
V Českých Budějovicích byl v posledních čtyřech letech jako kouč juniorů a asistent Josefa Jandače u A-týmu.
Pokud měl hodnotit část svého života na jihu Čech, byl nadšený a upřímný. "Byly to čtyři perfektní roky. Poznal jsem tu skvělé lidi," uvedl. Pamatuje si, jak Jaroslav David tehdy hledal kouče, jak se klub stavěl na nohy. "A pak už to byla jen paráda, výjimečné roky."
Měl to štěstí být u toho, jak řekl. U vzestupu klubu, který dobře poznal. "Když jsem sem šel, slyšel jsem i něco negativního," popisoval.
"Ale nemůžu říct půl křivého slova. Bylo to tu pro mě o hokeji, ve kterém jsem se mohl zdokonalovat."
Slušný hokej s juniory a výborné výkony prvního mužstva, u kterého byl vlastně tři sezony. Dvě pomáhal při trénincích, třetí byl oficiálním asistentem.
Líbí se mu i město. "Jihočeši si možná ani neuvědomují, kde žijí," přemítal. "Tady je náměstí a hned vedle voda. Všechno je tu po ruce."
Našel tu známé, se kterými chodí i na pivo. Mladé i starší. A nepočítá s tím, že by na ně hned zapomněl.
"Ale člověku to dochází až teď, kdy přemýšlí, co bude dál," prohodí. "Když to shrnu, nemůžu říct vůbec nic špatného. Od prvního do posledního dne tady."
Míní, že by měli být Jihočeši více hrdí na to, jak tady žijí. Na kole projedou celé město a nenadřou se. Navzájem se znají a vyhoví si. "Ten život tady je tak příjemný a v klidu, že to možná svádí k menším ambicím," pravil.
Trenéra Josefa Jandače poznal už v minulosti. "Bral na sebe tady dobrovolně velký tlak, který přináší ohromné nároky na psychiku," hodnotil. "Je tam spousta rozhodnutí, co ovlivňují další vývoj."
Když má ale říci, zda kouč Jandač někdy vybuchnul nebo jestli moc nadával, nechce zajít do podrobností. "Pokud už kdy něco bylo, rychle to odeznělo a problém netrval dlouho."
Spíš si vybavil, jak byl Josef Jandač přístupný k informacím, jak je vnímal a neodmítal něčí názor.
Spousta pozitivního, to převládalo. U mužstva i mezi trenéry a ostatními členy týmu. "Ta moje práce tady byla s respektem k tomu, co se nastartovalo už dřív," říkal dále. "Jsem rád, že jsem byl součástí té bandy, a teď odcházím s čistým svědomím."
Poslední sezonu považuje za pohodovou, úžasnou. "To jestli se povede zažít jednou za život," shrnul. HC Mountfield, to je i jeho svět.
