23letý Svoboda od té chvíle „zamkl“ branku, sedm třetin v řadě neinkasoval. „Není to tak, že bych měl jejich střelce už nějak přečtené. Ale přestali jsme pak dostávat laciné góly a kluci dokázali v útoku skórovat, to bylo pozitivní,“ reagoval Miroslav Svoboda. Dotáhl Škodu do semifinále, zároveň vlastně k jisté medaili. Minimálně bronz už Plzeň má. Ale popravdě, tohle momentálně vůbec není téma...
V pátém duelu Svoboda nechytal pod takovým tlakem jako předchozí zápasy. Plzeň hned zkraje druhé třetiny nabrala vedení o tři góly, soupeře nakonec přejela 5:0. „My jsme podali nejlepší výkon, jim už síly docházely. Přece jen měli v nohách o pár zápasů z předkola navíc,“ konstatoval gólman.
Za nejtěžší v sérii označil třetí souboj, první na olomouckém ledě. „Všechny zápasy byly složité, ale tenhle nejvíc. Věděli jsme, že ho potřebujeme zvládnout. Ale jinak jsme měli dobré sebevědomí. Prohráli jsme jediný zápas a navíc na nájezdy. Kdybychom je zvládli, už jsme tady dneska ani nemuseli být,“ prohlásil Svoboda.
Může ho hřát, že zvládl i souboj na dálku s Branislavem Konrádem, slovenským brankářem Olomouce. I ten dělal pro úspěch všechno možné, ale plzeňskou ofenzivu nezkrotil. „Konrád je držel celou sezonu, stejně jako nás Míra. Byly zápasy, kdy to z naší strany nebylo dobré a my díky němu stejně získávali body. Tahle série nebyla o gólmanech, rozdíl dělali naši ofenzivní hráči. Na naší straně jich bylo přece jen víc než u nich,“ mínil plzeňský kouč Ladislav Čihák.
Jeho protějšek Venera jen přitakal. „Co Braňovi vyčítat? Možná to, že sám ještě nedokázal nastřílet nějaké góly,“ pousmál se Zdeněk Venera. „Gólmanovi se chytá ještě lépe, když tým dokáže proměňovat šance. V tom jsme zaostávali.“
Jestli se vám Svoboda, který prožívá první extraligové play off, zdál na začátku série možná malinko nervózní, další zápasy už i ty sebemenší rozpaky zahnal. „Dám si dobrou večeři a půjdu si odpočinout. Jsem unavený, ta série byla moc těžká. Ale to už je pryč, teď se musíme připravit na semifinále,“ svěřil se po postupu Plzně mezi nejlepší čtyři týmy.
Na dotaz, kterou z variant možných soupeřů by si přál, jen mávl rukou: „Je mi to jedno, nemá cenu si vybírat. Dám si dva dny volna, podívám se na hokej v televizi. A pak se zase pustíme do tréninku.“
Do něj by v neděli měl naskočit také mladý útočník Kantner, který ve čtvrtek opouštěl led s ošklivě krvácející patou. Prasklou žílu na noze mu ale lékaři rychle zašili.
