"Zase hrajeme agresivní hokej jako v minulé sezoně. Napadáme, hrajeme do těla, chodíme do brány. Žádný trenér nebude šťastný, když jeho tým dostane pět gólů, ale pokud je na konci vítězství, je to příjemnější," ulevil si Šlégr.
Za 14 dnů jste měl usednout v poslanecké lavici, místo toho jste na trenérské. Není to bláznivý obrat?
Je to zajímavé, když se člověk nad tím zamyslí. Vždy si vzpomenu, jak všichni říkali, že teď už tam budu sedět a já to komentoval slovy, že to nikdo nemůže dopředu vědět. A vidíte, dneska je to úplně jinak. Měl jsem pravdu (smích).
Hloubali jste nad příčinami, proč Litvínov v úvodu sezony nešlapal?
To je vždy spíš psychického rázu. Mužstvo se dostalo do situace, že mu nic nešlo. Na to není žádný recept. Musí si samo uvědomit, že má změnit spoustu věcí. Ne těch velkých, ale malých. Začít od každé přihrávky, každé střely. V jednoduchosti je krása. Mužstvo to pochopilo, proto teď dvakrát vyhrálo.
Litvínov zase začal bodovat. Co jste změnili v tréninku?
Třeba při střelbě, když hráči udělají oblouček a odjedou, je nutíme, aby místo toho zabrzdili a snažili se dorazit puk. I tyhle maličkosti se mohou v zápase vyplatit.
Brankář Hübl po poslední porážce s Boleslaví řekl, že jsou někteří hráči uspokojení a že by tým mohly probrat pokuty. Co o tom soudíte?
Domnívám se, že to tak nemyslel. Možná to byla jen nešťastná věta. Chtěl tím asi říct, že mužstvo musí změnit malé věci, o kterých jsme si každý den povídali.
Prý vracíte po tréninku některé hráče zpátky na led.
Kluci, kteří hrají málo nebo vůbec, by na sobě měli víc pracovat. Jestli chtějí něco dokázat, ať hrát v extralize, nebo se posouvat do reprezentace či NHL, nesmí koukat doleva doprava. Pokud se mladší hráč po tréninku sbalí a chce jít domů, tak mně se to z momentální pozice trenéra nelíbí. Myslím si, že mu můžu dát ještě trošičku víc na extra tréninku, aby se zlepšoval. Neznamená to, že když se dostane do extraligy, tak to pro něj končí. Chci, aby tu hráči rostli a dostali se výš.
Jak moc vás překvapilo, že Jaroslav Hübl rezignoval na funkci hlavního kouče Litvínova?
Jarda Hübl je člověk, který je srdcař a pro tuhle organizaci je hrozně platný trenér. Cítil to tak, že mužstvo potřebuje impuls. Proto udělal ten krok. Všichni v kabině si ho moc vážíme. Víme, že v něm máme člověka, který dýchá za tenhle klub. Bude tu dál pracovat u mládeže.
Změnila se teď vaše úloha v týmu? Berou vás hráči jinak?
Berou mě jako část týmu, nic se nezměnilo. Mluvím s nimi stejně jako dřív, nemyslím si, že bych si měl hrát na bůhvíjakého trenéra. Jsem pořád především hráč.
Ale jako Kučerův asistent teď máte přece jen jiné povinnosti, že?
Hráči si dělali srandu, že strávím na stadionu víc času, než když jsem hrál. Je to pravda. Musím tu být dřív, abychom se s Jirkou Kučerou dohodli, jak bude trénink vypadat.
Jak jste si rozdělili kompetence?
Já střídám obránce, Jirka útočníky. Dává to smysl, když jsem bek. Jirka mi nechává volnou ruku a myslím, že naše spolupráce je úplně fantastická. Zatím to zaplaťbůh funguje. Máme na kontě dvě výhry, a to se hodnotí příjemně.
V zápase se Spartou jste jednou špatně vystřídali. Kdo zavinil, že bylo na ledě šest hráčů?
Nerad to dělám, ale musím to svést na hráče. Skočil tam Gureň, protože slyšel od Jirky Kučery, že tam jde bílá lajna. Jenže já nahlásil Punčocháře se Skuhrovcem a on to nepostřehl. Stává se to, je tu nová trenérská dvojice. Hráči i my si zvykáme na novou roli.
Ostřeji jste komunikoval s rozhodčím. Co jste si vyjasňovali?
Byl jsem vždy názoru, že je bezpředmětné řvát na rozhodčího. Snaží se dělat práci co nejlépe. Ale v tu chvíli bylo na místě mu připomenout, že nás vyloučil za nadzvednutí hokejky a vzápětí tam byly tři fauly, kdy sparťani drželi naše hokejky, hákovali a pomohli si loktem. Jenom jsem ho chtěl upozornit, aby to vnímal trošku jinak. Není to férové, když píská jen na jednu stranu.
Velkou bolestí Litvínova zůstávají přesilovky. Proč?
Od začátku sezony je nehrajeme tak, jak bychom si představovali. Loni nám to padalo odevšad a musíme na tom prostě pracovat. Je to věc, která je strašně důležitá - přesilovky, oslabení - abychom dávali góly a nedostávali je. Budeme se na to soustředit a uvidíme, jestli se nám povede někam posunout.
Zvládnete práci asistenta i ve chvíli, kdy se vrátíte na led?
Nevidím v tom jediný problém. Jirka Kučera by zvládl i sám posílat hráče na led. Vytknout, poradit něco klukům nebo se na něčem domluvit, to můžu i na ledě.
A kdy vás na hřišti uvidíme?
Snažím se s kluky trénovat, bruslit, zkouším, jak záda reagují. Co si můžu dovolit a co ne. Je strašně brzy, abych to odpískal, zabalil. Bolí to, ale sezona je dlouhá a chci si vyzkoušet, co to bude dělat při různé zátěži. Až se budu cítit tak, že můžu hrát na 100 procent, pak se rozhodnu, jestli půjdu dál.
Léčíte nějak bolavá záda?
Léčím. Snažím se, aby otok, který tam je, splaskl. Abych byl bez bolesti. Zatím se to musí řešit prášky a pod nimi už hrát nechci. Chodím na kapačky, ale po nich se mi uleví jen na chvilku.
Na tréninku se jiskří, i proto Litvínov procitl
|
Byli zralí na ručník, teď už jde z hokejistů Litvínova zase strach. Westernová přestřelka se Spartou, kterou dorazili 6:5 v nájezdech, potvrdila jejich extraligový vzestup. "Byla to divočina, nahoru dolů," odfrknul si obránce Ivan Švarný, autor dvou litvínovských gólů.
